• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Děti a obezita

Nedávno jsem našel na webu kreslený vtip. Uprostřed hlubokého lesa stojí perníková chaloupka, před ní postává ježibaba a zlý dědek. Po pěšince k chaloupce spokojeně kráčí dobře živené, buclaté a přitloustlé děti -  dnešní Jeníček a Mařenka. Zlá baba se na děti zamyšleně dívá a s jistou nostalgií v hlase utrousí ke zlému dědkovi: „Vzpomínáš na ty doby, kdy jsme museli děti nejdříve vykrmit?“

Můžeme se tomuto dobovému vtípku od srdce zasmát. Ale ke smíchu tu toho zase tolik není. Obezita dětí není jen estetický prohřešek. Obezita zabíjí. Ve své zprávě před senátním výborem Spojených států amerických 7. července 2004 prohlásil pan Lynn Swann, předseda „Presidentova výboru pro sport a fitness“ zhruba toto: „Jsme první generací, která vychovává děti, které budou s velkou pravděpodobností umírat dříve, než umírali jejich rodiče a prarodiče. Dnes není neobvyklé spatřit těžce obézní tříleté dítě nebo osmileté dítě s těžkým diabetem typu 2. Tyto děti budou mít ve středním věku zdravotní potíže, které předchozí generace postihovaly až ve vysokém stáří. Tyto děti budou naší vinou předčasně umírat“. Uvedené věty si musí vzít k srdci nejen zákonodárci a tvůrci politiky v jednotlivých zemích, ale na prvním místě každý rodič. Protože jde o život. O život jeho dítěte. A to není zrovna téma k popukání.

Jak poznáme, že je naše dítě na štíru s váhou? Máme oči a měli bychom je používat nejen v práci, ale i doma. Protože na co jsou nám všechny vydělané peníze, když je ohroženo zdraví a život našich potomků? Čím déle váháme a odkládáme řešení viditelných problémů s hmotností svých dětí, tím více škod nastává, tím nesnadnější bude problém v budoucnosti úspěšně řešit. Čím je naše dítě mohutnější, tím více má zásobního tuku, tím více je ohroženo jeho zdraví. Na to nepotřebujeme vysokou školu ani speciální kurzy. Na to stačí zdravý selský rozum. A zájem o zdraví svých potomků.

Proč jsou naše děti obézní? Protože se málo pohybují a přijímají příliš energie. Úmyslně uvádím na prvním místě příčin nedostatek pohybu. Děti dnes nemusí pomáhat rodičům s náročnou prací na poli, v lese a ve stavení. Naše děti sedí u počítačových her, sledují filmy v televizi nebo na videu, sedí ve škole, v dopravních prostředcích.

Dětem chybí především zátěž silového charakteru. Zátěž, která jejich svaly zatíží na hladině 70-90% jejich stávajících možností. Tyto dříve nevyhnutelné, všudypřítomné aktivity z dnešního života zmizely. A nejvíce na to doplácí děti. Jejich hybný systém není dostatečně stimulován a proto se nerozvíjí v souladu se záměry přírody. Děti musí posilovat. Posilování je jediná aktivita, která dnes svaly vystaví požadavkům, které vedou k jejich zdravému rozvoji.

Obecně se pro děti považuje za nejvhodnější aerobní zátěž. To byla pravda v dobách, kdy děti musely pomáhat rodičům získávat denní chléb. Dnešní děti jsou nejen obézní, ale především svalově ochablé. Proto dnes platí, že děti musí na prvním místě posilovat. Jejich programy musí být individuální, cvičení musí vést skutečný odborník na posilování se znalostmi speciálních problémů, souvisejících s tělesným zatěžováním dětí. A takových odborníků není v naší zemi mnoho.

Jaký prospěch mohou mít děti z posilování? Především je jejich pohybový systém – svaly, kosti, šlachy,vazy a klouby – vystaven stimulující zátěži, která zajistí geneticky předjímané podněty pro rozvoj všech výše uvedených složek organismu. Současně je optimalizována i hladina podnětů pro činnost orgánů a orgánových systémů, dodávajících do svalů zvýšené množství krve, tedy kyslíku a živin. V zatěžovaných tkáních se zvýší množství nezbytných enzymů, zajišťujících tkáňové dýchání a optimalizujících systém tvorby zásob glykogenu. Sval zvýší množství stažlivých aktomyosinových jednotek, kost zvýší množství minerálů, klouby produkují více synoviální tekutiny a vyživují tak vydatněji chrupavčité povrchy stýkajících se kostí. Více svalů konzumuje více energie, tj. u dítěte se zvyšuje hodnota bazálního výdeje energie, která představuje při současném životním stylu rozhodující zábranu před vznikem obezity. Za zmínku stojí skutečnost, že sval v klidu metabolizuje především tuky. Je toho hodně, co pohyb zajišťuje. Když to shrneme, díky pohybu je dítě zdatné, výkonné a zdravé. A může se po chuti najíst.

Jakmile optimalizujeme fyzickou podstatu dítěte, můžeme se v klidu a beze spěchu věnovat druhé straně energetické houpačky - otázkám příjmu potravy. I tady je co napravovat. Ale znovu opakuji, že tyto zásahy mají přijít až na druhém místě. Rodiče mají rozhodovat o tom, co dítě jí, ale nechat je jíst tolik, kolik samo chce. Nenutit je „dojídat“ talíře do posledního sousta. Nesmí například podmiňovat konzumaci zákusku dojedením všeho, co je na talíři. Nemají dítěti dávat laskominy jako odměnu. Musí sestavovat jídelníček tak, aby podíl tuků nepřesahoval 30% denního energetického příjmu. Děti nemají dostávat peníze, za které si mohou koupit sladkosti nebo jídla ve „fast food“ prodejnách.

Je nutné podněcovat děti k aktivním formám trávení volného času a držet pasivní formy v jisté rovnováze k reálné úrovni aktivity. Pokud děti nutíme mít dobré známky ve škole, docházet do hodin němčiny, angličtiny, hrát na housle a klavír, navštěvovat divadla a koncerty, moc času jim na aktivní pohyb nezůstane. Jakmile se nedostatkem zátěže oslabí a rozladí jejich pohybový systém, pohyb se pro ně stává nepříjemným až bolestivým a budou se mu většinu života vyhýbat.

Na současný problém se změnami habituální (každodenní, nezbytné, zvykové) zátěže se můžeme dívat různě. Dělat si legraci z toho, jak jsou naše děti tlusté, že je již nemusí zlá baba předtím, než je hodlá sníst, příliš dlouho krmit. Nebo můžeme hledat cesty, jak negativní civilizační trendy eliminovat, kompenzovat. Takovou ideální kompenzaci představuje odborníkem sestavený posilovací program a optimalizace stravovacích návyků dítěte. Zde je nejlepší poradit se s kvalitním, zodpovědným odborníkem – fitness-wellness konzultantem (konzultantkou).

Je na každém, pro jaké řešení se rozhodne. Musíme si ale uvědomit, že v sázce je skutečně mnoho. Možná více, než je v tom nepohádkovějším „Jack Potu“. V sázce je zdraví a budoucnost našich dětí. Tedy do značné míry i naše budoucnost.

LITERATURA:

1. ACSM (1988): OPINION STATEMENT: Physical Fitness in Children and Youth. In: Med Sci Sports Exerc, Vol 20, No 4, pp. 422-423).
2. CHAN, KM, MICHELI, LJ. (1998): Sports and Children. Champaign, Human Kinetics.
3. CAHILL, BR. (1985): Proceedings of the Conference on Strength Training and the Prepubescent.
4. American College of Sports Medicine. Current Comment (1998): Youth Strength training.
5. National Strenght and Conditioning Association Position Statement (2000): Youth Resistance Training.
6. American Academy of Pediatrics – Committee on Sports Medicine and Fitness (2001): Strength Training by Children and Adolescents.
7. HASS, ChJ, FEIGENBAUM, MS, FRANKLIN, BA. (2001): Prescription of Resistance Training for Healthy Populations. In. Sports Med., 31 (14), str.953-965.
8. British Association of Sport and Exercise Sciences (2002): Guidelines for Resistance Exercise in Young People.
9. American College of Sports Medicine. Current Comment (2002): Strength training in Children and Adolescents.
10. Harvard Medical School – Division of Sports Medicine (2002): Strength Training for Young Athletes.
11. President’s Council on Physical Fitness and Sports (2003): Youth Resistance Training.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat