• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Cvičení zlepšuje stav kloubů

Jistě jste se již setkali s názorem, že cvičení až zase tak zdravé není. Že pokud sportujeme, “na stáří” si to odskáčeme. Budeme mít zničené klouby, poškozené chrupavky, bude na nás viset kůže, budeme trpět bolestmi páteře. Podobných předsudků se traduje více. Nedávno jsem na webu našel článek, varující cvičící před rizikem zhoršení zraku v důsledku posilování. Oblíbené je tvrzení, že pokud cvičíme, žijeme sice déle, ale jen o tu dobu, po kterou jsme cvičili. Z toho pak naši pohodlnější spoluobčané usuzují, že když nebudou cvičit, zase tak moc se nestane, protože přijdou jen o ten úsek života, který z jejich pohledu není příjemný, tj. o čas, strávený ve fitcentru, tělocvičně nebo na atletické dráze. Jiní šprýmaři tvrdí, že o co víc energie cvičením vydáme, o to více následně jíme a tak je vlastně z hlediska kontroly hmotnosti cvičení neúčinné. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Komu se nechce cvičit, najde si výmluvu. Sebe hloupější a sebe nesmyslnější. Hlavně že je na co se vymlouvat!
 

Nedávno jsem na stránce www.fitnet.eu uveřejnil článek o potížích pohybového systému, vyvolaných jeho nevhodným zatěžováním. Známý americký ortoped Dr. DiNubile si všiml, že se čekárna jeho ordinace plnila v posledních letech staršími lidmi. Jejich společným rysem bylo to, že si při cvičení poškodili kolenní, ramenní nebo kyčelní klouby. Dr. DiNubile pro tento jev vymyslel termín “boomeritis”. Ten se stal nesmírně populárním a ortoped se díky němu dostal do televize, novin i rozhlasu. Při medializaci termínu se nějak ztratila podstata zranění postižených. Namísto zdůrazňování nevhodnosti nepřiměřené, nepravidelné a nárazové zátěže se posluchačům a čtenářům dostalo sdělení, že riskantní a škodlivé je vlastně každé cvičení.
 

Problémy s klouby dolních končetin má v posledních letech stále více lidí. Na vině ale není pohyb. Potíže nejčastěji zapříčiní buď nadměrná tělesná hmotnost (tloušťka), pohybová pasivita nebo nevhodně zvolená zátěž. Pravidelně cvičící občané představují velmi malý segment většiny moderních společností. A ten se navíc spíše zmenšuje než zvětšuje. Na vině je do značné míry i matení mysli občana informacemi o tom, jak cvičení kazí zrak nebo ničí chrupavky kloubů. K tomuto matení pojmů přispívají i osudy mnoha vrcholových sportovců, jejichž zdraví bývá po ukončení sportovní kariéry často silně poškozeno. Slogan “sportem k trvalé invaliditě” je hluboko zakořeněn v mysli běžného občana a mnohým slouží jako vědomá nebo podvědomá omluva celoživotního lenošení.
 

Osteoartritida představuje hlavní příčinu invalidity ve stáří. Její základ tvoří poškození chrupavek kloubů, které bývá přičítáno jejich nadměrnému používání a přetěžování (“wear and tear”). Donedávna nebylo možné tvrzení o negativním dopadu cvičení, či obecněji zvýšené fyzické zátěže, na stav chrupavek přesvědčivě vyvrátit. Novější postupy vyšetřování, například magnetická resonance (MRI), umožňují posuzovat průběžný stav chrupavek kloubních spojů a jejich změn, vyvolaných zátěží nebo léčbou. Této možnosti nové techniky využili při svém výzkumu dva švédští vědci, Leif Dahlberg, MD, PhD., a Ewa M. Roos, PT, PhD..
 

Vědci rozdělili 29 mužů a 16 žen ve věku 35-50 let, kteří podstoupili v minulých třech až pěti letech operaci menisku, do dvou skupin - výzkumné a kontrolní. Lidé po operaci menisku častěji onemocní osteoartritidou v kolenním kloubu, proto byla sledována právě tato skupina. Výzkumná skupina pravidelně cvičila, kontrolní skupina se ohybovala jen habituálně. Cvičící skupina byla seznámena se správným způsobem cvičení, její členové cvičili pod dohledem odborníků na otázky cvičení. Na začátku sledování byl pomocí MRI posouzen stav chrupavky v kolenních kloubech. Sledován byl obsah glycosaminoglycanu (GAG), látky, podílející se významně na síle a pružnosti chrupavky. Subjekty pravidelně odpovídaly na dotazy, týkající se bolesti v kolenním kloubu, pocitu ztuhlosti kolen a množství pohybu, který  od minulého vyšetření prováděly.
 

V porovnání s kontrolní skupinou zlepšili pacienti, zařazení do cvičební skupiny, svoji aerobní zdatnost, jejich spontánní pohybová aktivita ve volném čase byla podstatně vyšší, zlepšily se jejich výsledky ve většině funkčních testů. Cítili subjektivně více energie a vitality. Vyšetření pomocí MRI ukázalo, že obsah GAG koreloval s množstvím pohybové aktivity. Dr. Dahlberg v závěrečné zprávě konstatoval: “Studie jasně prokázala pozitivní kompoziční změny chrupavky kloubů kolene v důsledku zvýšené fyzické zátěže. Podobné výsledky byly již dříve získány při výzkumech na pokusných zvířatech. Poprvé jsme je nyní prokázali i u lidí”.

“Naše výsledky jednoznačně prokazují, že chrupavky kloubů odpovídají na zvýšenou zátěž stejně, jako svaly nebo kosti. Dosavadní empirické poznatky, naznačující, že cvičení může oddálit vznik osteoartritidy nebo přispět k její kontrole, tak byly prokázány i výzkumem” konstatoval Dr.Dahlberg. “Je to velká naděje do budoucnosti. Pacienti nemusí jen sedět, šetřit se a trpět. Mohou něco proti postižení aktivně podniknout”.
 

Chrupavčitá tkáň není vyživována z kosti. Složky pro svoji výživu a opravu poškozených struktur získává chrupavka ze synoviální tekutiny, která současně i kloub promazává a snižuje tak tření mezi stýkajícími se plochami. Aby mohla být synoviální tekutina utvořena a vypuštěna do kloubní dutiny, musí být nejprve krví dodány do synoviální blanky látky pro její tvorbu. Pokud sedíme v křesle, je krev pomocí vasokonstrikčních a vasodilatačních mechanismů přesměrována převážně do trávícího systému a obecně do oblasti vnitřností. V koncových částech těla je její průtok silně omezen. To znamená, že se do kloubních pouzder dostává podstatně menší množství krve a tím i omezené množství potřebných látek pro výživu a obnovu kloubních složek. Uvnitř kloubních pouzder se tvoří méně synoviální tekutiny a tím se do chrupavek dostává méně živin a stavebních složek. Chrupavka je tak slabší a snadněji zranitelná.
 

Pomalejší je i odstraňování nepotřebných a škodlivých látek. Chrupavka trpí, její stav se zhoršuje. Jenže to okamžitě nebolí. Zatímco si pasivitou ničíme chrupavky kloubů, smějeme se kašpárkům v televizi nebo již po stodesáté posloucháme stejnou píseň Karla Gotta. Facka od života nepřichází jako automatický, rychlý následek právě provedené chyby. Užíváme si. Zdánlivě beztrestně. Ale trest přijde. Jen se o pár let opozdí. Pak ale stojí za to!
 

Na zmíněném výzkumu mne zaujala skutečnost, že pacienti cvičili pod dohledem odborníků. Autoři studie si jasně uvědomili, že prospěšný není jakýkoli pohyb, ale jen ona část jeho spektra, které stimuluje - to jest dostatečně zatěžuje, ale nepřetěžuje. A tato část pohybového spektra je u každého jinde. Spolehlivě ji dokáže určit jen zkušený odborník. Často vidím i ve fitcentrech cvičit lidi naprosto nesprávně. Jejich cvičení v lepším případě nenavozuje podstatné zlepšení. V případě horším spíše škodí.

Znalostí o vlivu cvičení na lidský organismus rychle přibývá. Toto tempo dokáží stěží sledovat specialisté - osobní trenéři a fitness konzultanti. Je v zájmu každého člověka, který chce být ve vyšším věku zdravý a zdatný, který nechce trpět bolestmi kloubů nebo chodit o berlích, aby se nejprve naučil správně cvičit. Aby využil služeb osobních trenérů a fitness konzultantů. Peníze, které dáme za radu odborníka, nám mohou ve vyšším věku ušetřit spoustu bolesti, prodloužit a zkvalitnit život. Pokud odstraníme ze svého života hrubé chyby, nebudeme za ně ve vyšším věku muset platit. Bolestí a invaliditou!

Výsledky výše uvedené studie opět jednoznačně potvrzují platnost našeho oblíbeného rčení: “Pohyb je geniální, přírodou koncipovaný lék na většinu nemocí dneška”.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. JENKINS, R. (2005): Exercise May Improve Cartilage in Arthritic Knees. In.: Daily News Central.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.
 

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.
 

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat