Kolik bude obézních v roce 2048?

V poslední době se zintenzivňují spory a diskuse o škodlivosti obezity. Obecně převládá názor, že obezita je vstupní branou do řady závažných poruch zdraví. Tento názor zastáváme i na stránkách fitnet. Světová zdravotnická organizace WHO používá pro nemocí, na jejichž vzniku se podílí nadměrné zásoby tuku, termín „chronické neinfekční“. Jsou charakteristické pozvolným, dlouhodobým vznikem a rozvojem, během nějž na sebe nijak zvlášť výrazně neupozorňují. Jakmile jednou vzniknou, nedají se vyléčit, zato se je obvykle možné je dlouhodobě kontrolovat. Snižují prudce kvalitu života a přináší spoustu bolesti a utrpení. Výzkumy prokázaly, že pravděpodobnost vzniku těchto nemocí roste se zvyšující se tělesnou hmotností. Například dvě významné organizace „World Cancer Research Fund“ a „American Institute fot Cancer Research“ doporučují v téměř šestiset stránkovém materiálu z roku 2007 ve snaze o prevenci vzniku rakoviny udržovat BMI v rozsahu 21-23 kg/m2 (viz literatura).

Přes varování vědců a lékařů však v posledních více jak čtyřiceti letech počty obézních na celém světě rychle narůstají. Tuk se nadměrně hromadí v těle mužů, žen i dětí. A současně se stejně rychle zvyšují náklady na zdravotnictví. V řadě zemí předvídají okonomičtí odborníci kolaps současných systémů financování zdravotnictví za zhruba deset až třicet let. Proto se stále více hovoří o nezbytnosti prevence obezity. Mezi obézními jsou lidé, kteří si rizika spojená s nadměrnými zásobami tuku připouští a aktivně usilují o snížení hmotnosti. Přibývá však i těch, kteří atakují názory lékařů a snaží se prokázat, že obezita nemá na jejich zdraví negativní dopady. Mnozí jdou i dále a tvrdí, že tlustí lidé jsou vlastně zdravější, zdatnější a pohlednější než lidé štíhlí.

Nedávno podpořili tyto hlasy i vědci. Na základě výzkumů dospěli k závěru, že mnozí lidé s nadváhou nebo obézní jsou metabolicky naprosto zdraví, a naopak mnoho osob se zdravou hmotností má značné metabolické problémy, které jsme zvyklí spojovat výhradně s obezitou (Wildman et al., 2008). Výsledky uvedeného výzkumu byly shromážděny na základě sledování 5.440 dospělých a prokazují, že tělesná hmotnost sama o sobě není spolehlivým ukazatelem stavu zdraví. Vědci sledovali hodnoty tělesné hmotnosti, výšky, krevního tlaku, hladinu HDL cholesterolu, triglyceridy, krevní cukry a zánětlivé markery (c-reactive protein). Tyto indikátory kardiovaskulárního zdraví ukázaly, že štíhlí lidé jsou metabolicky zdravější než lidé silnější. Současně se ale ukázalo, že mít normální hmotnost není spolehlivým indikátorem stavu zdraví. Zhruba 24% štíhlých dospělých (tj. v přepočtu okolo 16 milionu Američanů), vykázalo nezdravou hodnotu alespoň dvou sledovaných faktorů.

Nezdravou hodnotu dvou a více rizikových faktorů vykázala zhruba polovina osob s nadváhou a obézních. Ovšem druhá polovina osob s nadměrným množstvím zásobních tuků měla všechny ukazatele metabolického zdraví v pořádku. Neplatí rovnice, podle níž je obézní jedinec automaticky zdravotně ohrožen a tudíž nad ním visí nevyhnutelná hrozba rozvoje řady závažných nemocí. Je tedy možné být silný a současně zdatný a zdravý (fat and fit). V minulosti řada výzkumů toto tvrzení vyvracela a stavěla lidi s vyššim nakupením tuku automaticky mezi osoby zdravotně ohrožené. Komentovaný výzkum jednoznačně prokázal, že celková hmotnost není spolehlivým indikátorem stavu zdraví.

Na stránkách fitnet jsme publikovali několik článků, které upozorňovaly na nevhodnost Body Mass Indexu (BMI) při posuzování zdraví občanů. Žijeme v době, v niž většina populace dokáže získat prostředky ke slušnému životu bez výraznějšího svalového zatížení. Převažuje duševní práce, pří níž není využíván a tím ani stimulován náš pohybový systém. To má za následek sarcopenii a osteoporosu. Ztrácíme svalovou a kostní hmotu a tato ztráta je obvykle kompenzována nenápadným a běžnými postupy nezaznamenatelným nárůstem tuků. Za třicet let tak můžeme přijít až o deset kilogramů aktivní tělesné hmoty a nabrat deset a více kilogramů tuků. Na váze se toho moc nezmění, ručička se zastaví na zhruba stejném místě jako před mnoha lety. Ale vinou nadměrného nakupení tuku se podstatně mění charakter metabolismu. Sarcopenická obezita (ztráta svalů kompenzovaná nárůstem tuků, dříve se užíval termín „latentní obezita“) je nesnadno zaznamenatelná, přitom naše zdraví ohrožuje mnohdy více jak obezita manifestní. Problém je ve ztrátách svalů. Těm je nutné zabránit.

V diskusi k článku, přinášejícím informace o vztahu mezi obezitou a rizikem onemocnění na stránkách jednoho z nejčtenějších deníků světa New York Times, se objevily názory, že obezita je vlastně zdravá a řada diskutujících děkovala autorům výzkumu za očištění obezity od stigmatu zdravotní hrozby. Objevily se zde i hlasy lékařů, kteří považovali závěry výzkumu za nepodložené a uvedená tvrzení o zdravotní nezávadnosti obezity za nezodpovědné. S tímto názorem je možné souhlasit, zvláště po přečtení dalšího článku v deníku New York Times. Ten komentuje nejnovější prognosu vývoje obezity v následujících letech. Vědci v jedné studii vycházeli z toho, že zhruba od roku 1970 se počty obézních neustále zvyšují. Pokud bude výskyt nadváhy a obezity narůstat stejným tempem i v následujících letech, bude v roce 2030 spadat do kategorií „obézní“ a „osoba s nadváhou“ již 86,3% obyvatel nejprůmyslovější země světa. A za 40 let se zařadí do kategorii osoba s nadváhou nebo osoba obézní všichni Američané. Nezůstane jediný člověk s hmotností, kterou jsme dnes zvyklí označovat za zdravou. Protože země západní civilizace kopírují způsob života v Americe, můžeme podobný trend očekávat i v Evropě. Není na co se těšit.

Při hodnocení vlivu obezity na zdraví se můžeme setkat se dvěma extrémními pohledy:

  1. Za všechno může obezita - každý kdo je tlustý musí být i nemocný, je nutné za každou cenu zhubnout, nejlépe pomocí diet, léků, operací atd.

  2. Obezita za nic nemůže - klidně buďme tlustí, lidé kteří vystupují proti obezitě nemají pravdu a jen osoby při těle zbytečně děsí

Domníváme se, že obezita není zdraví prospěšná. Lidé se ale od sebe liší. Pokud u někoho převažuje ektomorfní komponenta somatotypu, nestane se z něj mistr světa v kulturistice i kdyby trávil ve fitcentru celé dny a konzumoval všechny bílkoviny světa. Stejně tak se nestane mistrem světa v kulturistice nebo hubeňourem jedinec s převažující endomorfní komponentou somatotypu. Takový člověk bude zavalitější, snadno hmotnost nabere a nesnadno se jí zbavuje. Přesto může být zdravý a prožít dlouhý a úspěšný život. Nemusí se nervovat tím, že má nějaké to kilo navíc. Nemusí nutné stát každý den na váze a děsit se každého kilogramu nad doporučované normy. Pokud ale nabere velké množství tuku osoba s převažující ektomorfní komponentou, může to na její zdraví mít devastující dopady.

Problémem dnešní doby je ztráta svalové hmoty. Pokles množství aktivní tělesné hmoty. Sarcopenia. Jakmile se sníží podíl aktivní tělesné hmoty na celkové hmotnosti, mění se podstatně i náš metabolismus. Dopouští se chyb. Snižuje se naše imunita, protože náš obranný systém nemá dostatek rezervních aminokyselin pro potřeby boje s invazními toxiny. A hlavně - ztráta ATH snižuje hodnotu bazálního metabolismu a tím otevírá cestu k pozitivní energetické bilanci. Při standardním příjmu energie je výdej nízký a nevyužitá energie se ukládá do zásob. Zvýšené množství zásobního tuku negativně mění metabolismus a oslabuje organismus, činí jej náchylnější k nemocem. To potvrzuje další vědecká studie. Při ní byli muži rozdělení do tří skupin podle velikosti síly. Ta se stanovovala pomocí výkonů v leg pressu a benchpressu. Po dvaceti letech se prokázalo, že nejvyšší úmrtnost a nemocnost vykázala skupina s nejnižší svalovou silou a naopak nejnižší nemocnost a úmrtnost byla zaznamenána u nejsilnější skupiny.

V dnešní době se musíme kromě zajištění běhu rodiny vědomě a cíleně starat i o svůj pohybový systém. Podmínky života se v posledním století velmi změnily. Ztratily se z nich podněty pro udržení optimálního množství svalové hmoty. Pokud tyto podmínky nenahradíme, ztrácíme svalstvo tempem 1%-2% za rok. Ztráta svalů automatický spouští mechanismy poklesu hodnoty bazálního výdeje energie a tím i vzniku pozitivní energetické bilance. Ta pak vede nemilosrdně k obezitě. Kombinace těchto vlivů mění metabolismus a navozuje pozvolný nástup chronických neinfekčních nemocí. Pokud se snažíme zabránít vzniku pozitivní energetické bilance omezováním příjmu potravy, proces zhoršování zdraví jen zrychlujeme.

Klíčem k udržení zdraví a zdatnosti v dnešních podmínkách života je udržení vysokého množství svalové hmoty. Toho nejlépe dosáhneme cvičením ve fitcentru, nejlépe (alespoň během prvních měsíců cvičení) pod dohledem osobních trenérů. Vysoké množství svalové hmoty nám umožňuje se dosyta najíst bez obav z tloustnutí. Tělu tak dodáváme dlouhodobě nejen dostatek energie, ale i nezbytných biologicky cenných složek stravy.

Obezitu bychom v žádném případě neměli akceptovat jako normální stav organismu. V dosavadní historii lidstva nebylo nikdy tolik obézních jako nyní. Být obézní není normální. Ať již je dopad obezity na zdraví neutrální nebo devastující, měli bychom se snažit nebýt obézními.
 

LITERATURA:

  1. WILDMAN, RP; MUNTNER, P; REYNOLDS, K; McGINN, AP; RAJPATHAK, S; WYLIE-ROSETT, J; SOWERS, MR. (2008): The Obese Without Cardiometabolic Risk Factor Clustering and the Normal Weight With Cardiometabolic Risk Factor Clustering. Prevalence and Correlates of 2 Phenotypes Among the US Population (NHANES 1999-2004). In.: Arch Intern Med. ,168 (15) : 1617-1624.

  2. WANG, Y, et al. (2008): Will All Americans Become Overweight or Obese? Estimating the Progression and Cost of the US Obesity Epidemic. In.: Obesity doi:10.1038/oby.2008.351.

  3. BIALIK. C. (2008): Obesity Study Looks Thin. Results Warn That Everyone in U.S. Will Be Overweight by the Year 2048. In.: The Wall Street Journal, August 15, 2008; Page A11.

  4. PARKER-POPE, T. (2008): For Health, Body Size Can Be Misleading. In. New York Times, August 13, 2008, 1:08 pm.

  5. World Cancer Research Fund / American Institute for Cancer Research (2007): Food, Nutrition, Physical Activity, and the Prevention of Cancer: a Global Perspective. Washington DC: AICR, 2007.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

 

Mohlo by vás zajímat

Dnešní obézní dětí mohou umírat dříve než jejich rodiče

Svět se dramaticky mění. Nastalé změny přináší do našich životů mnoho pozitivního. Bohužel i nové, v historii lidstva bezprecedentní hrozby. Jednou z nejvážnějších představuje nedostatek pohybu. Všudypřítomná pohybová…

Více informací

Je obezita nemoc?

Již delší dobu sleduji na Internetu pozvolný vzestup velmi nebezpečného trendu. Snahy definovat obezitu jako nemoc. V této velké hře o peníze hrají hlavní roli farmaceutické společnosti a lékaři. Trend udělat z boubelatých…

Více informací

Kosti produkují hormony, brání vzniku obezity a diabetu

Rozvoj humanitních věd se v posledních letech velmi zrychlil. Koncem dvacátého století se lidstvo soustředilo spíše na rozvoj technických věd. Dnes máme kvalitní automobily, rychlá nadzvuková letadla, atomové zbraně,…

Více informací