• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Bojovat s tukem nebo to vzdát?

Přes veškerou snahu farmaceutického průmyslu, lékařů a různých šarlatánů, slibujících trvalé snížení hmotnosti těla pomocí jimi propagované diety, počty osob s nadváhou a obézních na celém světě stále narůstají. Denně je možné najít na Internetu nové teorie vzniku obezity a nové “zaručené” postupy hubnutí. Čím více je obézních, tím větší je i klientala, ochotná zaplatit za radu jak se zbavit tuku. Jenže výsledky různých módních přístupů k hubnutí jsou tristní. Některé učebnice uvádějí, že až 95% osob, které pomocí diet snížily svoji hmotnost, se spontánně vrací k původní vyšší hmotnosti během následujících dvou až tří let. A většinou ukáže rafička vah dokonce ještě vyšší hodnotu než před zahájením “spásné” diety. A tak spousta lidí žije jako na houpačce. Rok nebo déle jsou silnější, pak rok nebo dva jsou podstatně štíhlejší, ale následně se jejich hmotnost opět začne nezadržitelně zvýšovat.

Nadváha a obezita mají prokazatelně negativní dopady na zdraví. Potvrzují to výsledky všech solidně sestavených vědeckých výzkumů. S růstem počtu obézních koreluje i výskyt velmi závažné choroby, diabetu typu 2. Jak jsem psal v jednom z článků na stránce fitnet, může tato porucha metabolismu vést k onemocnění srdce a cév, poškození ledvin, zraku a k zhoršení prokrvení dolních končetin. Důsledkem těchto poruch pak může být infarkt myokardu, selhání ledvin a závislost na dialýze, oslepnutí nebo amputace nohou. Proto se většina lidí s nadbytečnými zásobami tuku opakovaně pokouší o snížení hmotnosti, i když mnohdy za sebou mají několik neúspěšných pokusů o zhubnutí. Je lepší zůstat tlustý a netrápit se nebo je lepší neustále se zásobním tukem bojovat?

V roce 1994 jsem si v Anglii koupil knihu od kolektivu autorů (Perri et al., 1992), která se zabývala otázkami dlouhodobé regulace nadváhy. V ní jsem našel první zmínky o cyklování hmotnosti, Autoři na základě výsledků vědeckých výzkumů tvrdili, že cyklování hmotnosti (opakované tloustnutí a následné hubnutí) má na zdraví daleko horší dopady než trvalá vyšší hmotnost. Tuto informaci jsem potom použil při přednáškách a v několika publikacích. Později jsem ale na Internetu nacházel názory, které naopak tvrdily, že je lepší snažit se zhubnout, a to i v případě, kdy se po čase naše hmotnost opět vyšplhá na vyšší stupeň. Je charakteristické pro dnešní “informační smog”, že na jednu otázku existuje více odpovědí, přičemž některé jsou naprosto opačné až neslučitelné.

Otázku vhodnosti hubnutí, případně rizik spojených s cyklováním hmotnosti, neustále sleduji. A stále na ni nacházím rozporuplné odpovědi. Když již někdo ztloustne, má dvě možnosti. Rezignovat a s nadměrnou hmotností se smířit. Nebo se neustále pokoušet o její snížení, a to i v případě, kdy se po čase hmotnost proti jeho vůli opět začne šplhat nahoru. Snad každý dietující zná onen depresivní pocit, kdy se věci kolem něj dají do pohybu a on není schopen tento pohyb regulovat. Které řešení je tedy z pohledu zdraví lepší? V poslední době se stále více autorů přiklání na stranu kontinuálního boje s tukem. Nevzdávat to a neustále se snažit o kontrolu hmotnosti. I přes neúspěchy se stále pokoušet o dosažení optimální hmotnosti.

Američtí vědci z University v Ohio, které vedl Dr. Edward List, tvrdí na základě vyhodnocení výsledků nového výzkumu, že cyklování hmotnosti, považované dosud spíše za škodlivé, může tělu dokonce prospívat. Výzkumníci sledovali zdravotní stav a délku života 30 myší po dobu zhruba dvou let, což byla průměrná délka života daného laboratorního druhu pokusných zvířat. Myši byly rozděleny do tří skupin. První skupina přijímala trvale potravu o vysokém podílu tuků a energie. Druhá skupina střídala období konzumace normální stravy s obdobími příjmu hutné stravy (jo-jo skupina), obsahující hodně tuku i energie. Třetí skupina přijímala trvale stravu o nízkém podílu tuků a energie.

Myši ve skupině s trvalým příjmem tučné, energeticky bohaté potravy více jedly, více vážily, měly vyšší množství tukových zásob, vyšší hodnotu glykémie a byly u nich zaznamenány poměrně brzy znaky diabetu. Jo-jo skupina tloustla při vysokém příjmu energie, ale následně hubla, když byl přívod energie a tuků omezen. Myši ve skupině s nízkým příjmem tuků a energie si udržovaly celý výzkum stálou a relativně nízkou hmotnost. Tlusté myši se v průměru dožívaly 1,5 roku, myši ve skupině jo-jo se v průměru dožívaly 2,04 roku a štíhlé myši věku 2,09 roku. Myši, u kterých docházelo k cyklování hmotnosti tak měly život o 25% delší než myši, které byly celý život tlusté. A jejich délka života nebyla podstatně nižší v porovnání s délkou života štíhlých myší. Oproti tlustým myším měly myši s cyklující hmotností menší výskyt diabetu, nemocí srdce a rakoviny.

Výsledky tohoto výzkumu jsou v kontrastu s výsledky jiných výzkumů, které probíhaly v minulých letech, a které vedly k závěru o škodlivosti větších hmotnostních výkyvů. Jeden takový výzkum dokonce dospěl k závěru, že cyklování hmotnosti je spojeno s téměř dvojnásobným rizikem úmrtí na nemoci srdce, mozkové příhody, diabetes a na všechny nemoci v porovnání s kontrolní skupinou osob chronicky obézních.

Asi dnes nikdo nemůže autoritativně rozhodnout, zda má cyklování hmotnosti na zdraví negativní dopad. Zdravý rozum říká, že nejlepší je vzniku nadváhy resp. obezity předejít. V takovém případě není nutné podstupovat nepříjemná období zakazování si stravy resp. omezování příjmu energie. Přistupme logicky i k problematice vztahu mezi cyklováním hmotnosti a zdravím. Jsme snad první generací lidstva, která v životě nezažila “léta hubená”. V dosavadní historii se u většiny obyvatel světa celkem pravidelně střídala “léta hubená” s “léty tučnými”. Během let tučných se hmotnost lidí zvyšovala a narůstal i podíl tuku na celkové hmotnosti. V létech hubených však klesala jak hmotnost, tak i množství zásob tuků.

Z tohoto předpokladu vyplývá, že je lidský organismus na výkyvy hmotnosti geneticky připraven. V dosavadní historii lidstva se muži i ženy dostávali pravidelně do situací, kdy neměli dostatek potravy a proto nedobrovolně zhubli. Ti, kteří si nevytvořili dostatečné zásoby tuku pak v takových "létech hubených" umírali. Přežili ti, kteří si v "létech tučných" vytvořili značné tukové zásoby. Lidé tlustí. Ti také následně předávali svoje geny do dalších generací. Lidé neschopní si vytvořit dostatečné energetické zásoby umírali a tím zanikla i jejich nevýhodná, nepraktická  genetická štafeta.

Výkyvy hmotnosti většinu lidské historie nebyly neobvyklé. Proto by také neměly být pro dnešní populaci problémem. Naopak v dosavadní historii jen velmi malá část populace ztloustla a vysokou hmotnost si udržovala desítky let. Chronická, dlouhodobá tloušťka však dnes postihuje stovky milionů obyvatel naší planety. A dopady dlouhodobé tloušťky na zdraví jsou prokazatelně velmi závažné. Proto se kloním k názoru, že se nemáme s narůstajícími zásobami tuků smířit a máme proti nim neustále bojovat. Když se naše hmotnost zvýší, máme se pokoušet  ji záměrně snížit.

Jak nejlépe kontrolovat svoji hmotnost? Na tuto otázku přinášíme odpovědi v rozšiřujícím kurzu “Kontrola hmotnosti”. Na 361 strankách formátu A4 přinášíme spoustu informací o vztahu mezi tělesnou hmotností a zdravím. A dopodrobna se zabýváme vztahem mezi množstvím svalové hmoty a chronickou hladinou výdeje energie. Předkládané informace jsme pečlivě shromáždíli na základě studia zhruba 800 nejnovějších odborných publikací v oblasti stravy, tělesné zátěže, psychologie a metabolismu. Tyto informace by v dnešní době stále se zvyšujícího počtu obézních měl dokonale znát každý profesionál v oblasti fitness.

Základem úspěšné dlouhodobé kontroly hmotnosti je udržet si celoživotně vysokou hodnotu výdeje energie. Hodnota výdeje energie je určena především množstvím svalové hmoty. Jakákoli ztráta svalů vede k poklesu hodnoty výdeje energie a tím se vytváří podmínky pro tloustnutí.

LITERATURA:

1. HOEGER, WK, HOEGER, SA. (2011): Fitness and Wellness. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
2. LUISELLI, JK, REED, DD. (2011): Behavioral Sport Psychology. Evidence-Based Approaches to Performance Enhancement. London, Springer.
3. PERRI, MG, et al. (1992): Improving Long-Term Management of Obesity. New York, John Wiley and Sons.
4. TOATES, F. (2011): Biological Psychology. Third Edition. Harlow, Pearson Education Limited.
5. WARDLAW, GM, SMITH, AM. (2012): Contemporary Nutrition. A Functional Approach. New York, McGraw-Hill Companies, Inc.
6. KRAEMER, WJ, FLECK, SJ, DESCHENES, MR. (2012): Exercise Physiology. Integrating Theory and Application. Baltimore, Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer Business.
7. MACRAE, F. (2011): Yo-yo dieting could be GOOD for you after all: It’s better to pile the pounds back on than never lose them at all. In.: Daily Mail, 7th June.
8. Redakce (2009): The High Risk of Weight Cycling and Yo-yo Dieting. In. Trends Updates.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat