• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Je cvičení jen nějaká kratochvíle?

Donedávna se lidé dívali na cvičení jako na jistou formu kratochvíle pro mladé lidi. Pro lidi, kteří nemají příliš povinností a skutečných starostí a tak hopsáním zabíjí čas. Když už má člověk rodinu, má se co ohánět, aby zajistil vše potřebné pro její bezchybný běh a na nějaké poskakování a trdlování nemá ani čas, ani náladu. V minulosti nebyli sprotovci tak finančně zabezpečeni jako dnes. Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století většina fotbalistů a hokejistů pracovala a sport byl pro ně něco navíc. Trénovali po práci, sezona byla v porovnání s dnešní dobou kratší, odměna pro sportovce v porovnání s dnešní dobou směšná. Většinou lidé cvičili do nějakých dvaceti let a sportovali nejvýše do nějakých třiceti let. Pak již množství i kvalita pohybové zátěže prudce klesala. Zůstávala ale poměrně vysoká hladina habituální zátěže, tj. značná část populace pracovala manuálně a vydala během pracovní doby hodně energie. Zatěžovala a využívala svůj pohybový systém. Práce obvykle představovala dostatečnou stimulaci svalů a bráníla jejich ubývání.

Pracovní náplň byla fyzicky více a psychicky méně náročná. Možnosti medicíny byly omezené. Lidé se v průměru dožívali nižšího věku. Dnes se situace změnila v tom smyslu, že fyzická zátěž se z našich životů doslova vypařila, psychická zátěž neúměrně narostla, mnohdy až do úrovně chronického distressu. Lékaři nás dokáží dostat často i z velmi závažných zdravotních postižení. Průměrně se dnes dožíváme vyššího věku. To je jistě věta, která zní pozitivně a optimisticky. Každý chce žít do vysokého věku. Jenže se ukazuje, že kvalita života ve vyšším věku je stále více ohrožena. Většina lidí ve věku nad 65 let trpí některou z chronických neinfekčních chorob. A v poslední době vědci stále častěji varují před demencemi. Lidé ve vyšším věku ztrácí paměť a schopnost orientovat se ve svém prostředí. Jsou pak závislí na pomoci lidí kolem sebe. Sami žít nemohou, protože by se svým vlastním chováním mohli ohrožovat. Péče o osoby s demencí je mimochodem finančně nesmírně náročná. Pokud bude přibývat takto postižených občanů, nebudou peníze na jejich léčbu a ošetřování.

Demence obvykle nepřichází jen tak ze dne na den. Je důsledkem nedostatečné pohybové stimulace kombinované s nedostatkem vhodné mentální stimulace. Vědci již jednoznačně prokázali, že vhodná pohybová zátěž navozuje podněty pro mozkové neurony a že pravidelná pohybová činnost zlepšuje kognitivní mozkovou činnost. Nárůst osob, trpících Alzheimerovou chorobou však v posledních letech nutí vědce hledat účinné cesty prevence a léčby demencí. Vědci z Mayo Clinic v letošním roce realizovali studii, která prokazuje, že kombinace mírné tělesné zátěže a práce na počítači má výraznější pozitivní vliv na mozkovou činnost ve věku nad 70 let, než jen samo cvičení nebo jen pouhá práce s počítačem. Donedávna přitom vědci starší lidi od vysedávání u počítačů spíše odrazovali.

Vědci z Minnesoty dali dohromady skupinu 926 osob z Olmsted County, ve věku 70 až 93 let. Ti vyplnili dotazníky, v nichž odpovídali na otázky o pohybové aktivitě a frekvenci užívání počítače v posledním roce. Mírná tělesná aktivita byla definována jako svěží chůze, turistika, aerobik, posilování, golf bez používání vozíku, plavání, tenis (čtyřhra), jóga, bojová umění a cvičení na přístrojích ve fitcentru. Dále účastníci výzkumu zaznamenávali aktivity, stimulující mysl, jako čtení, umělecké činnosti, práce na počítači, aktivní hry, hru na hudební nástroje.

Stárnoucí “baby-boom” generace (lidé narození v letech 1946-1964) podle závěrů výzkumu bude trpět demencemi výrazně méně, než současné generace seniorů. Tito lidé jsou zvyklí pracovat na počítačích a ve vyšším věku se k nim dostávají častěji, než v dobách, kdy museli chodit do práce a starat se o rodinu. Stejně tak baby-boom generace již pravidelně cvičila ve fitcentrech, které ve Spojených státech vznikaly v druhé polovině sedmdesátých a první polovině osmdesátých let. Naučili se cvičit s činkami, kladkami, na přístrojích, kladkách a lavičkách. A s rostoucím věkem nevidí většinou důvod cvičení vynechávat. To je značný rozdíl oproti předchozím generacím, které spojovaly cvičení spíše se sportem. Sport lidé v těch dobách sice sledovali, ale sami se svým tělem nic moc nedělali.

Studie hodnotila množství cvičení, používání počítačů a vztah k neurologickým rizikům, tedy k mírnému kognitivnímu zhoršování. Mírné kognitivní zhoršování je střední fáze mezi normální ztrátou paměti, která doprovází stárnutí, a časnými projevy Alzheimerovy choroby. Z účastníků studie, kteří necvičili a nepoužívali počítač, pouhých 20,1% spadalo do kategorie “kognitivně v normě”, a 37,6% vykazovalo znaky mírného kognitivního zhoršení. Z účastníků studie, kteří pravidelně cvičili a pracovali s počítačem, spadalo do kategorie “kognitivně v normě” celých 36,0% a jen 18,3% vykazovalo znaky mírného kognitivního zhoršení. Vědci svůj výzkum uzavřeli s tím, že je nutné v tomto směru dále bádat s cílem zajistit u stále vyššího věku se dožívajících seniorů do co nejvyššího věku odpovídající funkci mozku.

Musím se přiznat, že mne studie zaujala. Jsem starší člověk a u počítače trávím snad až moc času. Rediguji dvě Internetové stránky, píši učební texty, sleduji odborné zdroje informací na Internetu, čtu na počítači odborné publikace a knihy v pdf formátu (případně ve formátech mobi, epub, deja vu), připravuji rozšiřující kurzy, komunikuji pomocí Skype se spoluautorkami v Rakousku a na Novém Zélandě, vedu si v Excelu rozsáhlou evidenci studentů a absolventů akreditovaných a rozšiřujících kurzů atd. Jinak řečeno, sedím u notebooku nebo počítače dlouhé hodiny. Přitom píši články, v nichž varují čtenáře, jak je sezení nezdravé a jak je nutné je omezovat. Sám se snažím co půl hodinky vstát a něco udělat nebo si trochu zacvičit. Jenže mi to připadá nedostatečné. A tak mám alespoň radost z toho, že práce na počítači bystří mozek a zabraňuje jeho chátrání. A moje radost je o to větší, že v kombinaci s cvičením (které sice šidím, ale stále se pohybuji více než průměrný občan mého věku) má práce na počítači ještě pozitivnější dopad na kognitivní funkce mého mozku.

V dnešní době není cvičení jen kratochvílí pro mladé, dynamické lidi. Jedince se spoustou volného času a energie. Protože fyzická náročnost života se dlouhodobě a nezadržitelně snižuje, a tento trend se bude spíše prohlubovat, je naprosto nezbytné pohyb považovat za prevenci vzniku demencí. V prevenci demencí je nutné, aby lidé nejen cvičili, ale aby neustále a soustavně kladli jisté zvýšené nároky i na svoji psychiku. Používali pravidelně mozek. Nestačí koukat na prostoduché seriály, kterými nás neustále zavaluje Česká televize, Nova a Prima. Pravidelné sledování těchto ptákovin je nejjistější cestou k demencím ve vyšším věku. Nutí nás zaujímat každodenně na dlouhou dobu pasivní polohy v sedu. Vede k vypnutí mozku a naivnímu přijímání mírně zmodernizované formy “červené knihovny”.

Pokud je čtenáři tohoto článku dvacet nebo čtyřicet roků, může si říci, že jej starosti o kognitivní funkci mozku netrápí. Jenže čas běží nemilosrdně a rychle. Pokud žijeme klasickým způsobem života dneška, ztrácíme již po třicítce svalovou hmotu tempem 1% za rok. Nic přitom na sobě nevidíme. Pokles množství aktivní tělesné hmoty je následně doprovázen poklesem hodnoty bazálního metabolismu, pozitivní energetickou bilancí a nadváhou nebo až obezitou. Menší množství svalů vede nevyhnutelně k menším požadavkům na činnost mozku při regulaci jejich činnosti.

Stejně tak pokud máme nějakou standardní práci, v níž děláme neustále tytéž činnosti a můžeme tak na pracovní dobu téměř vypnout mozek a pracovat na “automat”, a po práci sedneme k “bedně” a konzumujeme hollywoodské filmy, seriály a sitcomy, dost riskujeme. Nenápadně, ale plynule, se snižuje kapacita našeho mozku. A na stáří z toho může být demence. Kilo prevence je lepší než tuna léčení. O stav svého svalstva a mozku se musíme starat celoživotně.

LITERATURA:

1. ScienceDaily (2012): Computer Use and Exercise Combo May Reduce the Odds of Having Memory Loss. In.: sciencedaily.com, May 1.
2. SARAFINO, EP, SMITH, TW. (2011): Health Psychology. Biopsychosocial Interactions. New York, John Wiley and Sons.
3. SEARS, A. (2010): PACE. The 12 Minute Fitness Revolution. Royal Palm Beach, Wellness Research&Consulting, Inc.
4. SEIDENBERG, PH, BEUTLER, AI, et al. (2008): The Sports Medicine Resource Manual. Philadelphia, Saunders, Elsevier.
5. TOATES, F. (2011): Biological Psychology. Third Edition. Harlow, Pearson Education Limited.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat