• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Běh a zdraví

Když jsem se začal zajímat o vliv pohybové zátěže na zdatnost a zdraví člověka, vypukl právě “boom” joggingu v USA. Byla to doba tuhého komunismu. Sedmdesátá léta minulého století. Dostat se k zahraniční knize bylo tehdy téměř nemožné. Měl jsem ale štěstí a přátelé mi poslali publikaci “Physical Fitness. A Way of Life” od Buda Getchella. Tu knihu jsem pečlivě pročetl a mám ji dodnes. Na titulní stránce je snímek, zobrazující procházející se dvojici, muže a ženy na kole, mladého běžce a na zadní straně běžící mladou ženu. Amerika v tu dobu začala bojovat s nemocemi srdce pomocí běhu. Kdo neběhal, byl považován za lenocha a zpozdilého člověka.

Koncem sedmdesátých let jsem studoval na Karlově Universitě. Během studia jsem se setkal s mnoha velmi významnými odborníky, mezi jinými s vynikajícím fysiologem profesorem Seligerem, docentem Blahušem nebo s docentem Emilem Dostálem z katedry atletiky. V tu dobu jsem dostával každý měsíc výtisk amerického časopisu “Muscle a Fitness” a v něm jsem nacházel zajímavé články o posilování. Můj učitel docent Dostál měl přístup k časopisům “Runner” a “Runner’s World”. Dohodli jsme se na tom, že si navzájem budeme tyto časopisy půjčovat. A tak jsem mohl pravidelně číst články, oslavující běh a jogging jako nejvhodnější pohybovou aktivitu. Názor o vhodnosti běhu byl tehdy převládající. Naopak jsem se neustále setkával s negativním pohledem tělovýchovných odborníků na posilování. Docent Dostál měl ale k posilování kladný vztah, a i když sám dával přednost běhu, ve svých přednáškách nejen od posilování neodrazoval, ale jako jeden z prvních je plně schvaloval a doporučoval.

Já jsem naopak vždy považoval za nejvhodnější aktivitu posilování. To jsem pak doplňoval  cvičením jógy a jízdou na kole. Na kole jsem jezdil denně - do práce, do banky, za přítelkyní - v létě i v zimě. Na kole jsem trávil hodinu až dvě hodiny denně. Upřímně řečeno, na běh mi nezbyl čas. A navíc moje osobní zkušenost s během nebyla tou nejlepší. Neuměl jsem správně dýchat, brzy mne začaly pobolívat kolena a hlezenní klouby. Běhat jsem ale v průběhu studia Fakulty tělesné výchovy a sportu UK musel - běh byl součástí řady předmětů, například atletiky a pobytu v přírodě. Musel jsem například absolvovat orientační běh, jehož délka se nakonec ukázala být 15 km. Byl jsem z takové dávky utahaný a necítil jsem ani nejmenší touhu si podobný zážitek zopakovat. Jenže články v časopisech od docenta Dostála mne neustále utvrzovaly v názoru, že neexistuje z hlediska zdraví nic vhodnějšího jak pravidelný běh. A tak jsem prožíval intenzivní pocit provinění, že se běhu více nevěnuji.

Pohled na běh se začal měnit v osmdesátých letech. V USA se začaly stavět první kvalitní fitcentŕa typu Gold’s Gym nebo World’s Gym, chvála posilování se začala objevovat nejen v stále větším počtu časopisů, ale i v materiálech Americké společnosti tělovýchovného lékařství (ACSM), pozitivní dopad posilování na zdraví a zdatnost dokazovaly výsledky stále většího počtu vědeckých výzkumů. Naopak se začaly objevovat zprávy o tom, že na ohromném zájmu Američanů o běh v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nejvíce vydělali ortopedové. Nadšení muži a ženy středního věku s nadváhou nebo obezitou si během způsobili značné problémy s koleny a páteří. Boom běhu se pozvolna vytratil a lidé začali chodit do fitcenter. V těch nejen posilovali, ale začali využívat přístroje, které umožňovaly zatěžovat srdce a oběhový systém, a přitom šetřily kolena a další klouby.

Jeden z nejpřesvědčivějších argumentů proti tvrzení, že je běh přirozený způsob přemistňování a že jako takový provázel lidstvo od nepaměti, jsem našel v článku, nabízejícím historický pohled na běh. Propagátoři běhu vždy argumetovali tím, že v minulosti se muži pravidelně vydávali na lov a značnou část cesty absolvovali během. To mohlo být pravdivé v nějakých stepích, kde byla pouze tráva a jinak rovný terén. Ale takových destinací je na zeměkouli poměrně málo. Většina kmenů žila u řek a v lesích. Vyběhnout si navečer do lesa by znamenalo rychlou smrt - buď by byl běžec roztrhán divokou zvěří, nebo by zakopl o nějaký kořen stromu a způsobil si vážné zranění. V lese v těch dobách nebyly cesty, lidé se pohybovali po stezkách, kolem kterých se vyskytovali hadi a další tvoři, které nebylo dobré vyděsit, protože v takovém případě okamžitě útočili a představovali tak pro člověka velké riziko náhlé smrti.

Ženy se v těch dobách zdržovaly spolu s dětmi v bezprostřední blízkosti bydliště, tj. kolem jeskyně nebo nějakého příbytku, zajišťujícího bezpečí a ochranu před dravci. Daleko nevycházely a věnovaly se přípravě stravy, staraly se o oheň a děti. Muži vycházeli na lov v tlupách, drželi se pohromadě a pomalu a opatrně našlapovali, pozorně sledovali, zda je jejich okolí bezpečné. Když došli k lovišti, ukryli se za stromy nebo křoví, čekali v závětří až se nějaké nepozorné zvíře přiblíži na dostřel luku nebo oštěpu. V takové situaci rychle vyrazili a zaútočili. Pokud byli úspěšní, připevnili kořist na dlouhou pevnou hůl a nesli ji do tábora. Tam předali ulovenou zvěř ženám a čekali na jídlo. Jak vidíte, moc běhání v jejich denním režimu nebylo.

V poslední době proti běhu vystupuje stále více odborníků. Jedním z nich je i Greg Brookes, který patří k nejlépe placeným osobním trenérům v Anglii. Jeho dlouhodobá praxe jej přesvědčila o tom, že lidské tělo se dokáže bránit rychlé ztrátě tukové tkáně. Tuk pro něj znamená zásoby energie pro těžké doby a proto si jejich hladinu žárlivě střeží. Pokud začneme hodně běhat, zásoby tuku se začínají zmenšovat a to si naše tělo přeloží jako ohrožení. Začne s energií pečlivěji hospodařit a každou ušetřenou kilokalorii hned ukládá do svých zásob. A navozuje chronický pocit hladu, kterým se nás snaží přinutit k vyšším dodávkám energie. Boj je to lítý a obvykle v něm vítězí naše biologická podstata. Stejně tak mají k běhu výhrady i další odborníci. Upozorňují na to, že pokud nezvládáme přesnou techniku běhu, běžíme neefektivně a je jen otázkou času, kdy se objeví nějaké zranění. Zranění nás od běhu odradí a vrátíme se k pasivnímu způsobu života.

Na jedné stránce s obsahem komentovaných a níže v literatuře uvedených článků souhlasím. Nesmí to být ale pochopeno tak, že si neuvědomuji potřebu ovlivňovat aerobní zdatnost. Pokud si někdo, kdo má ke cvičení negativní vztah, přečte v oblíbeném deníku článek o tom, jak se nemá běhat, neměl by to chápat jako doporučení, že má dále pohodlně vysedávat za volantem svého auta, před monitorem počítače nebo obrazovkou televizoru. Pohyb je v dnešní době naprosto nenahraditelný, představuje “geniální, přírodou koncipovaný lék na většinu chorob dneška”. Na druhé straně jsem rád, že se původní naprosto výlučné postavení aerobních aktivit mírně oslabilo a naopak výrazně vzrostl význam péče o svalovou zdatnost.

Pro štíhlé mladé a zdatné muže a ženy představuje běh stále velmi prospěšnou aktivitu. Její prospěšnost klesá v rostoucím věkem a rostoucí tělesnou hmotností. Naše klouby nesnadno zvládají nárazy, navozené během. Odborníci se shodují v názoru, že každý došlap při běhu zatěžuje klouby dva a půl násobkem naší hmotnosti. Čím jsme starší a buclatější, tím více je nutné zvážit výhody a nevýhody běhu a nahradit jej vhodnějšími formami záměrné fyzické stimulace - chůzí, posilováním, protahováním. Vhodná je i jóga a Tai-Chi.

Základní formou záměrného ovlivňování zdraví a zdatností má být cvičení ve fitcentru. Cvičení na posilovacích přístrojích. Tento typ zátěže zastaví ztráty svalů případně navodí jejich nárůst, zlepší stav šlach, vazů, kostí, kloubů, pozitivně je ovlivněno i srdce, plíce a další pohyb zajišťující orgánové systémy. Vhodná zátěž aerobního charakteru - jízda na kole, jogging, běh na orbitreku - pak umožňuje intenzivněji ovlivňovat oběhový systém. Kdo od mládí pravidelně cvičí, může si vhodný program cvičení na základě dosavadních zkušeností sestavit sám. Kdo ale z jakýchkoli důvodů “zaspal” a nabral pár kilogramů tuků, neměl by se pouštět do žádných dramatických změn pohybového režimu. Nejvhodnější je zaplatit si služby kvalifikovaného osobního trenéra a s jeho podporou a radami navozovat bezpečné a postupné změny těla.

LITERATURA:

1. DOSTÁL, E. (1981): Běh pro zdraví. Praha, Olympia.
2. GETCHELL, B. (1976): Physical Fitness. A Way of Life. New York, Wiley and Sons.
3. Neběhejte. Nezhubnete, a navíc si ublížíte, radí slavný fitness trenér. In. IDnes.
4. Špatnou technikou běhu si člověk může přivodit i zranění, říká trenér. In.: IDnes

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat