• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Cvičení a stav mozku

Cvičení nemá pouze velmi příznivý vliv na stav svalstva a nepředstavuje pouze nejúčinnější prevenci vzniku diabetu, onemocnění srdce a některých nádorových chorob. Výsledky nových vědeckých výzkumů dokazují, že cvičení nesmírně pozitivně ovlivňuje stav mozku a celé nervové soustavy. Cvičení dnes představuje nadějný intervenční postup v prevenci vzniku obávané Alzheimerovy choroby, postihující stále vyšší počet seniorů. Pokud tedy dnes zaslechnete výrok „silný ale hloupý“, buďte si jisti, že jej pronáší nějaký totální hlupák.

Dr. Charles Hillman z katedry kineziologie University v Illinois se svými kolegy sledovali 259 žáků ze třetích a čtvrtých tříd. Změřili jejich výšku a váhu, vypočítali hodnotu BMI, provedli základní testy fyzické zdatnosti a sestavili pro ně poměrně náročnou výuku tělesné výchovy. Žáci prováděli klasické cviky jako lehy-sedy, kliky, přítahy na hrazdu, a tyto aktivity doplňoval kondiční běh. V průběhu školního roku byly opakovaně prováděny standardní testy, umožňující vyhodnotit úroveň zdatnosti jednotlivých žáků. Na konci školního roku porovnali výzkumníci výsledky tělesných testů se školními známkami z jednotlivých předmětů, mimo jiné z matematiky a jazyků. Výsledky byly jednoznačné: nejzdatnější žáci měli i nejlepší školní výsledky. Podle Dr. Hillmana pohybová aktivita pozitivně ovlivňuje intelekt žáků.

Hillmanova studie není ojedinělá. Je součástí nového trendu v neurologii, který dokazuje, že cvičení zlepšuje funkci mozku. Nedávno vědci publikovali převratný objev – přiměli mozek k tvorbě nových nervových buněk. Tento proces se po staletí zdál být naprosto nerealizovatelný. Tvorba nových nervových buněk v mozku byla navozena tříměsíčním cvičebním programem. Intenzivní cvičení vedlo k tvorbě hustší a lépe propojené sítě nervových vláken, která umožnila mozku pracovat rychleji a efektivněji. A nejnovější poznatky naznačují, že tělesná aktivita může oddálit nástup obávané Alzheimerovy choroby a pozitivně ovlivnit syndrom hyperaktivity (Attention Deficit Hyperactivity Disorder - ADHD). Bez ohledu na věk představuje svalnaté, aktivní tělo klíč k vytvoření silné, aktivní mysli.

Nedá mi to, abych nekonstatoval, že vědci opět jednou objevili Ameriku. Již na základní škole jsme se učili o starořecké kalokagatii - ideálu harmonického souladu a vyváženosti fyzické a duševní stránky člověka. Britský filosof John Locke definoval svůj pohled na tělo a mysl slovy: „Zdravá mysl a zdravé tělo - to je krátký, ale výstižný popis stavu štěstí na tomto světě“. Stejný důraz na význam tělesné a duševní zdatnosti nalézáme u propagátorů Sokolského hnutí již v 19. století. Lidé si v minulých stoletích jasně uvědomovali úzké spojení mezi stavem těla a mysli. Domnívali se, že při pohybu dochází ke zvýšenému prokrvení nejen svalů, ale také mozku. Čím více krve se dostane do mozku, tím více kyslíku mohou nervové buňky využívat pro svoji činnost. Cvičení ovlivňuje mozek stejně, jako ovlivňuje svaly. Pozitivně.

Vědci dnes mohou pomocí nových diagnostických nástrojů sledovat v lidském těle pochody, které byly donedávna nezachytitelné. Díky novým zjištěním si stále jasněji uvědomují, že vliv cvičení na stav nervového systému je komplexnější a významnější, než se dosud předpokládalo. Při každém stahu svalů jsou uvolňovány proteiny, zvané IGF-l, které cestují krevním oběhem až do mozku. Zde organizují uvolňování řady chemikálií. Jednou z nich je látka BDNF (brain-derived neurotrophic factor). Ta pozitivně ovlivňuje proces myšlení.

Pokud pravidelně cvičíme, tvoří se v mozku vyšší hladina BDNF. Ta stimuluje tvorbu nových výběžků nervových buněk (dendritů), které se propojují na další buňky. Tím se zvyšuje komunikační síť v mozku a usnadňuje se učení. Každé nové propojení mezi mozkovými buňkami znamená zaznamenání nového poznatku nebo nové dovednosti pro další využití. Mozek s hustší sítí dendritů má vyšší kapacitu uschovávat znalosti. Jak ukázaly výzkumy na zvířatech, nízká hladina BDNF v mozku vedla k ztrátě orientace a zhoršování mozkových funkcí.

Jak stárneme, hladina BDNF v mozku se snižuje a dochází k odumírání nervových buněk. Tyto ztráty byly donedávna považovány za ireverzibilní (nevratné). Nové výzkumy však prokázaly, že cvičení je schopno navodit „neurogenezi“ – vznik nových mozkových buněk z kmenových buněk. Jeden výzkum například jasně prokázal, že po tříměsíčním programu cvičení se v mozku cvičících objevily nové neurony. Nejvíce pak u těch testovaných osob, jejichž zdatnost se zvýšila nejvíce. Scott Small, neurolog lékařského centra Kolumbijské University, označil nové poznatky o vlivu tělesné zátěže na stav mozku na úžasné a slibné.

Nové nervové buňky nevznikají kdekoli v mozku. Jejich vznik byl prokázán v hypotalamu, části mozku, kontrolující proces učení a paměť. Hypotalamus například zajišťuje spojení mezi jmény a tvářemi. Zapomínání jmen je jedním z prvních projevů stárnutí a snížení kapacity mozku. Podle výzkumů Dr. Kramera navozuje cvičení zvětšení čelního laloku mozku, který zajišťuje plánování a rozhodování. Cvičení přináší mozku i další výhody. U pohybově aktivních byl prokázán nižší výskyt zánětu mozku a drobných mozkových příhod, které významně zhoršují průběh poznávacích procesů. Neurogeneze probíhá poměrně pozvolna a teprve v důsledku dlouhodobého pravidelného cvičení. Pokud soustavné cvičení přerušíme, dochází ke ztrátě mozkových buněk a zhoršení funkce mozku.

Pohybová aktivita ale nemá vliv pouze na mozek stárnoucích osob. Je stejně významná při ovlivňování mozku dětí a dospívajících. Lidé se ve všech stoletích vyvíjeli v úzkém spojení s pohybem. Každodenní aktivity vyžadovaly značné fyzické nasazení. Proto je stav mozku tak úzce spojen s množstvím a kvalitou pohybové aktivity. Pokud zaujímají dnešní děti neustále pasivní polohy a nedostatečně se pohybují, jejich mozky nedostávají ony podněty, které se miliony let podílely na vývoji a údržbě mozkové tkáně. Proto se řada vědců domnívá, že dnešní děti, zvláště pohybově pasivní a obézní, budou ohroženy Alzheimerovou chorobou v mnohem nižším věku než současní senioři. Školy musí v budoucnosti zařadit více hodin tělesné výchovy, nejlépe jednu hodinu denně.

Velkým problémem dneška je motivace ke cvičení. Lidé obecně připouští, že pohybová aktivita je pro organismus prospěšná. Když ale mají zahájit cvičení, vždy najdou nějakou výmluvu a buď cvičení vůbec nezahájí, nebo jej po krátké době opouští. Nedávné výzkumy zjistily, že mozek rozhoduje o tom, kolik tělesné aktivity zvládne tělo bez poškození a v tomto rozhodování se řídí signály ze svalů (propriocepčními signály). Mozek také reguluje energetický výdej těla a tím zajišťuje integritu organismu jako celku. Pokud máme oslabené svaly, mozek z obavy z poškození nedává signály ke spontánní činnosti, naopak vytváří k pohybu nechuť až odpor.

Stejně jako při kontrole hmotnosti se může i regulace potřebného množství pohybu mozkem poškodit. Mozek v takovém případě špatně analyzuje situaci a vydává nesprávné příkazy. Například obézní lidé, jejichž zásoby energie vysoko překračují reálné potřeby organismu, mají neodolatelnou chuť k jídlu. Osoby, jejichž svaly jsou ochablé, pak mozek nepodněcuje ke zvýšené činnosti z obavy z jejich poškození.

Dnešní doba je divná. Náš životní styl se podstatně liší od stylu našich předků. Jsme první generací, která nemůže plně spoléhat na vlivy přírody a moudrost organismu. Mozek se v rychle se měnících podmínkách dopouští chyb, které vedou k poškozování organismu. Příkladem je obezita, sarcopenia a osteoporosa. Léky nám v tomto případě nepomohou. Jediným řešením je vědomé, záměrné, řízené zvýšení pohybové aktivity. Pravidelné cvičení ve fitcentru. Tímto způsobem můžeme pozitivně ovlivnit nejen svoje svaly a metabolismus, ale i mozek a jeho funkci.
 

LITERATURA:

1. ATKINSON, RL. et al. (1990): Introduction to psychology. San Diego, Harcourt Brace Jovanovich, Publishers.
2. BROMLEY, DB. (1969): The psychology of human aging. Harmondsworth, Penquin Books.
3. BUCKWORTH, J, DISHMAN, RK, (2002): Exercise Psychology. Champaign, Human Kinetics.
4. CARMICHAEL, M. (2007): Stronger. Faster. Smarter. In.: Newsweek, 26.března
5. GAVIN, J. (1995): Psychology for health fitness professionals. Champaign, Human Kinetics.
6. GOLEMAN, D. (1985): Vital lies, simple truth. The psychology of self-deception. New York, Simon and Schuster.
7. HOFFMAN, L, et al. (1988): Developmental psychology today.  New York, McGraw-Hill, Inc..
8. MARTENS, R. (1987):  Coaches guide to  sport psychology. Human  Kinetics Publishers, Champaign.
9. MILLER, MC. (2007): Exercise Is a State of Mind. In.: Newsweek, 26.března.
10. PITTS, M, PHILLIPS, K. (1991): The psychology of health. An introduction. London, Routledge.
11. VASTA, R, HAITH, MM., MILLER, SA. (1992): Child psychology. The Modern Science. New York, John Willey and Sons, Inc.
12. WEINBERG, RS., GOULD, D. (1999): Foundations of Sport and Exercise Psychology. Champaign, Human Kinetics. 

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat