• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Hyperfagie - přejídání

Přestože se prevalence nadváhy a obezity na celém světě soustavně zvyšuje, objevují se stále častěji názory, že za narůstající zásoby tuku v těle vlastně nemohou lidé s nadměrnou hmotností a lidé obézní. Různí “odborníci” neustále vymýšlí jakési komplikované, spiklenecké teorie vzniku a rozvoje obezity. Svádí vinu na viry, nedostatek spánku, hormonální poruchy, špatně umyté ruce a další faktory. Popírají tak fakt, že lidský organismus je uzavřený energetický systém, do kterého dodáváme stravou makroživiny, z nichž si tělo dokáže uvolnit a pro své potřeby použít energii. Pokud do těla dopravená energie není využita pro zajištění chodu daného uzavřeného energetického systému, musí být uložena do zásob ve formě tuku. To je přírodní zákon.

Je pravdou, že někteří lidé nemají s ukládáním nadbytečného tuku žádné problémy, jiní naopak musí se svojí hmotností celý život nepřetržitě bojovat. Je to stejně nespravedlivé, jako to, že někteří lidé jsou vysocí a jiní příliš nevyrostli, že někdo musí nosit brýle od dětství a jiný si kupuje první brýle v šedesáti, že někomu vypadají zuby v padesáti a jiný má svůj chrup ještě v devadesáti nebo že se někdo může chlubit celý život bujnou kšticí, zatímco jinému se začne po dvacítce tvořit pleš.
Protože do těla vpravujeme energii formou stravy, můžeme za hlavní příčinu nárůstu tukových zásob označit přejídání. Přejídání je pak možné definovat jako příjem vyššího množství energie než tělo potřebuje pro svoje okamžité i dlouhodobé potřeby. Slovo “přejídání” má ale jisté značně negativní konotace s neukázněností, neschopností kontrolovat vlastní chování, preferencí komfortu před diskomfortem. Když někomu řekneme, že se přejídá, jen zřídka přijme tuto informaci bez jisté negativní citové odezvy. Takže není zrovna dobrý nápad hned na prvním setkání s obézním klientem nebo klientkou použít větu “Vy se přejídáte, to musí přestat”. Takto formulované oznámení bez dalšího upřesnění je navíc nepřesné a zavádějící.

V latině existuje slovo “phagein” a znamená “žrát”. Z něj se vytvořil v lékařské angličtině termín “hyperfagie”. Synonymem je termín „polyfagie“. Jejich oficiální překlad je “abnormálně zvýšená chuť k jídlu” případně “konstantní hlad”. Protože abnormální chuť k jídlu dokáže ovládnout jen málokdo, vede dříve nebo později k nepřiměřenému příjmu jídla, tedy k přejídání. Termín “hyperfagie” nám připadá vhodný pro práci s klientem, trpícím nadváhou nebo obezitou. Věta “ve vašem případě se může jednat o hyperfagii” zní podstatně lépe než „Přejídáte se“ případně “Nesmíte se přejídat!”. Navíc praxe prokázala, že to v současné době není s tím “přejídáním” jako s hlavní příčinou obezity až tak jednoznačné. Daleko blíže k pravdě budeme, pokud za hlavní příčinu nadváhy a obezity označíme „nehýbání“. Nedostatek pohybové činnosti. V praxi je ale pozitivní energetická bilance důsledkem společného působení „přejídání“ a „nehýbání“ v klasickém slova smyslu.

Když čteme o kontrole hmotnosti v ženských časopisech, když sledujeme v televizi programy o tom, že jsme to, co jíme, když zaslechneme v rádiu nějakou zmínku o tloušťce, vždy se nakonec mluví o dietách. V tomto směru se nic podstatně nezměnilo od poloviny minulého století. Jaksi automaticky se předpokládá, že pokud máme nějaké to kilo navíc, je to důsledek pozitivní energetické bilance. Tedy přejídání. Stále v obecném povědomí chybí druhá strana pomyslné houpačky – výdej energie.
Jak jsme již zmínili, slovo přejídání je nepřesné. Někdo se přejídá, a tedy pozvolna zvyšuje svoji tělesnou hmotnost, při průměrném denním příjmu potravy na hladině 2.000 kilokalorií. Jiný člověk může dopravovat stravou do svého těla denně 3.000 kilokalorií, a může přitom dokonce hubnout. Hodnota příjmu energie je jen jednou stránkou kontroly hmotnosti, se kterou můžeme manipulovat. Je tu ale ještě stránka druhá, s níž také můžeme značně manipulovat. Tou stránkou je výdej energie.

Pokud je náš denní výdej energie vysoký, můžeme přijímat více potravy, a tedy i energie, než když je náš denní výdej energie nízký. Pokud jezdíme do práce osobním autem, máme sedavé zaměstnání, naším koníčkem je hra v šachy, lepení letadýlek, četba knih nebo sledování televizních seriálů, pak moc energie nevydáme. Musíme v takovém případě velmi pečlivě sledovat stránku příjmu energie. Pokud je naše práce fyzicky náročná, několikrát v týdnu si zajdeme zacvičit do fitcentra, víkendy trávíme na horách s batohem na zádech nebo na běžecké lyžařské trase, pak si můžeme při každém jídle bez obav více naložit na talíř.
Již jsme zmínili sarcopenickou obezitu. Lidé s tímto typem nadměrného nakupení tuku často konzumují podstatně méně energie než běžný občan - a přesto tloustnou. Běžní občané při stejném nebo vyšším příjmu energie netloustnou, neukládají do zásoby tuk, protože jejich energetická bilance je vyrovnaná nebo dokonce negativní. Když se bavíte s lidmi, kteří mají nadváhu, ihned se hovor stočí na jídelníček, na různé diety, doplňky výživy, poměr živin ve stravě, glykemický index a další otázky z oblasti příjmu potravy. Když se ale zeptáte na bazální metabolismus, termický efekt stravy, termický efekt pohybu nebo na respirační kvocient, lidé neví, o čem vlastně hovoříte. Přitom je podíl výdeje energie na úspěšné kontrole hmotnosti stejný, a podle našeho názoru dokonce větší, než podíl příjmu energie.

Lidé se věnují otázkám omezování stravy za účelem snížení tělesné hmotnosti snad již sto let. Za tu dobu byly vymyšleny tisíce diet – různých promyšlených postupů manipulace se stravou. Máme k dispozici „Encyklopedii diet“, kterou vydalo koncem minulé dekády významné nakladatelství GALE. V ní je na 1.300 stranách popsáno snad vše o omezování stravy. Přesto se počty osob s nadváhou a obezitou neustále zvyšují. Nechceme popírat význam intervencí v oblasti příjmu potravy. Ale ty jsou podle našeho názoru druhořadé. Klíč k úspěšné celoživotní kontrole hmotnosti je na straně výdeje energie. Tam je potřeba správně zasáhnout.
Naše zásoby tuku v tukové tkáni se zvětšují, pokud v našem životě převládne pozitivní energetická bilance. Do našeho těla vstupuje více energie, než jí tělo potřebuje pro zajištění fysiologických procesů a pro svoji obnovu. Pozitivní energetická bilance je tedy „přejídání“ neboli hyperfagie. Klient musí pochopit, že hyperfagie není jen výsledkem nadměrného příjmu potravy. Že se na jejím vzniku výrazně podílí i stav na straně výdeje energie. Je nutné dostat do obecného povědomí poznatek, že existují dva typy hyperfagie:

Při této formě přejídání vydává klient s nadváhou či obezitou za den poměrně značné množství energie. Stejné nebo dokonce vyšší množství energie, než jaké je v dané době v této společnosti akceptováno jako “normální” (tj. časté, často se vyskytující). Problém v tomto případě není v nedostatečném výdeji energie, ale v jejím nadbytečném příjmu. Můžeme si představit sedláka na Hané na počátku minulého století. Od rána do pozdního večera je na nohou, celý den tvrdě fyzicky pracuje, jeho výdej energie je vysoký. Jenže jak sedne k jídlu, tak se nezná. Dá si několik jelítek nebo jitrnic, tlačenku, pár piv, k tomu hojně chleba nebo knedlíků. Výdej energie u takového člověka je vysoký, jeho příjem jej ale přesto převyšuje. Nadbytečná energie se ukládá do zásob. Takoví lidé jsou “statní”, mohutní, manifestně obézní. Podíváte se na ně a je jasné, že mají nadbytek tuku. Současně ale vidíme, že těmto lidem nechybí aktivní tělesná hmota. Jsou „pevní“, nic se na nich netřepe. Při jejich životním stylu již obvykle nemohou zvýšit výdej energie. Jedinou formou řešení tohoto typu obezity je omezení příjmu energie. Absolutní hyperfagie je skutečným “přejídáním”. Protože možnost zvýšit výdej energie je v tomto případě mizivá, musí se klient soustředit na snížení jejího příjmu. Případů absolutní hyperfagie v posledních desetiletích rapidně ubývá. Jen málokdo dnes vydává v zaměstnání dříve obvyklé množství energie, málokdo chodí mnoho kilometrů pěšky do práce, málokdo pracuje na zahrádce nebo v sadu. Většina z nás si svůj plat spíše “vysedí” než “vyběhá”. Porovnejte si například povolání listonoše s povoláním pokladní v supermarketu. Rozdíl ve výdeji energie je zásadní.

V dnešních životních podmínkách se setkáváme převážně s relativní formou hyperfagie. Při ní se příjem potravy u klienta, trpícího nadváhou nebo obezitou, podstatně neliší od příjmu potravy štíhlých členů dané rodiny či společnosti. Hlavní příčinou přebytku energie, a z něj pramenící nezbytnosti ji ukládat do zásob, není tedy skutečné “přejídání”. Konzumace nadměrného množství potravy. Takoví lidé nejen obvykle nejí více v porovnání s ostatními, ale mnohdy je naopak jejich příjem energie za určité časové období, například za týden nebo měsíc, podstatně nižší. Přesto k ukládání přebytečné energie u takových jedinců dochází. Klient tloustne nebo alespoň se jeho hmotnost nesnižuje. Takový člověk se liší od manifestně obézního. Je latentně obézní. Slovo „latentní“ znamená „skrytý“. Zvýšená hmotnost na něm není ani moc vidět. Když se například taková latentně obézní žena pěkně oblékne, vezme si stahující spodní prádlo nebo podvazkový pás, není sice štíhlá, ale nepůsobí ani nějak hřmotně, mohutně. Když se ale svlékne, jsou vidět záhyby tuku pod kůží v pase, hroudy tuku v oblasti zad ledvin (tzv. „love handles“, neboli „držátka lásky“), celé tělo působí měkkým dojmem, při pohybu se tuk třese. Je to důsledek toho, že pod zvýšenými nánosy tukové tkáně chybí pevný svalový korzet, svalový podklad.

Problémem relativní hyperfagie je nízká hodnota na straně výdeje energie a hlavně nedostatek svalové tkáně. Tento typ hyperfagie je možné řešit dvěma způsoby:
1. snížení  příjmu energie - představuje z dlouhodobého pohledu “slepou uličku” kontroly hmotnosti osob, u nichž došlo ke zvýšení tukových zásob vinou nízkého výdeje energie. Jakákoli dieta může vést k poklesu hmotnosti prvních několik dní, pak se ale pokles zastaví a obvykle následuje spíše opětné zvyšování množství zásob tuku. Tělo totiž reaguje na každé podstatnější snížení příjmu potravy nebo navození výrazného energetického deficitu snížením hodnoty bazálního výdeje energie. Tento pokles může dosáhnout až 35% (Perri et al., 1992) a může mít na náš organismus devastující dopady. Omezením jídla záměrně navozený energetický deficit se vinou poklesu hodnoty bazálního výdeje energie sníží. Je to “bludný kruh”, který vede k sarcopenické obezitě. Ženy mají v průměru hodnotu bazálního metabolismu na hladině  kolem 1.400 kcal za den. Pokud nějaká žena omezí příjem energie dietou, a tělo se brání snížením hodnoty bazálního metabolismu, pak po jisté době, dejme tomu za tři roky, dojde k poklesu hodnoty metabolismu u dané ženy o 35%. To představuje pokles o téměř 500 kcal. Hodnota bazálního energetického výdeje dané ženy je nyní pouhých 900 kcal. I když žena téměř nebude jíst, jen stěží navodí energetickou rovnováhu nebo negativní energetickou bilanci. Je odsouzena k neustálému hladovění, které dříve nebo později poškodí její zdraví.

2. zvýšení výdeje energie - představuje jediný správný přístup k řešení relativní hyperfagie. A zde máme opět dvě varianty řešení:

a. zvýšení “aktuální” složky výdeje energie - každý den chodíme na hodinovou procházku, zajdeme do aerobiku nebo provádíme jiné převážně aerobní aktivity. Vydáme tak každý den, kdy si na cvičení najdeme čas, o něco více energie, dejme tomu 150 až 300 kilokalorií, a to nám umožní navodit energetickou rovnováhu případně mírný energetický deficit. Pokud jsme ale nachlazení, pokud musíme pracovat přesčas nebo zajít na třídní schůzku, na cvičení nám nezůstane dost času a tak ten den necvičíme. Daný den nevydaná energie se ukládá do zásob a tak je naše snaha zhubnout neúčinná nebo ztrácíme tuk příliš pomalu.

b. zvýšení “chronické” složky výdeje energie - a tou je, jak již víte, zvýšení hodnoty bazálního metabolismu. Toho dosáhneme zvýšením množství aktivní tělesné hmoty. Nejplastičtější a tedy nejsnadněji ovlivnitelnou složkou ATH je svalstvo. Pokud posilováním zvýšíme množství svalů, navodíme nárůst ATH a tím i hodnoty bazálního metabolismu. Můžeme tak za den vydávat o 150-300 kcal více, a to i v ty dny, kdy se ke cvičení z jakýchkoli důvodů nedostaneme. Pokud se ke cvičení dostaneme, a vydáme ten den dejme tomu 300 kcal, zvýšili jsme svůj výdej o 450 až 600 kcal. A to je již velká pomoc při snaze dosáhnout buď energetický deficit, nebo energetickou rovnováhu.
Jak v tomto učebním textu neustále opakujeme, žijeme v době, která nás “okradla” o značnou část donedávna nevyhnutelných stimulů. Změnila se kvantita i kvalita pohybu. Pohybujeme se obecně méně než naši předci. Co je ale důležitější, z našeho pohybového projevu se doslova ztratila ona jeho část, která navozovala v pracujících svalech anabolické prostředí. Tělo téměř nevyužívá své rychlé glykolytické neuromotorické jednotky. Ty se nejdříve zmenšují, později odumírají. Pokles množství svalstva snižuje hodnotu denního výdeje energie, zvláště pak u seniorů a duševně pracujících. Proto přibývá sarcopenické obezity, pádů, poškození kloubů. A především se zvyšuje počet obézních.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2013 Dr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat