• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Přejídání a pohybová aktivita

Koncem roku 1983 a začátkem roku 1984 jsem se podílel na výstavbě posilovny v TJ Favorit Brno. Tehdejší metodik této tělovýchovné jednoty, mistr světa v cyklistice Vladimír Vačkář, mne požádal o pomoc a radu při volbě přístrojů a dalšího vybavení zhruba 100 m² velkého prostoru, který byl obložený dřevem a který působil velmi příjemným dojmem. Jediným oficiálním výrobcem posilovacích přístrojů byla v tu dobu firma Slovšport Košice. V tomto podniku zastával významnou funkci Jáno Trška, jeden z členů trenérsko-metodické komise Svazu kulturistiky, jejíž jsem byl tehdy předsedou. Posoudili jsme nabídku firmy, použili zařízení ze starší verze posilovny, něco jsme udělali sami. Nakonec byla zaslána do Košic objednávka a krátce nato jsme měli nejkvalitněji vybavenou posilovnu v Brně. Tu překonal až svými posilovnami a fitcentry někdy v letech 1988-90 vynikající hokejový obránce Komety Brno, později kulturista, sparingpartner několikanásobného mistra Evropy Dr. Libora Minaříka a podnikatel Dr. Luboš Hrstka.

Nová a na svou dobu velmi moderně vybavená posilovna byla využívána během dne cyklisty. TJ Favorit byla tréninkovým střediskem mládeže a tak mohli trenéři zvyšovat silové schopnosti svých svěřenců ve velmi dobrých podmínkách. Večer byla ale posilovna nevyužitá. Po vzájemné dohodě jsem tedy se svojí dcerou Lenkou otevřel po 18,00 hodině v posilovně několik skupin kondičního posilování žen. Toto cvičení se časem stalo velmi populární a prostorově jsme nestačili pokrýt zájem žen o posilování. Zdůrazňuji, že je řeč o roku 1983, tedy o dobu před téměř třiceti lety.

Práce s ženami byla zajímavá a přínosná. A měla ještě jednu výhodu. V týdenním režimu jsem se setkával se zhruba stovkou cvičících žen. Mnohé z nich pracovaly na zajímavých místech a mohly mi pomoci s vylepšením podmínek pro cvičení. Některé mohly oxeroxovat obrázky z časopisů, které jsme potom dali na nástěnku a umožnili tak ženám lépe se v problematice posilování orientovat. Některé pracovaly v tiskárnách a přinášely mi zajímavé publikace z oblasti sportovního tréninku. Jedna z mých cvičenek pracovala v knihovně tehdejší největší brněnské nemocnice. Díky ní jsem se dostával ke kvalitním anglicky psaným učebnicím fysiologie, z nichž jsem mohl čerpat poznatky pro práci s ženami v posilovně. Znovu zdůrazním fakt, že v roce 1983 a následujících letech zde vládl tuhý komunismus a dostat se k odborným zahraničním publikacím bylo téměř nemožné.

V roce 1984 jsem v jedné z půjčeným učebnic fysiologie našel pojednání o “fysiologickém prahu chuťové kontroly”. Považoval jsem tento koncept ihned za velmi významný a zařadil jsem jej do svých přednášek při školení trenérů kulturistiky. Později jsem jej použil v knize “Kondiční kulturistika”, ve vysokoškolských skriptech pro své přednášky na fakultě tělesné kultury Palackého University v Olomouci a v učebních textech pro kurzy instruktor fitness. Přitom jsem tento koncept včetně grafu nikdy nenacházel v žádných dalších fysiologických učebnicích. A mohu říci, že jsem od roku 1984 prostudoval doslova stovky domácích i zahraničních učebnic fysiologie.

Trochu jsem nechápal, proč ostatní autoři nepřikládají tomuto konceptu stejný význam jako já. Proč se o něm studenti na vysokých školách neučí. V podstatě jde o to, že pokud se hodně pohybujeme, zvyšuje se i náš apetyt, tedy chuť k jídlu. Tělo při pohybu vydalo více energie, navíc pro její zpracování spotřebovalo více mikroživin. Proto bylo nutné energii i živiny do těla zpět dodat, aby mohlo opět naplno pracovat. To je ostatně smysl apetytu. Jenže chuť k jídlu a výdej energie navzájem nekorelují v celé délce možné křivky. Pokud se náš denní výdej energie dostane pod hranicí “fysiologického prahu chuťové kontroly”, tj. pokud se málo pohybujeme a tedy nevydáme příliš energie, náš apetyt se již dále nesnižuje, ale paradoxně se od jisté úrovně začně zvyšovat. Pro tuto úroveň zvolili vědci termín “fysiologický práh chuťové kontroly”.

Tento jev se dá vysvětlit tím, že v dosavadní historii se člověk v oblasti habituální pohybové činnosti nikdy nemohl dostat pod práh chuťové kontroly. To umožnila až dnešní doba. Doba, kdy většinu dne sedíme, resp. naše práce vyžaduje minimální pohyb. Příroda prostě s takovou alternativou nepočítala a proto “neumí pod úrovní fysiologického prahu chuťové kontroly seřídít nízký výdej s apetytem. Namísto snížení chuti k jídlu dochází chybně k jejímu zvýšení. Energii jsme nevydali, ale tělo se jí mimovolně dpmáhá. A proti chuti k jídlu jsme téměř bezbranní. Dříve nebo později jí podlehneme. Snadněji to pochopíme, pokud si uvědomíme, že lidstvo existuje pravděpodobně 4 miliony let, Přitom teprve před zhruba 12 tisíci let se lidé začali věnovat zemědělství a pěstování dobytku. Do té doby to byli “sběratelé a lovci”. Podle odborníků lidé museli až 8 hodin denně být v pohybu, aby ve svém okolí našli dostatečné množství jídla - ovoce, zeleniny, drobných živočichů. Případně aby se jim podařilo ulovit nějaké větší zvíře a donést je do své jeskyně.

V těchto dnech jsem (ke své velké radosti) našel výsledky vědeckého výzkumu, který jednoznačně potvrzuje téměř třicet let starou koncepci fysiologického prahu chuťové kontroly. Podle vědců z katedry “Sport and Health Sciences” na “University of Exeter” snížila patnáctiminutová svižná procházka konzumaci čokolády u sledovaných osob na polovinu v porovnání s osobami, které trávily stejných 15 minut pasivně. A to bez ohledu na to, zda práce, které byly vyzkumné osoby vystaveny, byla stresující nebo ne. Výsledky byly publikovány v časopise “Appetite”. Vědci dovozují, že pokud přerušíme pasivní kancelářskou práci (porady, práce s počítačem atd.) krátkou pohybovou činností, sníží se zásadně tendence k přejídání.

Vědci rozdělili 78 úředníků, kteří pravidelně konzumovali čokoládu, do čtyř skupin. Všichni pracovali ve stejném prostředí a minimem pohybové zátěže. První dvě skupiny zahájily pracovní den patnáctiminutovou chůzí na běhátku. Poté se sledovaní lidé posadili ke svým pracovním stolům a prováděli standardní práci. Jedna skupina přitom měla práci snadnou, která je nevystavovala stressu, druhá naopak musela provádět práci pod tlakem, stresující. Další dvě skupiny zahájily pracovní den patnáctiminutovým klidem. Poté, stejně jako předchozí skupiny, prováděli členové těchto skupin standardní kancelářskou, fyzicky nenáročnou práci, jedna skupina v pohodě a druhá pod tlakem. Na pracovních stolech byly misky s čokoládou a každý účastník si mohl během práce volně vzít tolik kousků, na kolik měl chuť.

Výsledky ukázaly, že členové cvičících skupin zkonzumovali v průměru jen poloviční množství čokolády v porovnání s členy necvičících skupin. Cvičící v průměru snědli 15 gramů čokolády, necvičící v průměru 28 gramů čokolády. Náročnost práce přitom u obou skupin nehrála žádnou roli. Stresující práce nevyvolávala větší chuť na čokoládu. Profesor Adrian Taylor, vedoucí výzkumu, shrnul závěry výzkumu takto: “Je známou skutečností, že pojídání vysokokalorických svačinek při kancelářské práci se stává vědomě nevnímaným, automatickým zvykem a může po čase vést k podstatnému nárůstu tělesné hmotnosti. Lidé mají pocit, že jim nějaká taková čokoládová tyčinka dodá energii na práci a sníží jejich pocity únavy, napětí nebo nudy. Jak si jednou na takové uždibování zvyknou, je pro ně nesnadné se tohoto zvyku zbavit. Náš výzkum ukazuje, že krátká fyzická zátěž je schopná regulovat chuť na čokoládu a snížit její konzumaci na polovinu”.

Cvičení má prokazatelně velký vliv na naši náladu a oddaluje nástup pocitu únavy, snižuje také závislost na alkoholu nebo nikotinu. Jak prokázalo zjištění vědců z “University of Exeter” v roce 2011, může také regulovat náš apetyt a navodit celkové snížení konzumace energie. A to je přesně to, co naše studenty učíme již téměř třicet let. To, co jsem považoval za významné již v roce 1984. Jsem velmi rád, že tento výzkum jednoznačně prokázal správnost koncepce “fysiologického prahu chuťové kontroly”. Už proto, že jsem tento princip znovu velmi podrobně popsali v našem rozšiřujícím kurzu “Kontrola hmotnosti”, kde jsme k textu připojili i srozumitelný graf. Nedostatek pohybu má na náš život jednoznačně negativní dopad, a jedním z nejzávažnějších záporných projevů pohybové pasivity je ztráta kontroly v oblasti chuti k jídlu. Nejíme pak proto, že tělo potřebuje energii, ale proto, že se nám porouchalo automatické řízení chuťové kontroly!

Blíží se konec roku. To znamená, že zanedlouho budeme prožívat svátky klidu a míru. Těšíme se na bohaté Vánoce. Během nich budeme sedět u slavnostního stolu, u televize, v autě na cestě k příbuzným a známým, v kině nebo divadle. A navíc všude kolem nás budou sladkosti a energií oplývající doborty a pochoutky. Jistě se většina z nás před svátky - jako každý rok - zapřísáhne, že “letos za žádnou cenu lákadlu dobrého jídla nepodlehneme a konzumaci energie v žádném případě nepřeženeme”. Nechceme přece, tak jako v letech minulých, shazovat během svátků získaná kila dalších několik měsíců.

Ale nakonec stejně podlehneme. Většině z nás nefunguje systém kontroly apetytu. Jak tento systém uvést opět do provozu? Silná vůle nám moc nepomůže. Co nám ale může pomoci je půlhodinová až hodinová denní procházka. Ta může posunout náš výdej energie nad hladinu fysiologického prahu chuťové kontroly a my bez boje s vlastním tělem se prostě a jednoduše nebudeme přejídat. Nebudeme mít na sladkosti a tučná jídla chuť. Bude fungovat náš automatický pilot!

LITERATURA:

1. KATZ, DL, FRIEDMAN, RSC. (2008): Nutrition in Clinical Practice: A Comprehensive, Evidence-Based Manual for the Practitioner, 2nd Edition. New York, Lippincott Williams & Wilkins.
2. KOLOUCH, V, KOLOUCHOVÁ, L. (1990): Kondiční kulturistika. Praha, Olympia.
3. KOLOUCH, V, BOHÁČKOVÁ, L. (1994): Cvičení ve fitcentrech - posilování. Olomouc, Universita Palackého. Skripta katedry rekreologie FTK Olomouc.
4. OH, H, TAYLOR, AH. (2011): Brisk walking reduces ad libitum snacking in regular chocolate eaters during a workplace simulation. In.: Appetite, November.
5. ScienceDaily (2011): Short Walk Cuts Chocolate Consumption in Half. In.: ScienceDaily, December 7,

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat