• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Jak předcházet obezitě?

Lidí s nadměrnými zásobami tělesného tuku neustále přibývá, a to přes enormní snahu lékařů a úředníků, zodpovědných za zdraví populace. Když vidím některé lékaře a zaměstnance ministerstva zdravotnictví, ani se nedivím. Lidé, kteří nedokáží regulovat ani svoji vlastní hmotnost, mají minimální šanci ovlivnit hmotnost pacientů a obyvatel. A tak se zhruba od konce sedmdesátých let minulého století počty osob s nadváhou a obezitou pomalu ale soustavně zvyšují. V průmyslově rozvinutých zemích již buclatí jedinci představují více jak dvě třetiny obyvatel. Jenže situace je ještě vážnější. Nedávno jsem na stránkách fitnet komentoval článek odborníků, upozorňující na prudký nárůst latentní formy obezity. Při ní je BMI (Body Mass Index) v normě, daný jedinec neváží víc, než vážil před dejme tomu dvaceti lety. Jenže během oněch dvaceti let ztratil 20% aktivní tělesné hmoty, její propad pak nenápadně nahradila tuková tkáň. Podle zastaralých přístupů hodnocení hmotnosti, tj. prostého vážení nebo výpočtu BMI, takoví lidé jsou štíhlí a zdatní a jejich zdraví není ohroženo. To je ale velmi chybný závěr. Latentní obezita je obvykle pro zdraví jedince stejně nebo dokonce i více nebezpečná jak obezita manifestní.

Jak přibývá obézních, přibývá i různých pokusů a teorií, jak tento jedince i společnost ohrožující stav odstranit nebo jak zabránit jeho vzniku. Jak je obvyklé v dnešní době hledání viníků, “za nic nemůže konkrétní jedinec, za vše může společnost”. Tento velmi hloupý přístup zastává stále vyšší počet politiků a státních i neziskových organizací. Hlavně proto, že na vysokém počtu postižených sprostě parazitují. Čím více lidí čeká, až s jejich tloušťkou něco udělá lékař nebo ministerstvo zdravotnictví, tím více peněz mohou úředníci nebo nevládní organizace vytahat ze státní pokladny. Domnívám se, že je nutné jednou a provždy jasně říci, že za tvar svého těla zodpovídá každý sám a také by každý měl nést následky svých osobních rozhodnutí. Pokud někdo podcení problematiku tvaru těla, nemůže chtít po ostatních, aby za jeho chybu platili. Zbavit se musíme také oněch parazitů, kteří neustále obézní omlouvají a spíše hledají cesty, jak jejich počty rozšířit než snížit.

Bohužel se neustále při snaze o kontrolu tělesné hmotnosti lidé soustředí výhradně na stránku příjmu energie. Svědčí o tom i článek, který publikoval odborník v oblasti obezity Dr. George Lundberg na kvalitní stránce MedPage. Zamýšlí se v něm nad tím, jak předcházet vzniku obezity. V úvodu konstatuje, že si stále více lidí uvědomuje, jak nesmírnou zátěží pro jedince i společnost jako celek je obezita. Doslova uvádí: “Prokázané negativní důsledky obezity pro jednotlivce i veřejné zdraví, stejně jako pro národní ekonomiku, jsou doslova devastující”. Toto prohlášení je důležité, protože hodně lidí ve své obezitě nevidí problém a aktivně proti ní nic mnoho let nedělají. Obézních nejen neubývá, ale přibývá.

Je smutné, že s rostoucím počtem obézních se rychle množí i pokusy obezitu obhajovat a její dopad na zdraví bagatelizovat. To je nesmírně nebezpečný trend, proti kterému je nutné razantně vystupovat. Nikdy v historii lidstva nezatěžovalo tuto zemi tolik tlouštíků. Miliony let lidé získávali zdroje obživy v potu tváře. Strava byla vzácností a její získání vyžadovalo z dnešního pohledu neskutečné vynaložení fyzických sil. Až poslední století, přirovnávané odborníky k posledním 4 milimetrům 400 metrové atletické dráhy, navodilo podmínky, které vedly k neuvěřitelnému vzestupu počtu tlustých. Tento naprosto nepřirozený a přírodě cizí jev není možné obhájit žádnými argumenty.

Tím ale správné argumenty v článku končí. Následně Dr. Lundberg přichází s tradiční chybnou koncepcí prevence vzniku obezity. Doporučuje omezit příjem potravy. Doporučuje všem, jejichž BMI je do 25 kg/m², aby pokračovali v dosavadním způsobu života. Osoby, jejichž BMI je mezi 25 kg/m² až 30 kg/m² si mají výsledek přeložit jako vzkaz přírody “JEDNEJTE NYNÍ - PŘESTAŇTE JÍST” (ACT NOW, STOP EATING, before you become obese) tedy změňte způsob stravování, jinak hrozí obezita. Tuto poměrně drsnou větu pak Dr.Lundberg upravuje textem: “Neříkám, že musíte hladovět, prostě přestaňte se přejídat. Přestaňte konzumovat energeticky hutné svačiny mezi jídly, nemusíte snist vše co je na talíři, přestaňte si objednávat velké porce, nejezte zákusky, nejezte chléb s máslem, omezte konzumaci tuků a jednoduchých cukrů, omezte konzumaci alkoholických nápojů a slazených nápojů”. Zní to logicky a setkáváme se s podobnými radami snad denně.

Následují rady pro osoby obézní, tedy s BMI nad 30 kg/m². Autor jim připomíná, že situace je sice vážná, nikoli však katastrofální. Stále je ještě možné předejít rozvoji morbidní obezity (BMI nad 40 kg/m²). Dosáhnout je to podle autora možné omezením stravy, razantnější a důslednější než u lidí s nadváhou. Pak ale přichází pro mne nepochopitelná věta: “Samozřejmě, pravidelné cvičení je také důležité, a někomu může prospět operace žaludku”. O druhé straně houpačky kontroly hmotnosti více ani slovo. Prostě - chcete být štíhlí, chcete předejít obezitě - tak nejezte. To je naprosto nepřijatelný přístup k problematice prevence a léčby obezity, zvláště od věhlasného lékaře. Bohužel tento přístup v dnešní době převažuje. Lékaři nejsou vzdělávaní v oblasti aplikace pohybové zátěže v léčbě a proto o této variantě intervence nemají dostatečné poznatky. Řeší to tím, že o pohybové léčbě nemluví, nebo ji “sbalí” do jediné nic neříkající věty (cvičení je také důležité).

Uvažujme logicky. Čím se liší náš život od života naších otců a dědů? Možná dnes jíme o něco více a že se významně změnila struktura naší stravy. Jíme podstatně více tuků, masa, sladkostí a současně podstatně méně ovoce a zeleniny. Tento rozdíl ale není až zase tak podstatný. Možná sníme navíc oproti předkům o sto nebo i více kilokalorií za den. Většinou snídáme, obědváme a večeříme - stejně jako naši předci. Rozdíl několika set kilokalorií není až zas tak podstatný. Co ale je podstatné je propad na straně výdeje energie? Naši předci byli denně na nohou deset a více hodin. A velkou část totoho času museli provádět poměrně náročné práce, zapojující do činnosti všechny svaly těla i všechny typy neuromotorických jednotek v nich. My denně deset a více hodin sedíme - u počítačů, televize, za volantem auta, na poradách a jednáních, v kinech, divadlech a koncertních sálech. A sezení vyžaduje minimální výdej energie, navíc nezajišťuje prokrvení periferie těla, navozuje sarcopenii a osteoporosu. Na straně výdeje energie je propad mezi výdejem našich předků a výdejem našim odhadem 1000 až 1500 kcal. Navíc chronická a vysoká stimulace svalstva bránila sarcopenii - lidé si do vysokého věku udržovali optimální kompozici těla a tim i chronicky vysokou hodnotu svalstva a následně i bazálního výdeje energie.

Dnešní lidé mají málo svalů a navíc to malé množství svalů pořádně nepoužívají. Proto mají nízkou hodnotu bazálního výdeje energie. Proto se nemohou pořádně najíst. Když se pořádně nají, vpraví do těla moc energie a tloustnou. Když se pořádně nenají, do jejich těl se sice vpraví méně energie, ale součeně trpí nedostatkem biologicky aktivních látek (vitaminů, minerálů, enzymů atd.). Ať tedy jí nebo nejí, jejich zdraví je negativně ovlivněno. To je moderní past. Vyhnout se jí můžeme jen tím, že zabráníme ztrátám svalové hmoty. O tom ale nikdo nemluví. Obhájci obézních se zuřivě pouští do hloupých hádek o tom, že je vlastně obezita zdravá a pohledná, lékaři zase ponoukají lidi k omezování příjmu potravy. Obě tyto skupiny pak zaplavují Internet nesmysly a hloupostmi. Tyto nesmysly a hlouposti čtou lidé, kteří by rádi byli štíhlí, ale současně chtějí užívat dobrého jídla a pohodlí. To je podle mne hlavní důvod, proč se počty obézních nejen nesnižují, ale soustavně narůstají.

Internet se stále více stává velmi nebezpečným prostorem. Najdete na něm neskutečné množství informací. Kvantita informací je vysoká, jejich kvalita je ale velmi, velmi nízká. Najdete zde názory, které podpoří jakýkoli nesprávný pohled na daný problém. V poslední době přibývá stránek, které se snaží čtenáře přesvědčit, že obezita nejen není nezdravá, ale naopak je projevem správného přístupu ke stravě. Články na takových stránkách ostře napadají všechny odborníky, kteří nás nabádají k rozumné kontrole hmotnosti. Jsou to typičtí zastánci názoru, že prostřednictvím komfortu se dobereme ještě vyššího komfortu. Zastánci koncepce “užívání si” za každou cenu. Je to přístup, při kterém obětujeme nejistou budoucnost příjemnému pohodlí a užívání si v současnosti. Tito lidé si užívají a radují se, jakmile se ale dostaví důsledky jejich nelogického přístupu k životu, jsou agresivní a drze se domáhají pomoci společnosti.

Cesta ke komfortu vede přes diskomfort. Pokud zajdeme do fitcentra, zatížíme své svaly na přístrojích, protáhneme svaly a zvýšíme jejich aerobní výkon, zastavíme svalové ztráty (sarcopenii), zajistíme správné prokrvení všech tkání těla, zpevníme kosti, vazy a šlachy a vydáme nejen během cvičení, ale i v klidu vysoké množství energie. Můžeme se proto pořádně najíst, dodat tělu nejen dostatek energie, ale i nadbytek biologicky cenných látek.

Zaplaťte si služby kvalitních osobních trenérů. Nejen vás naučí správně cvičit, ale předají vám i množství dalších cenných informací o tom, jak se v dnešním obesogenním světě zajistit zdraví, zdatnost, výkonnost a vysokou kvalitu života do vysokého věku. Jak nepadnout do pasti latentní nebo manifestní obezity.

LITERATURA:

1. CAMPOS, P. (2004): The Obesity Myth. Why America’s Obsession with Weight Is Hazardous to Your Health. New York, Gotham Books, a division of Penguin Group.
2. KARASU, SR, KARASU, TB. (2010): The Gravity of Weight. A Clinical Guide to Weight Loss and Maintenance. Arlington, American Psychiatric Publishing, Inc.
3. LUNDBERG, G. (2010): How to Prevent Obesity - Stop Eating. In.: MedPage Today, July 26.
4. STOCCHI, V, De FEO, P, HOOD, DA. (2007): Role of Physical Exercise in Preventing Disease and Improving the Quality of Life. New York Springer.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat