• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Jíte ve správný čas?

Problémem dnešní doby je boj s tukem. Boj s původně moudrým biologickým vybavením nebo doplňkem našeho těla. S vybavením, které dosud lidstvu pomáhalo a umožnilo mu vyjímečnou úspěšnost. Moudrá příroda darovala člověku schopností vytvořit si značné množství reservní energie ve formě zásobního tuku. Tyto zásoby pro pohyb a činnost mu v historii usnadnily migrovat a postupně obsadit celý svět. Žádný jiný savec není tak extrémně přemnožený. Žádný jiný živočišný druh nenajdeme v tak velkém počtu na všech kontinentech. Díky zásobám energie se lidé mohli vydávat na výpravy, objevovat a kolonizovat nová území.

Kdybychom neměli v těle uložený tuk, museli bychom téměř neustále jíst. Tělo si neumí dělat výrazné zásoby cukrů (glukosy, glykogenu). Navíc jeden gram glykogenu na sebe váže 3 gramy vody, takže hmotnost takto uložené energie je zhruba 1 gram na jednu uloženou kilokalorii. Tuk ukládá energii efektivněji. V jednom gramu tuku je “zabaleno” celkem 9,3 kilokalorií. Takže devětkrát více. V deseti kilogramech tuku je 93 tisíc kilokalorií. V deseti kilogramech glykogenu může být uskladněno pouze 10 tísíc kilokalorií. Pokud bychom chtěli ve formě glykogenu uložit na horší doby přebytečných 93 tisíc kilokalorií, vážili bychom o 93 kilogramů více. S takovým “batohem” bychom určitě moc daleko nedošli. Migrace do nových oblastí by nebyla možná.

Zásoby glykogenu jsou relativně malé, takže stačí jen na několik hodin činnosti. Zásobní glykogen se při intenzívním tréninku vyčerpá přibližně za 60 minut. U běžného štíhlého jedince představuje tuk zhruba 15% jeho tělesné hmotnosti, tj. přibližně 10-20 kilogramů. To představuje 100 tisíc až 200 tisíc kilokalorií. A to je energie na pokrytí bazálních potřeb těla na 50-70 dní. S takovou energetickou zásobou se lidé mohli vydat na dlouhé pochody a obsazovat nová území. Schopnost vytvořit si dostatečné tukové zásoby umožnila lidstvu také přežít dlouhá období nedostatku a různé přírodní pohromy.

Jenže dnes je situace nestandardní. Požadavky na výdej energie enormně poklesly. K tomu se přidal stejně závratný nárůst forem pasivního trávení volného času. Do třetice toho zlého se prudce zvýšila dostupnost cenově přijatelných a energeticky hutných potravin. Tato “smrtelná trojice” má hlavní zásluhu na tom, že dnes ve většině zemí světa rychle narůstá počet osob s nadváhou a obézních. Nadbytečné, téměř v dnešních podmínkách života nevyčerpatelné, zásoby energie člověka hyzdí a prokazatelně poškozují jeho zdraví. Proto se o tomto fenoménu neustále hovoří a hledají se cesty jeho prevence a léčby.

Vědci buď nemají co na práci, nebo mají bujnou fantazii. A tak neustále pátrají po “příčinách” nadměrného ukládání tuků v lidském těle. Je to totéž, jako když vím, že mám blechy a hledám složitě, proč se pořád musím škrabat. Příčiny vzniku obezity jsou naprosto jasné. Všem. Jen ne vědcům. Nejnovější pokus o objevení “Ameriky”, tj. příčin obezity, představuje výzkum Dr. Freda W.Turka z “Northwestern University in Evanston” v americkém státe Illinois. Kolektiv vědců vzal 12 myší ve věku 8 týdnů. Myši byly rozděleny do dvou skupin po šesti. Každá skupina dodržovala striktně střídavý cyklus změn vnějšího působení vlivů (dvanáctihodinový pobytu ve tmě následovaný dvanáctihodinovým pobytem ve světle) po dobu šesti týdnů. Přitom jedna skupina byla krmena za tmy a druhá polovina za světla. Strava byla sestavena tak, aby dodávala 60% energie v tucích. Myši mohly jíst kolik chtěly v období krmení, ale zbylých 12 hodin stravu nedostávaly. Přístup k vodě měly celý den neomezený.

Na počátku pokusu vážily myši v průměru 22 gramů. O šest týdnů později vážila skupina myší, krmených v době, kdy v přírodě obvykle spí, tj. za světla, v průměru 32 gramů. Myši z druhé skupiny, krmené v době, kdy v normálních životních podmínkách myší konzumují stravu, tedy za tmy, vážily v průměru 27 gramů. Kalorický příjem obou skupin byl přitom zhruba stejný, žádná skupina nekonzumovala statisticky významnější množství kilokalorií. Energetický výdej pokusných myší byl téměř identický, ale skupina myší, přijímající potravu v době, kdy normálně v přírodě spí, se zdála být méně aktivní. Týdenní výdej energie byl okolo 2.300 u obou skupin na začátku výzkumu. Ten ale poklesl za šest týdnů na 1.000 u skupiny, krmené za světla, u skupiny krmené za tmy se snížil jen na 1.500 za týden. Množství pohybu byl měřen pomocí metody “infrared beam breaks”.

Z výsledků výzkumu vědci vyvozují, že prostá změna času přijímání potravy může podstatně ovlivnit tělesnou hmotnost. To znamená, že pokud lidé jí v nesprávný čas, tedy například v noci, mohou být vystavení většímu nebezpečí vzniku metabolického syndromu a zvýšení množství tukových zásob. I když celkový příjem energie byl u obou pokusných skupin zhruba stejný, zvýšily svoji hmotnost významně myši, krmené za světla, tedy v době, kdy noční tvor, jako myš, normálně odpočívá a stravu nekonzumuje. Myši krmené v standardním cirkadiálním rytmu zvýšily svoji hmotnost o polovinu méně. “Naše studie je první, která prokázala příčinný vztah mezi krmením v nesprávný čas a vznikem nadváhy a obezity. Pokud lépe pochopíme roli cirkadiálního cyklu při regulaci hmotnosti, můžeme lépe čelit epidemii obezity, ohrožující současné lidstvo”, uzavírá autor výzkumu.

Tento celkem logický závěr ale následnou větou vědci sami devalvují. Píší: “Pouhé správné načasování stravy, bez zbytečného omezování kalorického příjmu nebo zvyšování množství cvičení, může být rozhodujícím elementem pro snížení výskytu obezity a na ni navazujících kardiometabolických poruch”. Je to, podle mého názoru, typická chyba “lidí v bílých pláštích”. Obvykle jsou odtrženi od života, žijí si na svých universitách, v naprosto umělém prostředí, finančně dobře zajištěni. Musí produkovat nějaké výsledky své práce. Sami obvykle necvičí a trpí sarcopenickou nadváhou. Omezovat stravu a cvičit se jim nechce, a proto se přiklání k jakémukoli jinému názoru na řešení problému s hmotností, který se nabízí.

V porovnání s našimi předky se méně pohybujeme. Tím se snižuje významně aktuální výdej energie. Z našeho pohybového projevu zmizely aktivity, zapojující do činnosti rychlá glykolytická vlákna našich svalů. Tato vlákna jsou následně více náchylná k sarcopenii. Ztráta svalů snižuje hodnotu bazálního energetického výdeje. Třetí prvek “smrtelné trojice” - snadná dostupnost energeticky hutných a chuťově lákavých potravin, dovršuje dílo zkázy. Jak je známé z koncepce “fysiologického prahu chuťové kontroly”, čím méně se pohybujeme, tím vyšší je, pod úrovní fysiologického prahu, i chuť k jídlu. Takže sice potřebujeme méně energie, zato jí více konzumujeme. Vzniklá pozitivní energetická bilance vede k ukládání tuku. Pokles na straně výdeje a vzestup na straně příjmu energie představují u 99,9% populace hlavní příčiny, podílející se na vzniku nadváhy a obezity.

Vědci ale, jak jsem již napsal, mají houby co na práci, kromě vyhazování peněz daňových poplatníků za nesmyslné výzkumy. A tak nás dnes a denně zahrnují fantomovými příčinami tloustnutí. Už by konečně jednou za podobné “výzkumy” měli být jejich realizátoři potrestáni. Třeba tím, že nedostanou žádný plat a budou muset zaplatit náklady na daný výzkum. Tvrdit v době, kdy výdej energie poklesl na svoje historické minimum a současně se energetický příjem udržuje na velmi vysoké hladině a spíše stoupá než klesá, že za obezitu může jezení v nesprávny čas, to si z nás snad páni vědci dělají legraci.

A pokud svůj “výzkum” uzavřou tím, že je možné dosáhnout snížení výskytu obezity “bez zbytečného omezování kalorického příjmu nebo zvyšování množství cvičení”, tak to skutečně musí být pořádní idioti!

LITERATURA:

1. ARBLE, D, et al. (2009): Circadian timing of food intake contributes to weight gain. In.: Obesity
2. GEVER, J. (2009): Nocturnal Noshing More Fattening Than Daytime Snacking. In.: Medpagetoday, .September 04
3. FREEDHOFF, Y, SHARMA, AM. (2010): Best Weight. A Practical Guide to Office-Based Obesity Management. Ottawa, Canadian Obesity Network.
4. KATCH, VL, McARDLE, WD, KATCH, FI. (2011): Essentials of Exercise Physiology. London, Lippincott Williams & Wilkins, a Volters Kluwer business.
5. KOK, F, BOUWMAN, L, DESIERE, F. (2008): Personalized Nutrition. Principles and Applications. London, CRC Press, Taylor & Francis Group.
6. OGDEN, J. (2004): Health Psychology. A Textbook. Berkshire, McGraw-Hill.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat