• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Diabetes negativně ovlivňuje plodnost mužů

Diabetes byl v minulosti nepříliš rozšířenou chorobou. Průměrný věk obyvatel se v minulých staletích a tisíciletích pohyboval v rozpětí 25-47 let. Lidé byli obvykle štíhlí až hubení, protože se denně mnoho hodin pohybovali v náročném terénu (pole, lesy) a prováděli těžké fyzické práce bez pomocí mechanizace. Lidé obvykle umírali dříve, než se u nich mohla tato závažná metabolická porucha plně vyvinout. Teprve dvacáté století významně prodloužilo průměrnou délku života. Ta se za jedno jediné století (1900-2000) zvýšila více, než za předchozích 5 tisíc let. 

Dnes se ženy v průmyslově vyspělých zemích dožívají téměř 80 let, muži o něco méně. Diabetes typu 2 postihoval donedávna až osoby ve věku nad 50 let. Dnes, podle vyjádření předsedy presidentova výboru pro zdatnost v USA pana Lynn Swanna, není zvláštností setkat se s osmiletými dětmi, trpícími diabetem typu 2. S rostoucím výskytem obesity stoupá stejně strmě i výskyt tohoto typu diabetu. Tvoří až 90% všech zaregistrovaných případů diabetu. Podle statistik 80 až 90% diabetiků trpí výraznou nadváhou nebo je obézních. V USA dnes žije téměř 18 milionů diabetiků, vysoký výskyt diabetu je zaznamenán i v Austrálii a Evropě.

Diabetes negativně ovlivňuje zdraví a délku života. Plně rozvinutý diabetes typu 2 vyžaduje aplikaci insulinu, vede často k retinopatii (poruchám zraku), nefropatii (poruchám činnosti ledvin) a neuropatii (poruchám končetin, vedoucím mnohdy až k amputacím). Diabetici mají také výrazně zvýšený výskyt onemocnění srdce a cév. Náklady na léčbu diabetiků každým rokem narůstají a představují velké břímě pro rozpočty zdravotních pojišťoven průmyslově rozvinutých zemí.

Vzhledem k neustále se zvyšujícímu počtu osob obézních, osob s metabolickým syndromem a diabetem, a vzhledem k tomu, že diabetes postihuje stále mladší muže, začínají se vědci  zabývat vlivem těchto rychle se šířících metabolických poruch na plodnost. Na Queen’s University v Belfastu skupina vědců pod vedením Dr.Agbaje srovnávala stav DNA v jádru a mitochondriích spermatu. Sperma mužů s diabetem vykázalo vyšší výskyt poškození DNA ve srovnání se zdravými kontrolami. Je to první jednoznačné prokázání tohoto jevu. Protože se počet mužů diabetiků neustále zvyšuje, může mít tato závažná porucha metabolismu další negativní dopad - může ohrozit reprodukci populace.

Vědci provedli klasickou analýzu spermatu u 27 mužů s diabetem. Kontroly představovalo 29 zdravých mužů.. Posuzováno bylo množství spermatu, počet živých spermií, jejich pohyblivost a morfologie. Následná analýza prokázala malý, ale statisticky významný pokles objemu semene u diabetiků (2,6 ml u diabetiků, 3,3 u kontrol, P<0.05). Ostatní parametry se významně nelišily. Ale při hodnocení stavu jednotlivé buňky zjistili vědci statisticky významně vyšší fragmentaci DNA jádra buňky u diabetiků v porovnání s kontrolami. Celkem 53% DNA bylo u diabetiků fragmentováno, u kontrol pouze 32% (statistická významnost na hladině P<0.0001).

Jedním ze závěrů studie je upozornění, že partnerky diabetiků mohou mít častější výskyt potratů v porovnání s partnerkami mužů bez diabetu. Předchozí výzkumy totiž prokázaly, že pokud není vajíčko ženy schopno opravit poškozenou DNA spermie, zvyšuje se pravděpodobnost poškození embrya nebo potratu.

Diabetes je závažné onemocnění, které ohrožuje život pacienta a snižuje podstatně kvalitu jeho života. Dosud tato choroba postihovala většinou starší muže a ženy, obvykle po dosažení věku 65 let. Dnes se posouvá do stále nižších věkových skupin. Důsledky nedostatečně kontrolovaného diabetu vedly k úmrtí pacientů na některou z komplikací této nemoci obvykle u osob až ve věku nad  60 let. Dnes mohou potížemi, donedávna omezenými jen na seniory, trpět lidé již ve středním věku. Ti pak mohou na důsledky nemoci umírat o dvacet a více let dříve než bylo obvyklé. Proto je nutné vzniku diabetu zabránit a když již vznikne, účinně jej kontrolovat.

Jak jsem již uvedl, většina diabetiků má potíže s hmotností. Trpí buď nadváhou, nebo přímo spadají do kategorie “obézní”.  Žijeme v době, která nás nabádá k “užívání”. A tak se mnoho lidí programově vyhýbá jakékoli tělesné zátěži a naopak si libuje v chutné, tučné stravě. Užívá si! Nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie vytváří dlouhodobou pozitivní energetickou bilanci. Ta vede k nadměrnému ukládání nepoužité energie v tukových zásobárnách těla. Tloustneme. Obezita vyvolává metabolické maladaptace, vede ke vzniku metabolického syndromu a diabetu.

Donedávna se lékaři  soustředili především na dietní regulaci diabetu. Informovali své pacienty, která strava je pro ně vhodná a která je nevhodná, jak zdravě jíst. Zapomínali přitom na druhou stranu energetické houpačky. Jejich rady tak byly značně neúčinné. Nedostatek pohybu má za následek ztráty aktivní tělesné hmoty (ATH). Pokles množství ATH snižuje bazální výdej energie a vytváří tak ideální podmínky k rozvoji obezity. V klidu nedochází k využívání glukosy pro energetické účely (sval využívá přednostně tuky) a tak se chronizuje zvýšená hladina glykémie (množství cukrů v krvi).

Dnes lékaři pohyb jako součást regulace hladiny cukrů v krvi doporučují. Dopouští se ale další chyby. Upřednostňují aerobní aktivity, zvláště chůzi. Chodit umí každý, není nutné nikoho poučovat. Většina diabetiků má ale nadměrnou hmotnost. Proto je pro ně chůze nevhodná. Přetěžují se při ní kolenní resp. kyčelní klouby a dolní končetiny, které jsou mnohdy postiženy neuropatií. Hrozí tak zvýšeně jejich vážné poškození, které může skončit amputací. Jenže doporučit chůzi je snadné a obhajitelné, a tak se v tomto trendu pokračuje.

Výzkumy z posledních let jasně prokázaly, že posilování je pro diabetiky velmi vhodnou pohybovou aktivitou. Umožňuje přesně nastavit zátěž tak, aby respektovala okamžitý stav pacienta, do pohybu jsou zapojovány rychlé neuromotorické jednotky, které si dělají největší zásoby glykogenu, jsou zatěžovány nejen svaly lokomoční, ale veškeré svaly v těle. Posilování vede k vzestupu ATH a tím zajišťuje vysokou hladinu bazálního výdeje energie.

Problém s posilováním, tedy cvičením ve fitcentru, je v tom, že předpokládá znalosti správného technického provedení konkrétních cviků. Je potřeba sestavit program cvičení tak, aby přesně seděl konkrétnímu cvičenci. Jako dobře ušité šaty. Takový program lékaři nedokáží pacientům sestavit. Proto jim cvičení ve fitcentru nedoporučují. Výzkumy prokázaly, že pouhých 28% pacientů dodržuje doporučený program cvičení, postavený na chůzi. Nedostatečná kontrola glykémie vede k výše uvedených poruchám (retinopatie, neuropatie, nefropatie), k zhoršování stavu pacientů a k jejich předčasnému úmrtí.

Stačilo by zaplatit si služby kvalitního fitness konzultanta nebo osobního trenéra a stav diabetika se nejen nemusí zhoršovat, ale může se podstatně zlepšit. Přitom výdaje za takové služby jsou z pohledu výdajů značné části diabetiků (alkohol, nevhodné potraviny atd.) doslova směšné. Pár tisíc za zdraví se ale mnoha lidem zdá mnoho. Pozdě litují na dialýze, při chůzi se slepeckou holí nebo při chůzi o berlích. U mladých mužů může nedostatečně kontrolovaný diabetes způsobit poruchu plodnosti, která může poškodit jejich dítě a jejich partnerku. Dost důvodů k vážnému zamyšlení.

Cvičení ve fitcentru je ideální formou pohybové aktivity pro osoby tělesně oslabené. Jen je třeba si to uvědomit. namísto do léků investovat peníze do cvičení.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. BOULE, NG. et al. (2005): Effects of Exercise Training on Glucose Homeostasis. In.: Diabetes Care,  Vol. 28,  Num. 1, January.
2. DUNSTAN, DW. et al. (2002): High-Intensity Resistance Training Improves Glycemic Control in Older Patients With Type 2 Diabetes. In.:  Diabetes Care,  Vol. 25,  Num. 10, October.
3. EVES, ND, PLOTNIKOFF, RC. (2006): Resistance Training and Type 2 Diabetes. Considerations for implementation at the population level. In.: , Diabetes Care, Vol.29, Num. 8, August.
4. IBAŇEZ, R. et al. (2005):  Twice-Weekly Progressive Resistance Training Decreases Abdominal Fat and Improves Insulin Sensitivity in Older Men With Type 2 Diabetes. In.: In.: Diabetes Care,  Vol. 28,  Num. 3, March.
5. ROBERTS, CK,  BARNARD. RJ. (2005): Effects of exercise and diet on chronic disease. In.: J Appl Physiol 98: 3–30.
6. SIGAL, RJ, KENNY, GP, WASSERMAN, DH, CASTANEDA-SCEPPA, C. (2004): Physical Activity/Exercise and Type 2 Diabetes. In.: Diabetes Care 27:2518–2539.
7. SIGAL, RJ, KENNY, GP, WASSERMAN, DH, CASTANEDA-SCEPPA, C. (2005): Physical Activity/Exercise and Type 2 Diabetes. In.: Diabetes Spectrum Volume 18, Number 1.
8. SMITH, M. (2007): Sperm DNA Is Damaged in Diabetics. In.: MedPage Today, 4. května.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat