• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Boj s obezitou dětí prohráváme

Pokud člověk žije standardním způsobem a sám nemá s hmotností problémy, moc se o obezitu nezajímá. Občas si v novinách přečte o tom, že tlouštíků přibývá, sem tam se něco na to téma objeví v televizi nebo v ženských časopisech. Také nepřehlédne, že někteří jeho přátelé a kamarádi nějak boubelatí. Ale lidé sami o nadváze moc nemluví. Obezita nebolí a její důsledky se neukáží ze dne na den. Nedávno jsem na stránkách “fitnet” komentoval výzkum finských vědců, kteří prokázali velmi negativní dopad nadměrných zásob tuku v mládí na zdravotní stav ve vyšším věku. Jen stručně připomenu, že byli sledováni lidé, kteří měli nadváhu nebo obezitu v osmnácti letech. Po 38 letech pak vědci zjistili u skupiny obézních dvojnásobnou nemocnost a úmrtnost v porovnání s kontrolní skupinou v mládí štíhlých osob.

Jenže když jsme mladí, tak nám chutná, navíc se často věnujeme pasivním formám trávení volného času (televize, koncerty, divadlo, kino, počítačové hry, posezení s přáteli atd.), dlouhá léta se nic zásadního nemění. Občas si musíme koupit o číslo větší šaty nebo povolujeme soustavně opasek. Protože se v posledních dvou desetiletích zlepšila ekonomická úroveň většiny občanů, má dnes každá rodina auto, obrovskou televizi, pohodlná křesla atd. Také charakter většiny povolání nás posunul k pohybové pasivitě. Obchody jsou celoročně přecpány potravinami, z nichž většina obsahuje nadbytek soli, cukru a energie. Základy pro nezdravý způsob života jsou položeny. Nic nás ale k zásadní změně životního stylu nenutí. Když se již ukáží první problémy, jsou zde prášky na zvýšený krevní tlak, na metabolický syndrom či jiné začínající problémy, pramenící z nepřiměřeně velkých tukových zásob.

Máme se lépe a domníváme se, že se za pohodlnější život neplatí. Jenže většina současných mladých lidí zaplatí za nějaká dvě až tři desetiletí krutou cenu. Budou platit svým zdravím. Jak tomu zabránit? Jsou choroby, před kterými je nesnadné se bránit. Mohou postihnout děti, dospívající, osoby středního věku i seniory. Obezita ale není nemoc. Je to jen dokořán otevřená brána do řady metabolických poruch, které nakonec nějakou nemoc vyvolají. Pokud chceme předcházet obezitě a jejím neradostným důsledkům, musíme se aktivně starat o své tělo, hlavně o jeho metabolicky nejaktivnější část - o svoje svaly. A čím dříve s tím začneme, tím lépe.

Praxe i výzkum jednoznačně prokazují, že jakmile jednou obezita u konkrétního jedince vznikne, je velmi nesnadné se jí zbavit. Některé výzkumy dokonce tvrdí, že až 90% obézních se nikdy nadměrných tukových zásob nezbaví. Proto je nutné soustředit pozornost na děti a mládež. A to je na prvním místě povinnost rodičů. Společnost sice má vytvářet podmínky pro zdravý vývoj svých občanů, ale to jsou jen taková planá předvolební hesla. Jak jsou čeští politici jednou zvolení, věnují se již jen rozkrádání státních peněz a nic jiného je nezajímá. Rodiče dnes ale nemohou spoléhat ani na školu, ani na tělovýchovné jednoty a jejich sportovní oddíly.

V polovině minulého století byly podmínky pro přirozený pohyb dětí a dospívajících výborné. Bylo málo automobilů a tak většina předměstských komunikací se dala použít na hry. Kluci hráli fotbal nebo hokej, dívky si hrály s míčem nebo skákaly přes švihadlo. Hrála se také vybíjená, chodilo pěšky na přehradu (což byla hodina chůze tam a hodina zpět), jezdilo se na kole atd. Ulice byly relativně bezpečné, v bytech nebyly televizory, videa ani počítače. Proto byly děti raději venku než doma. Jak byly po ruce, maminka jim dala hned nějakou práci a tak se mládež držela venku a tam se pohybovala.  Dobře byla organizována i  tělovýchova v jednotlivých sportovních oddílech. Hodně kluků hrálo fotbal, hokej, házenou, volejbal a další kolektivní hry. Dívky zkoušely štěstí v atletice, gymnastice, moderní gymnastice nebo ve sportovních hrách. Děti chodily na tréninky a účastnily se soutěží.

Dnes je situace zlá. Ulice jsou ucpány automobily, je mnohdy problém přejít silnici. Byty naopak nabízí dětem spoustu pasivních forem trávení volného času. Dříve oblíbené sportovní oddíly dnes chtějí za vedení cvičení hodně peněz. Navíc se rodiče bojí pouštět děti na trénink samotné, protože tento stát nedokáže tvrdě trestat pedofily a podobné darebáky. Pokud někde šestnáctiletý úchylák pobodá jen tak pro zábavu 4 děti, je lepší, když je dítě doma a máte ho na očích. Také sporty se změnily. Hokej, basketbal či fotbal byly solidní sporty ještě v druhé polovině minulého století. Dnes se hráči a určitá část diváků chová jako šílenci. Hokejová utkání jsou plná surových zákroků a bitek, na fotbalová utkání chodí idioti, kterým jde jen o to, aby se ožrali a porvali. Pustit dítě do tohoto prostředí je velmi nebezpečné.

Zastánci dětského sportu dostávají v posledních letech jednu ránu za druhou. Nejprve se začal ve většině sportů zvyšovat počet zranění. Trenéři ve snaze o dobré výsledky (a tím i o “prachy”) prudce zvýšili tréninkovou i zápasovou zátěž svých svěřenců. Organismus dětí ale nebyl na tak velkou zátěž připraven a výsledkem byla zranění. Pak sport obecně, a tedy i sport mládeže, zasáhl doping. Podle některých statistik až deset procent mladých sportovců experimetovalo s anaboliky - a bohužel je v tomto směru trenéři spíše povzbuzovali než aby proti tomuto zlu tvrdě zasáhli. Trenérům se prostě nechce tvrdě pracovat, věnovat dlouhé hodiny všestranné přípravě svých svěřenců, zvyšování úrovně síly, vytrvalosti a obratnosti. Postupují podle hesla: “kdo přežije, ten hraje”. Nedostatečně připravení sportovci po zraněních ze sportu odchází a zůstává jim jen ošklivá vzpomínka.

Nyní se vědci rozhodli posoudit, jak trénink v oblíbených sportech ovlivňuje zdatnost mladých sportovců. Dospěli ke smutným závěrům. Děti, hrající americký fotbal, softbal, baseball jsou během utkání i tréninků v pohybu necelých 45 minut, což je podstatně méně, než doporučují lékaři jako základní hodnotu denní tělesné zátěže. V těchto sportech se střídají relativně dlouhé fáze pohybové pasivity a krátkými fázemi velmi intenzivní, až hraniční, intenzity. Tento typ zátěže nejen nevede k růstu síly, vytrvalosti a obratnosti, ale naopak vystavuje oběhový systém extrémní zátěži, která jej může poškodit. Když byli mladí sportovci vyšetřeni a testování, jejich zdatnost se nijak nelišila od štíhlých a nesportujících dětí. Ve Spojených státech hraje dorostenecké soutěže ve výše uvedených sportech zhruba 40 milionů dětí a dopívajících. Jejich rodiče jistě věří tomu, že jejich děti budou zdatné a štíhlé. Jak ale ukázaly výsledky vědců, jsou na velkém omylu.

Jedinou spolehlivou cestou jak zajistit zdravý vývoj svých dětí je osobně se o jejich pohybový režim starat a programovat jej. Svěřit to nejcennější co člověk v životě má - vlastní děti - náhodě nebo do rukou různých nepříliš kvalitních trenérů je velké riziko. Základním problémem dnešní doby je nedostatek podnětů pro rozvoj svalstva, tj. všech typů jeho vláken. Proto je na prvním místě nutné zajistit rozvoj síly svalů, pak využívat svaly k pravidelné aktivitě. Pokud jsme ještě schopni navodit u svých dětí vhodné stravovací návyky, máme jistotu, že se vyhnou problémům s hmotností, poruchám svalů, kloubů, šlach, vazů a kostí. Pokud máme v pořádku pohybový systém, jsme přirozeně aktivní, nikdo nás nemusí do pohybu nutit. Pokud svaly celý život správně užíváme, udržujeme vysokou hodnotu bazálního výdeje energie. Vysoká hodnota výdeje energie je nejdůležitější složkou úspěšné kontroly hmotnosti po celý život.

Pokud někomu nepřipadá obezita škodlivá, měl by se zamyslet nad svým vnímáním světa. V poslední době se velmi aktivizují lidé, bojující za “práva obézních”. Hovoří o “fatismu” a přirovnávají jej k rasismu či xenofobii. Argumentují tím, že mnozí obézní jsou zdraví a zdatní. To je pravda. Jen je jich velmi málo. A i v takovém případě nadbytek tuku přetěžuje klouby a zvyšuje riziko vzniku řady poruch hybného systému. A jak jsme již psali, důsledky nadváhy a obezity se neobjevují za týden nebo 14 dní. Jakmile se nemůžeme pohybovat, naše zdatnost se rychle vytrácí. Spíše než obhajovat obézní bychom měli upozorňovat na sarcopenickou obezitu. To je na stav, kdy jsou lidé podle klasických kritérií štíhlí, mají však nevhodnou kompozici těla a jsou tedy klinicky obézní. Mají moc tuku a málo aktivní tělesné hmoty. Těchto lidí rychle přibývá. Jejich zdraví je pak stejně ohroženo jako zdraví lidí manifestně obézních.

Vědci upozorňují na fakt, že se naše děti málo pohybují a že to na jejich zdraví má negativní dopad. Mimo jiné vědecké výzkumy prokázaly, že dívky, které chodí do školy pěšky, mají lepší studijní výsledky než dívky, které až ke škole přivezou rodiče autem. Výzkum probíhal ve Španělsku. Ale platí zřejmě obecně. Česká republika je v počtu obézních na jednom z předních míst na světě. A přibývá rychle obézních dětí. Obezita je důsledkem pozitivní energetické bilance. Chyba není primárně na straně příjmu potravy. Problém je v tom, že se děti málo pohybují. V IDnes jsem našel články o tom, že se naše děti v celoevropských průzkumech propadají ve znalostech matematiky a dalších předmětech. Je to do jisté míry způsobeno nízkou kvalitou učitelů. Jak prokázal průzkum ministerstva školství neumí někteří učitelé pracovat s počítačem a neznají žádné cizí jazyky. Hlavně jim chybí znalosti angličtiny. Přitom právě učitelé (spolu s odporně vyděračskými lékaři) si nejvíce stěžují na své platy. Pokud ale učitel má mizivé znalosti práce na počítači a neumí anglicky, měl by být propuštěn a nebo by mu měl být plat snížen.

Hlavní příčinou poklesu znalostí našich dětí ve škole jsou ale podle názorů odborníků jejich nízká zdatnost a výkonnost. Jak prokázala řada výzkumů, má pohyb pozitivní vliv nejen na fyzickou, ale také na psychickou složku mladých lidí. Jak věděli již lidé v minulých tisíciletích “ve zdravém těle je zdravý duch”. Pokud se nestaráme o tělesnou zdatnost budoucích generací, děláme hrubou chybu. Budou nám vyrůstat hlupáci, lemplové a darebáci.

Rodiče nesmí spoléhat na dnešní zkorumpované politiky ani na organizovaný sport. Musí vzít budoucnost svých dětí do vlastních rukou. Musí naučit svoje děti jak zabránit ztrátám svalů, nárůstu tuků a změnám kompozice těla. Pokud sami nemají v těchto věcech jasno, měli by si najít kvalitního osobního trenéra a ve spolupráci s ním ovlivňovat pozitivně život svých potomků.

LITERATURA:

1. HILLS, PA. et al. (2007): Children, Obesity and Exercise. London, Taylor & Francis Group.
2. JAMES, LC, LINTON, JC. (2009): Handbook of Obesity Intervention for the Lifespan. New York, Springer ScienceþBusiness Media.
3. REUTERS (2010): Even kids who play sports don’t exercise enough. Children on soccer, baseball, softball teams were active 45 minutes — 15 minutes shy of recommendation. In.: MSN.com.
4. REUTERS (2010): Even kids who play sports don’t exercise enough. Children on soccer, baseball, softball teams were active 45 minutes — 15 minutes shy of recommendation. In.: MSN.com.
5. REUTERS (2010): Girls wo walk, bike to school do better in tests. In.: MSN.com
6. IDnes (2010): Na gymnázia se dostanou i čtyřkaři a učitelé neumí anglicky, zjistila inspekce. In. IDnes.
7. IDnes (2010): Žáci nerozumí textům a neumí myslet matematicky. Změnit to má příručka. In.: IDnes

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat