• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Zajímavosti >

Petr Bezruč

"Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém, svaly mi v železo ztuhly". Připadají vám tato slova povědomá? Jen si nemůžete vzpomenout? Někde jste je slyšeli? Nebo dokonce víte, jak je to dál?

Jistě. Je to sloka známé básně Petra Bezruče. Učili jsem se ji povinně na základní škole a později jsme ji v paměti ještě oprašovali na gymnáziu. Jenže, stejně jako větší část toho, co se nám pokoušeli poctiví pedagogové natlouci do hlavy, šla nám slova ostravského barda "jedním uchem tam a druhým ven". Netoužili jsme příliš po tom, zatěžovat si mozkové závity nadbytečnými slovy. Těšili jsme se do života a řídili jsme se známým výrokem "Šedá je každá teorie, košatý je strom života".

Jenže slova básníka jsme si měli zapamatovat. Vyjadřují jadrně starou moudrost, že těžká fyzická práce vede "ke svalům ze železa". Živá hmota ve své naprosto zázračné schopnosti interaktivně se přizpůsobovat převažujícím podnětům, které na ni působí z vnějšího prostředí, reagovala u těžce pracujících horníků zvýšením množství svalů i celkové síly. To poslední, čeho se muži, pracující pod zemí, museli obávat, byla nadváha nebo obezita. A nemocí, které tyto dnes tyto tak hojně se vyskytující stavy vyvolávají.

Většina horníků by se raději živila lehčí prací v nějaké útulné kanceláři, ale neměli odpovídající vzdělání, úředních postů bylo poskrovnu, a tak nezbylo nic jiného, než fárat. Kopat uhlí. Dřít. Nemít na těle kapku zbytečného tuku. Být štíhlý až hubený. Mít svaly ze železa.

Svět se v minulém století dramaticky změnil. Postupně ubývalo těžké práce a naopak jako houby po dešti se rozrůstaly pracovní příležitosti "sedavého" charakteru. Současně se zvyšovala životní úroveň a tím i možnosti zajít do kina nebo divadla, na koncert nebo estrádu, do vinárny nebo hospůdky. Jak nadneseně říkají naše manželky a partnerky "mezi lidi". Jenže "mezi lidmi" se většinou sedělo, a pokud to šlo, i konzumovalo. V práci se sedělo a razítkovalo. Před většinou domků a bytů také začal postávat rodinný miláček - osobní automobil, který z našeho života odstranil nepříjemné klopýtání po chodnících a cestách. A čestné místo v našich obývácích bylo přiděleno dalšímu neodmyslitelnému členu domácnosti - televizoru. Naše večery byly osvobozeny od procházek a dříve nezbytného "šukání po domě nebo bytě" (uklízení, krmení dobytka nebo králíků, drobné opravy atd.). Jejich místo zaujaly seriály, thrillery a detektivky. Posedávání v křesle, zírání na "bednu" a přikusování slaných tyčinek nebo smažených brambůrků. Námaha a dřina z našeho života - k naší velké radosti - téměř totálně zmizely. Teď konečně můžeme být šťastní.

Jenže jsme nějak pozapomněli nejen na slova básníka, ale i na výše zmíněnou geniální vlastnost živé hmoty - na její schopnost adaptovat se na změny vnějšího prostředí úpravou prostředí vnitřního. Pokud platí, že při těžké práci "svaly v železo ztuhnou" pak podle stejného přírodního zákona platí, že při snadné práci "svaly v bláto změknou". Tělo reaguje na nedostatek podnětů pro činnost svalů jejich odbouráváním, atrofií, odborněji řečeno sarcopenií. Mozek se chová ke svým svalům jako podnikatel ke svým zaměstnancům. Neděláte. Pak vás nepotřebuji. Máte padáka!

A tak sice nedřeme, ale většina z nás také nemá pevné svaly. Málo svalů znamená malou sílu. Ochablé svaly neplní svoji významnou funkci - udržovat svým napětím optimální vztahy v kloubech. Přibývá proto poruch pohybového systému – artritid a osteoporos. Pokud máme málo a navíc slabých svalů, pohyb bolí. A tak jej nejprve nevyhledáváme, později se mu záměrně vyhýbáme. Pohybujeme se čím dál méně. Jsme v bludném kruhu pozvolného poklesu úrovně zdatnosti, výkonnosti a zdraví.

Sval je metabolicky nejnáročnější tkáň organismu. Potřebuje v klidu i při činnosti hodně energie. Ztráta svalové hmoty, navozená úřednickou nebo jinou fyzicky nenáročnou prací, vede ke snížení bazálního energetického výdeje. Máme-li méně svalstva, vydáme za den méně energie i v situaci, kdy sedíme nebo ležíme. Protože v porovnání s Bezručovými horníky máme podstatně hojnější stravu, energie nám nechybí. Prokazatelně a hlavně viditelně nám přebývá. Nemůžeme mluvit o "rameni bezmasém", protože vážíme o deset a více kilogramů více, než je zdrávo. Jsme buclatí, máme "masa" až moc.

Jenže to co je na nás vidět, není maso, ale nadbytečný tuk. Jsme obézní. Obezita se stala nejen epidemií, ale dokonce pandemií. Ohrožuje každým rokem více lidí. Na celém světě. Protože přírodní zákony neznají hranice. Platí všude. Čím více tuku se na našem těle nahromadí a čím déle máme nadváhu, tím rychleji působí biologické maladaptivní procesy, vedoucí ke vzniku metabolického syndromu. K plnému rozvoji metabolického syndromu dojde zhruba po deseti až patnácti letech nevhodného životního stylu. Tedy nedostatečné stimulace svalů a nadbytečného přívodu energie.

Metabolický syndrom nevznikne za týden. Než se plně rozvine, trvá to hezkých pár let. Kdykoli během vývoje této závažné funkční poruchy je cesta zpět k plnému zdraví otevřená a poměrně schůdná. Jenže většina z nás nedbá. Žijeme "nonstop" a dopustíme, aby se syndrom dokonale rozvinul. Pak je ale fakt zle. Plně rozvinutý syndrom je dokořán otevřenou bránou do nemoci. Jakmile touto branou projdeme, jsme v "jednosměrce". Cesta zpět je nesnadná nebo dokonce nemožná.

Díky metabolickému syndromu se začínají množit jiné "houby po dešti". Chronické neinfekční choroby. Nemoci, které nedostaneme, když nás jimi trpící člověk políbí nebo na nás kýchne či zakašle. Nemoci, které se dlouho a pozvolna rozvíjí, a kterých se nezbavíme týdenním poležením v posteli, pitím čaje a polykáním prášků. Nemoci, které podstatně a zásadně sníží kvalitu našeho života, připraví nám nepříjemné, depresivně pozvolné a nesnadno zastavitelné zhoršování zdravotního stavu, předčasnou invaliditu a nakonec dlouho předvídanou a bolestně jistou smrt.

Nemoci srdce, nádorová ochoření. Zpočátku byla vazba těchto chorob na změny života nepříliš jasná. Infarkt vypadal spíše jako nehoda, neštěstí nebo smůla. Ale dnes jsou již vztahy mezi způsobem života a nemocemi naprosto jasné. Jen je nutné z jasných faktů odvodit jasné závěry. A jasné závěry musí vést k jasným krokům. Jaké jsou to kroky? Musíme do života vřadit to, co z něj v historicky nesmírně krátkém období zmizelo. Zátěž pro svaly.

Nemusíme kvůli tomu do dolů. Kopat uhlí. Dřít až vyhubneme na kost. Optimální stimulaci svalstva nám umožňuje cvičení ve fitcentrech. V nich můžeme citlivě ovlivňovat stav svalstva, zastavit jeho atrofii nebo navodit jeho řízenou hypertrofii.

Jen je nutné vědět jak! Cvičení totiž může prospívat, ale i škodit. Je dobré konzultovat svoje rozhodnutí cvičit s odborníky. Jak se naučíte správně zatěžovat své svaly, máte v rukou mocnou zbraň proti metabolickému syndromu, obezitě, diabetu, nemocím srdce a dalším chorobám. Můžete zabránit vzniku těchto moderních "morů" nejen u sebe, ale i u svých dětí a blízkých.

Doby, kdy lidé tvrdě dřeli od rána do večera aby vydělali na skývu chleba, jsou nenávratně pryč. Díky Bohu. Když lidé celý den dřeli, odpočívali tím, že seděli v divadle, kině, při draní peří nebo u piva. V době, kdy získáváme peníze "sedavou" prací, musíme odpočívat jinak. Aktivně. Tím, že si zacvičíme. A cvičit musíme správně Jinak nám cvičení nejen nepomůže, ale spíše nás poškodí. V životě není nic zadarmo.

Kdyby žil Petr Bezruč dnes, na přelomu druhého a třetího tisíciletí, zněla by jeho báseň pravděpodobně jinak. Možná by se dnešní žáci její první sloku učili v tomto znění: "Sto roků v křesle seděl, koukal jsem, sto roků sledoval filmy, za sto let na těle masitém, svaly mi úplně zmizly".

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA

1. BESSESSEN, DH. (2003): Future Directions in Weight Control. In.: Postgraduate Medicine, Vol. 114, No 6, December 2003.
2. BEZRUČ, P. (1953): Slezské písně. Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
3. BRAY, GA. (2003): Evaluation of Obesity. In.: Postgraduate Medicine, Vol. 114, No 6, December 2003.
4. COPELAND, JL, CHU, SY, and Mark S. TREMBLAY, MS. (2004): Aging, Physical Activity, and Hormones in Women -A Review. In.: Journal of Aging and Physical Activity, 11, 101-116.
5. FREEDMAN, MR, KING, J, Kennedy, E. (2001): Popular Diets: A Scientific Review. In.: Obesity Research, Vol. 9 Suppl. 1, March.
6. MOREHEAD, K, SACK, KE. (2003): Osteoarthritis. In.: Postgrad Med, Vol. 114, No 5, November 2003.
7. VELLA, CA, KRAVITZ, L. (2002): Sarcopenia: The mystery of muscle loss. In.: IDEA Personal Trainer, 13(4), 30-35.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---