• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Kosti produkují hormony, brání vzniku obezity a diabetu

Rozvoj humanitních věd se v posledních letech velmi zrychlil. Koncem dvacátého století se lidstvo soustředilo spíše na rozvoj technických věd. Dnes máme kvalitní automobily, rychlá nadzvuková letadla, atomové zbraně, mezikontinentální rakety, naše domácnosti jsou doslova přecpány různými práci šetřícími přístroji od mixérů po myčky nádobí. V medicíně sice také došlo k významnému pokroku. Ten se však omezil na výkonnější léky a moderní diagnostické přístroje. Běžné povědomí o tom jak zdravě žít se přitom příliš nezměnilo. Ve stínu technických věd byly i další vědní obory, jako například biologie, chemie a fysiologie.

V posledním půlstoletí se zásadně změnil způsob života. Zdroje k přežití nezískáváme v potu tváře. Volný čas trávíme většinou pasivně. Nepohybujeme se. Slovy vynikajícího lékaře prof. Jandy “ se náš pohybový režim zúžil na sed, leh a stoj”. Posedáváme před televizní obrazovkou, čteme knihy, surfujeme po Internetu, sledujeme divadelní nebo filmová představení. Jinak řečeno, méně energie vydáváme, více jí přijímáme. To vede k sarcopenii, osteoporose, obezitě, metabolickému syndromu, diabetu, hypertenzi, nemocím srdce a cév. Jsou to jiné poruchy zdraví, než jaké sužovaly naše předky. Vzorec léčby nemocí se ale podstatně nezměnil.

Žijeme, pracujeme, odpočíváme, bavíme se. Když se objeví nemoc, svěřujeme se do péče lékařů. Polykáme léky a těšíme se, až se budeme moci opět vrátit k “normálnímu” životu. Tento vzorec se označuje jako “patogenetická koncepce zdraví”. Nemoc a zdraví jsou chápány jako samostatné, oddělené entity, které vlastním jednáním nemůžeme podstatně ovlivnit. Jenže právě poznatky, získané v posledních letech, jasně ukazují, že svůj život můžeme podstatně ovlivňovat. Ukázalo se například, že posilování vede k revitalizaci mitochondrií, buněčných elektráren. Výkonnější mitochondrie zpomalují stárnutí tkání, zvláště svalové, a tím  i stárnutí organismu jako celku.

Poměrně nové je i zjištění vědců, podle nějž není tuková tkáň jen pasivní, inertní tělní hmota. Tukové zásoby komunikují pomocí řady působků čile s mozkem, informují jej o svém stavu a potřebách. Ukázalo se, že hormon leptin snižuje chuť  k jídlu. Jeho působení však  není až tak jednoduché. Pokud byla uměle zvýšena hladina leptinu v plasmě, nedošlo ke snížení chuti k jídlu. Kontrola hmotnosti je podstatně složitější. Přesto představují nové poznatky o humorální aktivitě tukové tkáně významný krok k pochopení otázek, související se vznikem a léčbou obezity.

Stejně překvapivě zní nedávno publikovaná zpráva, podle níž vědci z Kolumbijské University dospěli k závěru, že kostní tkáň je významný endokrinní orgán, regulující v lidském těle energetický metabolismus. Podílí se zejména na regulaci metabolismu cukrů a tělesné hmotnosti a hraje roli při vzniku nadváhy a diabetu mellitus. Podle dnes již potvrzených výsledků výzkumů regulují hormony kostí počet beta buněk pankreatu (slinivky břišní), vylučování insulinu a citlivost tkání vůči insulinu.

Vědci již dříve prokázali, že se leptin podílí na kontrole kostní hmoty. Usoudili, že zde tedy musí existovat i zpětněvazební komunikace mezi tukovou tkání, produkující leptin, a kostmi. Začali tedy tyto signální molekuly intenzivně hledat. Zjistili, že kostní buňky vylučují hormon, zvaný osteokalcin, který reguluje glykémii (hladinu glukosy v krevní plasmě) a ovlivňuje ukládání tuku do tukové tkáně pomocí komplexních, dosud neznámých či nedostatečně osvětlených synergických reakcí. Zvýšení hladiny insulinu je v organismu obvykle doprovázeno snížením citlivosti tkání vůči tomuto hormonu. Osteokalcin však zvyšuje uvolňování insulinu a současně i vnímavost tkání k němu, Dosahuje toho tím, že uvolňuje hormon adiponektin, který zvyšuje citlivost tělních buněk vůči insulinu. Osteokalcin redukuje zásoby tuku v adipocytech (tukových buňkách). Jeho další funkcí je zvyšovat množství insulin produkujících buněk pankreatu. Dále vědci prokázali, že osteokalcin zabraňuje rozvoji diabetu. Zatím byl tento jeho účinek prokázán jen na myších. Představuje ale novou cestu v hledání prostředků prevence této závažné choroby.

Kosti jsme dosud vnímali jako pevnou, kalcifikovanou strukturu, vytvářející pevný podklad pro činnost svalů. Jako páky, za které svaly tahají a tím zajišťují pohyb. Nyní se ukazuje jejich významná role v kontrole metabolismu. Nejvíce vědce zaujala schopnost kalcitoninu vytvářet beta buňky pankreatu. Ta představuje jednu z nejlepších, dosud nepředstavitelných, strategií léčby diabetu. Vědci se domnívají, že regulační signály, zvyšující citlivost tkání vůči insulinu, vznikají a šíří se z kostní tkáně. To otevírá nové, netušené možnosti v oblasti medicíny.

Lidé trpící diabetem vykazují nízkou hladinu osteokalcinu v krvi. Výzkumy na Kolumbijské Universitě prokázaly, že myší s vysokou aktivitou osteokalcinu netloustly a nerozvinul se u nich diabetes a to ani v případě, kdy byly krmeny stravou o vysokém obsahu energie a tuků. Naopak u myši s nízkou hladinou osteokalcinu byl zaznamenán při stejné stravě značný nárůst hmotnosti, vzestup množství zásob tuku, pokles množství beta buněk pankreatu a snížená hladina insulinu.

Množství kostní tkáně s věkem klesá. U někoho rychle, u jiného pomaleji.Množství kostí jistě souvisí s jejich schopností produkovat osteokalcin. Čím více kostní tkáně, tím vyšší bude i produkce tohoto významného a účinného hormonu. Množství kostní tkáně závisí na množství a kvalitě pohybové aktivity. Pohyb je realizován činností svalů. Svaly jsou upevněny ke kostem a tahem za ně vyvolávají pohyb. Pokud je sval silný a výkonný, musí být silná i kost, ke které je upnut. Jakmile oslabí sval, oslabuje se i kost. Existuje pouze jeden způsob, jak ovlivnit stav kostí. Jsou jím cvičení, vedoucí k posílení svalů.

Pokud tedy chceme zabránit obezitě, vzniku diabetu a dalších metabolických poruch, měli bychom se starat o stav svého hybného systému. Posilováním svalů nutíme organismus k udržování nejen silných svalů, ale i silných kostí. Kostní tkáň je při vysoké zátěži stabilní, nedochází k jejím ztrátám. Čím více kostí máme a čím více jsou používány k pohybu, tím intenzivnější je i jejich endokrinní aktivita. Čím více osteokalcinu kostní tkáň produkuje, tím menší je riziko vzniku obezity, metabolického syndromu, diabetu a onemocnění srdce a cév.

Věda se dnes více a intenzivněji zabývá otázkami, souvisejícími s člověkem, jeho zdravím, zdatností a výkonností. Je výhodné nové poznatky vědců s předstihem zaznamenat a vyvodit z nich odpovídající závěry pro vlastní život. Z výše uvedeného vědeckého zjištění, alespoň pro mne, vyplývá nutnost pravidelně a dostatečně intenzivně zatěžovat svoje svaly.

Cvičit ve fitcentru! Posilovat!

LITERATURA

1. BORER, K. (2003): Exercise Endoacrinology. Champaign, Human Kinetics.
2. KHAN, K. et al. (2001): Physical Activity and Bone Health. Champaign, Human Kinetics.
3. Columbia University Medical Center (2007): Do Bones Help Control Metabolism and Weight? 
4. Columbia University Medical Center (2007): Skeleton Is An Endocrine Organ, Crucial To Regulating Energy Metabolism.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat