• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Výživa >

Čekáte na zázračný prášek?

Když si v minulém století lékaři nevěděli rady s narůstající hmotností pacienta, označili za příčinu jeho nadměrné tučnosti “poruchy žláz”. Situace se od té doby podstatně změnila. Dnes si lékaři neví rady s nadváhou a obezitou u téměř 70% populace. Dříve byli výjímkou lidé tlustí, dnes jsou výjímeční lidé štíhlí. Lidé, kteří dokáží udržet svoji hmotnost v optimální hranici. Lékaři proto dnes již nemohou svádět tloušťku svých pacientů na porouchané “žlázy”. Přesto se stále nevzdávají. Pokud totiž tlustí pacienti vyhledávají jejich pomoc, přináší jim to práci a tím i vyšší příjmy. Proto je pro ně prospěšné přikrmovat tvrzení o příčinách obezity, které nejsou pacienti schopni sami ovlivnit a pro které potřebují pomoc medicíny.

Je až s podivem, že se neustále objevují nové a nové teorie, zdůvodňující zdrcující vzestup počtu obézních nějakou komplikovanou příčinou. Příčinou, kterou není schopen obézní sám řešit. Podívejme se ale na problém zdravým selským rozumem. Většina dnešní populace se nedostatečně pohybuje a přijímá nadměrné množství energie. To je nevyvratitelný fakt. Odhaduji, že proti sedlákům, žijícím v první polovině dvacátého století, zmizely z habituální zátěže dnešního dospělého minimálně dvě až tři hodiny těžké fyzické zátěže (řezání dřeva, pumpování vody, nošení trámů, rytí půdy, kopání studní, orání polí atd.) a pět až osm hodin lehčí zátěže. Lidé v minulosti neseděli. Byli většinu dne na nohou a v pohybu. Čím více se pohybovali, tím lépe se jim dařilo, tím více práce vykonali, tím více prostředků pro slušný život získali.

Naše pracovní kapacita je založena na sezení. Čím déle sedíme, tím více vyděláme. Sedíme za volanty aut, u monitorů počítačů, na poradách a jednáních, při studiu a sebevzdělávání, při zábavě. Odhaduji průměrný denní propad výdeje energie v porovnání s našimi předky na zhruba 1000 až 1500 kcal. To je ale jen ztráta na straně aktuálního výdeje energie. Výdeje, který nastává jen v okamžiku, kdy se pohybujeme. Jenže výdej energie má jinou - a podstatně významnější - složku. Tou je chronický výdej energie. Tedy energie, kterou vydáváme, i když se nepohybujeme. Když sedíme nebo ležíme. Touto chronickou složkou výdeje energie je bazální výdej (metabolismus).

Ten je určen množstvím aktivní tělesné hmoty. Rozhodující podíl aktivní tělesné hmoty tvoří svalstvo. Pokud žijeme klasickým způsobem života dneška, používáme svaly minimálně a proto je pozvolna ztrácíme. Ztráta této cenné tělesné tkáně se projeví nejen na našem vzhledu, ale především narušením naší energetické rovnováhy. Ztráta deseti kilogramů svalů, k níž při dnešním způsobu života dochází u většiny dospělých za dvacet až třicet let, se projeví propadem hodnoty bazálního výdeje energie až o 500 kcal za den. Náš souhrnný denní deficit výdeje energie (aktuální výdej plus chronický neboli bazální výdej) v porovnání s lidmi v minulých stoletích tak může denně dosáhnout 1500-2000 kcal.

Tento propastný propad na straně výdeje energie je ještě zvýrazněn vzestupem přívodu energie. Oproti našim předkům si “dáváme do nosu”. Ve vzdálenosti maximálně deseti minut od bydliště má většina z nás supermarket nacpaný k prasknutí nejen cenově dostupnými základními potravinami, ale především spoustou levných lákavých pochutin. Příprava stravy je v porovnání s minulostí v dnešním světě podstatně rychlejší a snazší. Oproti minulosti se podstatně zvýšila i spotřeba různých slazených nápojů. Některé zdroje udávají, že dnešní člověk dodá prostřednictvím slazených nápojů do svého těla více jak jednu třetinu přijaté energie. Naši předci pili čistou vodu a tak se pitím do jejich těla nedostala ani jedna kilokalorie.

Máme tu jednoduchou rovnici. Na pomyslné energetické houpačce sedí na jedné straně stokilový chasník (příjem energie), na jejím druhém konci se krčí podvyživený, ani ne padesátikilový hubeňour. A my se neustále divíme, proč se ti dva spořádaně nehoupou. Proč ten hubený klátí nohama vysoko ve vzduchu a ten tlustý sedí u země a nemůže se od ní odrazit. Namísto toho, abychom posadili na houpačku osoby stejné hmotnosti, vymýšlíme složité konstrukce nápravy. Hledáme příčinu jinde.

V posledních několika letech jsem četl spousty teorií o vzniku obezity. Nadměrné ukládání tuku v zásobárnách podle nich způsobují viry, jak se stravovala matka v těhotenství, způsob jakým bylo dítě krmeno do jednoho roku, to že jíme souběžně bílkoviny a sacharidy atd. Jedna z teorií dokonce uváděla, že obézními se stáváme tehdy, když máme tlusté kamarády. Nápaditost ve vymýšlení zde nezná mezí. A neustále se objevují nové a nové “spiklenecké” teorie vzniku a rozvoje obezity. Teorie, matoucí občana a uvádějících jej do stavu beznaděje.

Jednou z nejnovějších teorií vzniku obezity je tvrzení, že za nadměrné ukládání tuků do zásob mohou obesogeny - chemikálie, narušující hormonální systém (endocrine-disrupting chemicals - EDCs). Řadí se k nim přírodní hormony v sojových produktech, hormony používané při pěstování jatečních zvířat, plastické obaly potravin nebo nápojů. látky dodávané do připravených jídel, pesticidy a další látky. Působí na nás tím, že napodobují působení estrogenů, programují kmenové buňky pro přeměnu na tukové buňky, případně mění funkci genů (epigenetika). Vědci prokázali podíl těchto látek při vzniku řady závažných onemocnění a nyní se domnívají, že jsou hlavní příčinou epidemie obezity ve Spojených státech.

Nechci nějak snižovat možný dopad nadměrné chemizace na zdraví člověka. Nechci ani znevažovat možný podíl řady faktorů, spolupodílejících se na  kontrole hmotnosti. Obezita je multifaktoriální porucha metabolismu. U každého jedince se na vzniklém stavu může podílet více faktorů a navíc různou měrou. Na druhé straně mi uvedené “spiklenecké” teorie spíš připadají jako omluva pro neschopnost obézních řešit racionálně svůj problém s nadváhou. Připravují populaci na vśtup farmacie do oblasti kontroly hmotnosti.

Obezita se stala obrovským kšeftem. Dne 17. října 2006 překročily Spojené státy americké hranici 300 milionů obyvatel. Dnes zhruba 70% této finančně silné populace má problémy s kontrolou hmotnosti. To je 210 milionů tlouštíků! Pokud některý z farmaceutických gigantů vyvine v blízké budoucnosti fungující lék proti nadměrnému ukládání tuku v těle a jedno balení tohoto léku se bude prodávat za 100 dolarů, pak má výrobce nadosmrti o zisky vystaráno. K tomu si na svoje přijdou i lékaři a lékárníci. K tomu si připočtěte další stovky milionů obézních v Evropě, Austrálii, Kanadě a v dalších zemích světa. To je peněz v osudí!

Je proto dobré pro podnikatele v oblasti medicíny připravovat si postupně trh. Vymývat mozky běžných občanů tvrzením, že za obezitu nemohou, že řešení potíží s hmotností je mimo jejich kapacitu, že to jak se stravují a jak intenzivní je jejich habituální pohybový režim není významné. Tím podnikatelé s tukem získají tupé stádo tlusťochů, čekajících na léky, ochotných dát za zázračný produkt požadovanou (přemrštěnou) sumu. Takový stav mne zneklidňuje. Jsem pevně přesvědčen o tom, že kontrola hmotnosti je plně v moci každého z nás. Spočívá v ochotě zařadit do života vhodnou hladinu záměrného diskomfortu.

Podle statistických údajů představují vedlejší negativní účinky léků šestou - a podle přísnějších kritérií dokonce čtvrtou - nejčastější přičinu smrti. Zvykli jsme si na pilulky, prášky a injekce. Spoléháme na ně. Žijeme nezodpovědně. Vyřadili jsme z našich životů diskomfort. Nedostatečně se pohybujeme, lehkomyslně připouštíme ztrátu svalové hmoty (sarcopenii), přejídáme se. Vzniklé zdravotní komplikace, navozené naší nezodpovědností, řešíme polykáním léků. Nyní čekáme na další prášek, který má za nás vyřešit naši lenost a nadměrnou chuť k jídlu. Každý, kdo uvažuje o řešení svých problémů s hmotností pomocí léků doporučuji, aby si ještě jednou přečetl první větu v tomto odstavci.

Nevěřte vědeckým výzkumům, které tvrdí, že za problémy s hmotností nemůžete. Existují lidé, u nichž je obezita skutečně podmíněna poruchou funkce některé z žláz s vnitřní sekrecí. Tito lidé ale nepředstavují ani jedno procento obezních. U většiny osob s nadváhou a obezitou je nadměrná zásoba tuku navozena pozitivní energetickou bilanci. Absolutní nebo relativní hyperfagií (přejídáním). A v dnešním světě začíná jako hlavní příčina obezity převažovat relativní hyperfagie. Při ní je pozitivní energetická bilance způsobena jednoznačně nízkou hodnotou na straně výdeje energie. Nedá se tedy napravit omezováním na straně příjmu energie. Jediným řešením je zde zvýšit výdej energie. Zvýšit množství aktivné tělesné hmoty!

Jeden článek na stránce msnbc porovnává způsob kontroly hmotnosti u mužů a žen. Doporučuje ženám, aby si v oblasti kontroly hmotnosti vzali příklad z mužů, kteří jsou v tomto směru úspěšnější jak ony. Za hlavní příčinu úspěchu při kontrole hmotnosti pak autoři považují to, že muži posilují. Že cvičením ve fitcentru - cvičením na přístrojích a kladkách, s jednoručními a nakládacími činkami - zabraňují ztrátám svalů, tím znemožňují pokles hodnoty bazálního (chronického) výdeje energie. Udržují tak na pomyslné houpačce na obou stranách stejně vážící jedince. A proto netloustnou.

Ženy, pokud se již rozhodnou zajít do fitcentra, cvičí špatně. Hopsají hodiny na orbitrecích, povalují se po žíněnkách a snaží se ovlivnit svaly břicha. Pokud si již sednou na přístroj, dávají si směšně nízké zátěže, které jsou z hlediska zastavení ztrát svalů nebo tvorby svalů naprosto neúčinné. Jsem rád, že se doporučení starat se aktivně o svoje svaly objevilo v světově proslulém periodiku. Je totiž správné. Jasně pojmenovává hlavní problém vzniku a rozvoje obezity. Tím je ztráta svalové hmoty a následný pokles hodnoty chronického výdeje energie. Teorie o vlivu jiných faktorů na kontrolu hmotnosti jsou sice zajímavé, ale nepodstatné.

Když chceme šetřit, nebudeme úspěšní, pokud budeme jezdit každý večer do baru namísto taxikem tramvají. Musíme ucpat největší “díru v lodi” - a tou jsou výdaje za vysedávání v baru. Pokud chceme udržet štíhlou postavu, musíme i zde ucpat “největší díru v lodi” - na prvním místě musíme zvýšit výdej energie. Pokud se nám podaří posilováním zvýšit množství aktivní tělesné hmoty o několik kilogramů, zvýší se podstatně i náš chronický výdej energie. Pokud poté přistoupíme k racionálním úpravám na straně příjmu energie, máme vystaráno. Starosti s kilogramy navždy zmizí.

Aby výsledkem cvičení byl nárůst svalové tkáně (která následně navodí razantní pokles množství zásobního tuku), musíme cvičit správně. Doporučuji všem vážným zájemcům o trvalé řešení problémů s hmotností spolupráci s kvalitním odborníkem v oblasti fitness.

---

LITERATURA:

1. FOLEY, D. (2010): 7 ways to lose weight like a guy. Eat protein, lift weights and don’t ban favorite foods. In.: msnbc, health-fitness.
2. PERRINE, S, HURLOCK, H. (2010): Fat epidemic linked to chemicals run amok. Fast food not solely to blame for obesity, new research suggests. In.: msnbc, health-diet and nutrition.
3. ROUBENOFF, R, CASTADELA, C. (2001): Sarcopenia—Understanding the Dynamics of Aging Muscle. In.: JAMA, 2001;286:1230-1231.
4. TOY, BJ, HEALY, PF. (2009):Primary Care for Sports and Fitness. A Lifespan Approach. Philadelphia, F. A. Davis Company.

---

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---