• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Může cvičení škodit?

Na stránkách fitnet jsem v mnoha článcích zdůrazňoval skutečnost, že z našeho života oproti našim předkům zmizely desítky hodin pravidelné pohybové aktivity různé intenzity. Největší propad zaznamenala aktivita, která uvádí do činnosti rychlá glykolytická svalová vlákna. Těžká práce. Důsledkem těchto vlivů prostředí je sarcopenia, pokles množství aktivní tělesné hmoty a snížení hodnoty bazálního metabolismu. A to je stav, který vede jednosměrně k dlouhodobé pozitivní energetické bilanci, nadváze resp. obezitě, k metabolickému syndromu, diabetu, hypertenzi a nemocím srdce. Protože se v posledních desetiletích počty osob s nadměrným nakupením tuku katastroficky zvýšily, lidé si musí začít uvědomovat význam svalů v úspěšné kontrole hmotnosti.

Svaly velmi citlivě reagují na podněty vnějšího prostředí. Pokud neustále vysedáváme, dochází ke ztrátám svalové tkáně. Pokud naopak musíme delší dobu těžce pracovat a při práci zatěžujeme svaly těla na 70 a více procent jejich stávající kapacity, dochází ke zvětšení zatěžovaných svalů. A tím také logicky ke zvýšení jejich potřeby energie. Zvýší se “chronický” výdej energie. A rozdíl tohoto bazálního energetického výdeje energie mezi člověkem atrofovaným a hypertrofovaným může dosahovat značných hodnot. Až 500 kilokalorií za den i více. Rozhoduje pak víceméně o dlouhodobé energetické bilanci.

Protože se změnil charakter práce a většina z nás si na svůj chléb vydělává duševní činností, došlo v posledních desetiletích k velkému propadu výdeje energie. K poklesu aktuálního výdeje energie (vyvolaného běžnou pohybovou činností) a k poklesu chronického výdeje energie (vyvolaného množstvím aktivní tělesné hmoty, především svalů). Proto se také zvýšil počet osob s nadváhou a obézních. Nadměrné nakupení tuku v těle vyvolává řadu poruch metabolismu, z nichž většina navozuje poškození stavu srdce a cév. Proto se pohybová aktivita považuje za nejvhodnější intervenci při snaze o udržení funkčního stavu oběhového systému. Nejčastěji se doporučuje kombinace aerobního cvičení a posilování.

Pokud někdo čte pravidelně články o vztahu mezi cvičením a zdravím, cvičí. Je přesvědčen o tom, že cvičení je zdravé. A náhle takový člověk narazí v novinách na nadpis článku: “Cvičení u některých lidí může zvýšit riziko vzniku srdeční choroby”. Asi jej název překvapí a text si přečte. A znejistí. Má cenu cvičit? Neškodím si tím? Nebude lepší večer zapadnout do křesla a spokojeně sledovat další seriál? Co když právě já patřím k oněm 10% populace, u nichž může cvičení navodit zhoršení stavu srdce?

Začátkem června 2012 jeden takový článek vyšel, a to i v našich novinách (viz literatura). Článek o tom, že jisté části populace může cvičení škodit nenapsal žádný zákeřný, natloustlý vědec, který sám nerad cvičí a proto chce cvičícím trochu otrávit život. Autorem studie, jejíž závěry prokázaly u zhruba 10% cvičících zhoršení stavu srdce, je profesor Claude Bouchard z “Louisiana State University”, autor stovek článků ve vědeckých časopisech a řady velmi kvalitních knih (viz literatura). Profesor Bouchard se aktivně podílel na prosazování cvičení jako optimálního prostředku intervence s cílem zlepšit zdraví a zdatnost populace. A náhle vychází články, které se odvolávají na výsledky jednoho jeho výzkumu a tvrdí, že cvičení může i škodit. Jak na takovou situaci reagovat? Může být cvičení pro zdravé lidi nebezpečné?

Vědci pod vedením profesora Boucharda analyzovali data ze šesti kvalitních výzkumů o vlivu cvičení na stav kardiovaskulárního systému. Těchto výzkumů se účastnilo 1.687 lidí. Z nich u 10% došlo ke zhoršení alespoň jednoho ze sledovaných ukazatelů zdraví srdce (tlak krve, hladina insulinu, hladina HDL cholesterolu, hladina triglyceridů). Zhruba u 7% pak bylo zaznamenáno zhoršení u alespoň dvou ukazatelů. Vědci přitom neumí vysvětlit, proč. Všichni zainteresovaní uznávají, že jde o velmi zajímavou a přesně provedenou studii. Je nutné ale také dodat, že přibližně stejný počet účastníků výzkumů, tedy asi 10%, zaznamenal podstatné zlepšení v alespoň jednom ze sledovaných ukazatelů. U ostatních se pak pozitivní změna pohybovala od velmi malé až po velkou. Přibližně 10% účastníků studií zaznamenalo zlepšení ukazatelů o 20% až 50%.

Profesor Bouchard si u výsledků jednoho ze svých výzkumů všiml, že u zhruba 8% účastníků nemělo cvičení prospěšný dopad na zdraví, ale spíše došlo ke zhoršení metabolických ukazatelů zdraví srdce. Proto se rozhodl vyhledat kvalitní výzkumy a porovnat jejich výsledky pomocí meta-analýzy. A překvapení bylo na světě. U 10% účastníků došlo k prokazatelnému zhoršení některých parametrů zdraví. A tento výsledek neměl vztah k pohlaví, rase, věku ani vstupní úrovni zdatnosti.

Dr. Benjamin Levine, kardiolog a professor na “University of Texas Southwestern Medical Center”, se domnívá, že uvedené výsledky měření mohou spadat do klasického náhodného rozdělení četnosti. Když jdeme k lékaři a on nám změří tlak, neřekne nám vždy naprosto stejná čísla. Třeba 120/80. Jednou nás vyděsí tím, že naměří 150/90, jindy naopak nahlásí tlak 110/60. Stejně tak při každém odběru krve jsou sledované hodnoty v jistém rozptylu. Záleží na tom, jak jsme se vyspali, co jsme den nebo dva dny předtím jedli, kolik jsme toho den předtím vypili, jestli jsme pod vlivem stressu (například student, který má jít daný den na důležitou zkoušku) a podobně. To vše může naše vnitřní prostředí “rozhodit”. Výkyvy hodnot jsou přirozené a nemůžeme hned po zjištění nějaké nesrovnalosti házet flintu do žita. Většina takových výkyvů se sama během několika hodin nebo dní vrátí k předpokládané hodnotě. Některé ukazatele stavu vnitřního prostředí reagují na počasí nebo na roční dobu.

Osobně za hlavní faktor, ovlivňující dopad zvolené tělesné zátěže na organismus, považuji strukturu zátěže. Ve většině výzkumů se prostě administrativně nastaví program pro sledovanou skupinu probandů. Tolik minut chůze, běhu, jízdy na kole, tolik sérií takových cvičení následovaných onakou délkou přestávky a v takovém pořadí. Lidé se ale od sebe podstatně liší. Preferují jinou stravu, chodí spát brzy nebo pozdě, vstávají brzy nebo pozdě. Preferují individuální psychomotorické tempo. Pokud se cvičí “v balíku”, jako například v Zumbě nebo aerobiku, musí se daný jedinec přizpůsobit ostatním. Ale právě jemu by více vyhovovalo cvičení pomalejší nebo naopak rychlejší. Je vědecky ověřeno, že pokud nemůžeme při práci dodržovat své optimální psychomotorické tempo, rychle se unavíme a dopouštíme se značného množství chyb. A zřejmě na takovou nevhodnou zátěž špatně reaguje i sledované metabolické hodnoty.

Jsme zastánci individuálního přístupu ke cvičení. Takový přístup ale těžko zvolí v nějakém vědeckém výzkumu. Nedokáže jej ani určit konkrétní člověk, který delší dobu necvičil a je z formy. Proto se domnívám, že lidé se mají při zahájení cvičení obracet na profesionály v oblasti fitness - instruktory fitness, osobní trenéry, fitness konzultanty, kouče životního stylu. Profesionál na základě diagnostiky stavu zájemce o cvičení dokáže posoudit jeho reálné možnosti a sestavit mu program, který bude respektovat jeho specifika. Takový program pak vede k bezpečnému a trvalému zlepšování zdatnosti, výkonnosti a zdraví.

Profesor Bouchard je skvělý odborník a velký zastánce cvičení. V roce 1994 jsem si v Londýně koupil knihu ”Physical Activity, Fitness, and Health”. Je ve formátu A4 a má 1055 stran. Jde o souhrn příspěvků špičkových vědců, zabývajících se vztahem cvičení a zdraví, na významné vědecké konferenci která se konala v roce 1992 v kanadském Torontu. Profesor Bouchard je současně velmi poctivý člověk. A když u něj vznikly pochybnosti o působení cvičení na stav srdce, neváhal je zveřejnit. To je jistě chválihodné.

Na druhé straně se po presentaci výsledků zjištění profesora Boucharda na celém světě, včetně naší země, objevily články s děsivým názvem “Cvičení u některých lidí může zvýšit riziko vzniku srdeční choroby”. Lidé ve své většině neradi cvičí. Proto vydávají málo energie a jsou tlustí. Obezita a nízká zdatnost u nich následně vyvolávají řadu vážných zdravotních poškození. Lidé nejezdí do Londýna aby si koupili vědecké publikace o vlivu tělesné zátěže na zdraví. Nemohou posoudit objektivně závažnost jednotlivých vědeckých závěrů. Čtou obvykle povrchně noviny. Když si přečtou, že cvičení může poškodit jejich srdce, zanevřou úplně na jakékoli cvičení a dál budou vysedávat a tloustnout.

Lidé tisíce let získávali prostředky obživy pomocí fyzicky náročné práce. Denně se pohybovali deset až čtrnáct hodin. Dnes se pohybujeme s bídou dvě až čtyři hodiny za den. Zbytek prosedíme za volantem vozu, v kanceláři, na poradách, u televize a počítačů. Dnes neumíráme proto, že se moc pohybujeme. Dnes umíráme proto, že se nepohybujeme. Že jsme tlustí. Že nemáme svaly. A svaly nám při vysedávání v křesle nanarostou.

LITERATURA:

1. BOUCHARD, C, SHEPHARD, RJ, STEPHENS, T, SUTTON, JR, McPHERSON, BD. (1990): Exrcise, Fitness, and Health. A Consensus of Current Knowledge. Champaign, Human Kinetics.
2. BOUCHARD, C, SHEPHARD, RJ, STEPHENS, T. (1994): Physical Activity, Fitness, and Health. International Proceedings and Consensus Statement. Champaign, Human Kinetics.
3. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
4. BRAY, GA, BOUCHARD, C, et al. (2008): Handbook of Obesity. Clinical Applications. New York, Informa Healthcare USA, Inc.
5. GUKBY, S. (2012): For some, exercise can increase health risk. In.: The Korea Herald/Asia News, Friday, Jun 01.
6. KOLATA, G. (2012): For Some, Exercise May Increase Heart Risk. In. The New York Times, May 30.
7. CTK (2012): Cvičení u některých lidí může zvýšit riziko vzniku srdeční choroby. In.: Deník.cz, 2. června.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat