• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Zdraví >

Děti a chronické poruchy zdraví

Děti byly v minulých stoletích ohrožovány především infekčními chorobami. Po narození není ještě imunitní systém plně funkční a musí se nejprve naučit rozpoznávat jednotlivé škodlivé organismy a látky, najít způsob, jak vytvářet protilátky, schopné v těle likvidovat bacily a viry. Existovaly jisté vrozené poruchy a vady, ty ale byly poměrně vzácné. Pokud dítě překonalo kritická období prvních let života, uzdravilo se z černého kašle, spalniček, záškrtu a dalších dětských nemocí, bylo v následujících letech obvykle odolné a vitální.

Protože bylo poměrně málo forem pasivního trávení volného času, děti se většinu dne pohybovaly. Hrály si s ostatními dětmi, podílely se na běžných úkolech při chodu domácnosti, měly své přiměřené pracovní povinnosti. Rodiny byly většinou velké, více-generační, jídla bylo poměrně málo, laskominy a sladkosti byly velkou vzácností, se kterou se děti setkaly jen při mimořádných, slavnostních příležitostech (hody,, svatby, křtiny apod.). Klasické dítě bylo vytáhlé, štíhlé až hubené, pohyblivé, věčně při chuti. A obvykle zdravé, dobře se vyvíjející.

V minulém století došlo k výrazné změně způsobu práce a odpočinku nejen dospělých, ale i dětí. Rodiny se atomizovaly. Různé generace již nežijí dohromady. Děti bývají často bez dozoru dospělých. Zvýšilo se významně množství forem pasivního trávení volného času. Kina, televize, divadla, knihy, video, počítačové hry, mobily a další vymoženosti lidstva podstatně snížily množství pohybu u dospělých i u dětí. Zvýšily se též podstatně nároky na získávání znalostí, potřebných pro život. Dnes je téměř nemožné žít v dospělosti bez znalosti alespoň jednoho cizího jazyku, znalosti práce na počítači a vysokoškolského vzdělání. Vzdělávání se z bývalých 5-8 let prodloužilo na 12-17 let. Učit se znamená denně dlouhé hodiny sedět nad učebnicemi. Omezení pohybu.

Změnil se též významně způsob stravování. Dříve jedly děti veškerou stravu doma. Nad množstvím i složením této stravy dohlíželi rodiče nebo jiné dospělé osoby. Jedlo se většinou společně, takže byl přehled o tom, kolik stravy kdo konzumuje. Strava byla skromná, skládala se většinou z ovoce a zeleniny, maso bylo vzácností, jedlo se hodně sacharidů (brambory, chleba, rýže, těstoviny), tukem se šetřilo. Převažovaly bílkoviny rostlinného původu (fazole, čočka, hrách), doplňované mléčnými výrobky. Strava byla čerstvá, kaloricky poměrně chudá, obsahovala dostatek potřebných živin.

V poslední době se objevují zprávy, že v USA a dalších průmyslově rozvinutých zemích se dramaticky zvyšuje počet dětí, trpících chronickými chorobami. Tyto nemoci podstatně ovlivňují kvalitu života postižených, navíc náklady na jejich léčení vyčerpávají pokladnici zdravotního systému dané země. Podle amerických zdrojů žije dnes v průmyslově nejrozvinutější zemi světa zhruba 80 milionů dětí a dospívajících. Z nich ohromujících 6,5% - tedy v absolutních číslech 6,5 milionů dětí trpí nějakou formou chronického onemocnění. Pokud se berou v potaz i choroby, které nevedou k akutnímu ohrožení života, ohrožují chronické nemoci až 18% amerických dětí a teenagerů. Téměř dvě děti z deseti! Tvrdí to alespoň Dr. James M. Perrin, MD, professor pediatrie na ”Harvard Medical School” a pracovník významného pracoviště, zabývající se péčí o děti “Massachusetts General Hospital” v Bostonu. Na tomto pracovišti museli nedávno vytvořit nové oddělení, zabývající se “chronickými chorobami dětí”.

Jedná se o ohromný vzestup počtu ohrožených v porovnání s minulými generacemi. Například v roce 1960 trpělo chronickými chorobami méně jak 2% dětí. Dr. Perrin na základě analýzy dostupných údajů určil tři nejčastěji se vyskytující chronické nemoci:

• obezita postihuje více jak 18% dětí a teenagerů, přitom její výskyt se zvýšil během zhruba 30 let více jak trojnásobně (v letech 1971-1974 bylo obézních necelých 5% dětí)
• astma nyní komplikuje život 9% dětí a dospívajících, jeho výskyt se od roku 1980 zdvojnásobil
• hyperaktivita a neschopnost se soustředit (attention deficit hyperactivity disorder - ADHD) postihuje zhruba 6% školních dětí, přitom v roce 1960 nebyl o tomto problému žádný záznam

Doposud vědci a lékaři nedefinovali jasně problém výskytu chronických poruch zdraví u dětí. Chronické neinfekční nemoci postihovaly donedávna jen dospělé osoby, a spíše osoby starší. Obraz stavu dětí a dospívajících je alarmující a měli by se jím kromě lékařů zabývat i politici. Problém byl definován, je nutné hledat způsoby jeho eliminace. Zde musí spolupracovat rodiče, pediatři, učitelé a politici. Jinak problém všem přeroste přes hlavu. Vyroste nezdravá, nevýkonná generace.

Lékaři definovali termín “chronické onemocnění” jako patologický zdravotní stav, trvající 12 měsíců a déle od jeho diagnosy. Ještě v roce 1960 prokázaly výzkumy, že pouhá 2% dětí a dospívajících musela, podle vyjádření jejich rodičů, omezit svoje aktivity vinou nemoci na déle jak 3 měsíce. Stav dětí se od té doby dramaticky zhoršil. Nejvíce obtíží vyvolává obezita, Je to problém číslo jedna. Přestože všechny výše uvedené stavy mají jisté genetické základy, nedá se genetickou vysvětlit jejich enormní nárůst. Za hlavního viníka musíme označit sociální změny a změny prostředí, do nějž se dnešní děti rodí. Zvýšil se počet pracujících matek či obecněji rodičů, zvýšil se čas, strávený u televize a počítačů, snížily se požadavky na pohybový systém dětí.

Zvýšil se také závratně počet dětí s nízkou porodní hmotností. Tyto děti mají v dospělosti vyšší riziko stát se obézními, trpět astmatem a hyperaktivitou. Prudký pokles hodnoty výdeje energie při stejně prudkém nárůstu konzumace energeticky hutných potravin vyvolává u našich dětí pozitivní energetickou bilanci, která zákonitě vede k nadměrnému ukládání tuku.

Vyrůstá generace, která bude mít v dospělosti a stáří značné zdravotní potíže a která se pravděpodobně nedožije věku, běžného v současnosti. Vysoká nemocnost bude mít nedozírné dopady na ekonomiku společnosti. Vzestup výdajů na léčbu nemocí bude dramatický, odhady se shodují na dvojnásobku až trojnásobku současných nákladů. Obézní děti jsou vystaveny vyššímu riziku vzniku diabetu a nemocí srdce a cév. Děti, trpící astmatem, mohou být již ve středním věku invalidní a plně závislé na pomoci společnosti. Jde o to, zda na tuto pomoc bude mít společnost prostředky.

Jak bylo uvedeno výše, dvě z deseti dětí jsou obézní. Obezita je výsledkem dlouhodobější pozitivní energetické bilance. Přívod energie převyšuje její výdej. Nabízí se dvě řešení. Přitom jen jedno z nich je správné. Můžeme omezit přívod energie. To může být prospěšné, ale jen do určité míry. Měli bychom své děti vést k tomu, aby se vyhýbaly sladkostem a pochutinám, které současný průmysl potravy doslova chrlí n náš trh. Denně vidíme v televizi reklamy, zneužívající slabosti dětí i dospělých ke sladkostem. Nikomu to moc nevadí. Dále je vhodné omezit přívod nasycených tuků a slaných produktů. Zvýšit se naopak má konzumace ovoce a zeleniny.

To je ale známá, obehraná písnička. Všichni jsme podobné informace četli snad stokrát. Jenže dnešní děti jsou většinu dne bez dohledu dospělých a mají dostatek peněz na zakoupení toho, co jim chutná. A chutná jim strava energeticky bohatá a živinově chudá. Naše děti tloustnou, protože přijímají nadbytek energie. Přitom jsou podvyživené, protože jim chybí biologicky cenné složky, podílející se na správné funkci metabolismu. Tyto látky v dnešní běžné stravě chybí.

Našim dětem však hlavně chybí pohyb. Sedí ve škole, v kinech a divadlech, na koncertech, u počítačů a večer u televize. Podle výsledků rozsáhlých výzkumů stráví dnešní děti v průměru u televizní obrazovky 4 hodiny denně. Jasně bylo prokázáno, že délka sledování televize (potažmo délka času, věnovaného počítačovým hrám) koreluje s výskytem obezity. Čím déle jsou děti pohybově pasivní, tím více tuku v těle ukládají. Oproti minulým generacím mají dnešní děti zhruba trojnásobný deficit pohybu. Tedy i trojnásobně nižší výdej energie. Přitom energie přijímají v porovnání s minulými generacemi dvoj až trojnásobně více. V tom je celý problém obezity dětí. Nejde o genetiku. Jde o pohodlnost, lenost a hloupost.

Děti mají cvičit ve fitcentrech. Rodiče mají najít v rodinném rozpočtu peníze na zaplacení služeb osobních trenérů. Nedostatečně se pohybující děti mají rozladěný pohybový systém. Pokud dítě zatížíme v tomto stavu nadměrně, můžeme mu znechutit pohyb na zbytek života. Nejprve je nutné vzniklé syndromy svalových nerovnováh odstranit. Zde je rada kvalitního osobního trenéra nebo fitness konzultanta nenahraditelná. Prostředí fitcentra, tj. přístroje s měnitelnou velikostí zátěže, umožňují nastavit takovou velikost zátěže, která svalstvo dítěte vhodně zatěžuje, a současně je nepřetěžuje. Jak se jednou dítě naučí ve fitcentru cvičit, má tendenci v tomto cvičení pokračovat a vracet se k němu po každém vysazení, ke kterému během života nevyhnutelně dochází (těhotenství, pracovní úkoly, nemoci, zranění, postgraduální studium atd.).

Základ zdraví dětí je v rodině. Matky mají dlouho před uvažovaným početím ovlivňovat svůj stav zdravou stravou a pravidelným cvičením. Děti mají být od narození vystavovány přiměřeným pohybovým stimulům, které navodí plný rozvoj jejich pohybového systému a zabrání nadměrnému ukládání tuku. Tlusté, svalově plně nevyvinuté dítě (a že jich dnes rychle přibývá) je jasným dokladem nedostatečné či nesprávné péče rodičů. Pokud někde vidím dítě špinavé, neupravené, hrubě se chovající, vidím, že jeho rodiče jeho vývoj zanedbali. Že se jedná o neúspěšné rodiče. Pokud vidím tlusté dítě, je mi jasné, že jeho rodiče nezvládli svoji roli. Nedokázali splnit úkoly, které před ně narození dítěte postavilo.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. ANDERSEN, R.E.: Weights for overweights. In.: Fitnessmanagement, June 1991,str.44-45
2. BAECHLE, T.R., GROVES,  B.R.: Weight  training. Human  Kinetics, Leisure Press 1992.
3. BAECHLE, T.R.: Essentials of strength training and conditioning. Champaign, Human Kinetics, l994.
4. BLIMKIE, C.J.: Effects of 10 weeks of resistance training on strength developmnet in prepubertal boys. In.: Children and Exercise III. Human Kinetics Books, 1989.
5. DOHENY, K. (2007): Chronic Health Problems Soar in Kids. Asthma, Obesity, and ADHD Top the List. In.: WebMD Medical News, 23. června.
6. DUDA, M.: Prepubescent  strength training gains  support. In.: The Physician and Sportsmedicine 14, 2, str. 157-161.
7. EISENMAN, P.A., JOHNSON, S.C., BENSON, J.E.: Coaches guide to nutrition  and weight control. Champaign, Human Kinetics Publishers, Inc., 1989.
8. FAHEY,   T.D.,  HUTCHINSON,   G.:  Weight   training  for  women. California, Mayfield Publishing Company, 1992.
9. FAIGENBAUM, A.D. et al.: The effects of strength training and detraining on children. In.: Journal of Strength and Conditioning Research, 1996, 10(2), str. 109- 114.
10. GORNALL, J.: The effects of diet and exercise on fat free mass and resting metabolic rate. In.: Palops, 8, Jan 1993, str.20 - 24.
11. HALADOVÁ, E., NECHVÁTALOVÁ, L.: Vyšetřovací metody hybného systému. Brno, Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997.
12. JANDA,  V.:  Základy  kliniky  funkčních  (neparetických) hybných poruch. Brno, Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1984.
13. McARDLE, W.D., KATCH, F.I., KATCH, V.L.: Exercise physiology. Energy, nutrition and human performance. Baltimore, Williams and Williams, 1996.
14. PFEIFFER,R.D.,FRANCIS,R.S.:  Effects  of   strength  training  on muscle  development in  prepubescent, pubescent  and pospubescent males. In.: The Physician and Sportsmedicine 14, 9, str.134-143

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---