• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Neat

Nedávno jsme sledovali procházku přibližně 55leté babičky s asi osmiletou vnučkou. Zatímco pohyby babičky byly vláčné, rozvážné a úsporné, vnučka byla jako "šídlo", překypovala aktivitou, neustále poskakovala, vozila se po zábradlí, pobíhala kolem relativně statické babičky, mávala při řeči pažemi, rozbíhala se dopředu a opět se vracela, otáčela se a doslova po chodníku tancovala.

Vzpomněli jsme si při pohledu na tuto dvojici na zprávu v časopise "Science" o výzkumu, který prováděla známá organizace "MAYO CLINIC" v USA. Vědci hledali odpověď na otázku, proč někteří lidé při zhruba stejné úrovni příjmu a výdeje energie udržují poměrně stálou hmotnost, zatímco u jiných dochází ke vzniku nadváhy.
Pokusné osoby konzumovaly po dobu dvou měsíců denně navíc oproti svým potřebám energii v hodnotě 1000 kcal. Přebytek energie tedy byl u všech stejný, nárůst hmotnosti však nebyl totožný - pohyboval se v rozpětí 1 kg až 8 kg. Osoby, jejichž hmotnost se změnila pouze minimálně, vykazovaly zvýšený "motorický neklid". Ten byl definován jako jistá "neposednost", zvýšený počet zbytečných, mimovolních pohybů typu prohrábnutí vlasů, poškrabání za uchem, otáčení hlavou, protahování, poklepávání prsty, poposedávání, popocházení a podobně.

Skupina, jejíž hmotnost se nejvíce zvýšila, byla klidnější a uvedené mimovolní pohyby v jejím pohybovém projevu chyběly. Vědci označili mimovolní zvýšenou pohybovou činnost termínem NEAT (Non-Exercise Activity Thermogenesis) a považují ji za čtvrtý nejvýznamnější faktor denního výdeje energie (spolu s klasickou trojicí: bazálním metabolismem, záměrnou fyzickou stimulací a specificko-dynamickým účinkem stravy). U dětí představuje uvedený motorický neklid zřejmě velmi významnou složku celkového denního výdeje energie, která může při současné soustavně se snižující sumě habituálních pohybových podnětů znamenat jistou prevenci vzniku obezity.
Ještě v minulém století nabízelo vnější prostředí nadměrný počet podnětů k pohybu a výrazný nedostatek nabídek statických činností, jako jsou sezení u domácích úkolů a nad knihami, povalování se v křesle před televizní obrazovkou nebo hrbení se nad klávesnicí počítače.

Normální zdravé pětileté dítě neudržíte v přirozeném prostředí (na louce, v lese, na hřišti, na plovárně) v klidu déle než několik minut. Nejaktivnější jsou děti v kolektivu s dalšími dětmi. Ani násilím je nejste schopni přinutit k dvouhodinovému klidnému sezení. Ale pusťte v televizi pohádku a vaše dítě bude sedět jako pěna v naprosto nepřirozené poloze i několik hodin. Pokud mu navíc na stolek dáte nějaké oplatky, zákusky, slané brambůrky a další pochutiny, je pasivní činnost navíc doplňována zvýšeným příjmem energie.
Toto patologické prostředí má pro růst a vývoj dětí naprosto devastující důsledky. Děti tloustnou! A tlusté děti jsou obvykle méně pohyblivé. Nedostatek pohybu urychluje rozvoj obezity. Je to bludný kruh, ze kterého se nesnadno vystupuje.

Chuť do pohybu a chuť k jídlu jsou u zdravého dítěte vzájemně vyváženy a jsou řízené mechanismem, označovaným termínem "set-point". Pokud set-point funguje bez poruch, je pravděpodobnost vzestupu množství zásob tuku u dítěte velmi malá. Set-point však může být některými mechanismy narušen a tím se otevírá široká cesta k obezitě. Jedním z ověřených mechanismů, narušujících stabilitu set-pointu, je nedostatek pohybu.

Pokud poklesne hladina pohybové činnosti pod jistou hranici (fysiologický práh chuťové kontroly - viz graf), dochází paradoxně k růstu chuti k jídlu. Pohybová aktivita značné části současné populace se pohybuje pod touto hranicí, a to je odborníky považováno za základní příčinu epidemického rozvoje obezity dětí v průmyslově vyspělých zemích.
Proč se dnešní děti nedostatečně pohybují? Jednou z příčin je to, že jsme pro ně vytvořili "obesogenní" prostředí, v němž dramaticky převládají lákavé formy pasivního trávení volného času - počítačové hry, kina, divadla, televize, koncerty, videa atd. Pokud se již dítě rozhodne pro pohybovou aktivitu, preferuje většinou kolektivní hry a obecně emocionálně přitažlivé činnosti. Úspěšná participace v těchto aktivitách však předpokládá dobrý stav svalstva.

A naše děti mají obecně nedostatečně vyvinuté svalstvo. Při hře tak brzy překročí toleranční limit slabých svalů a výsledkem je zranění. Dlouhé etapy pohybové pasivity dávají navíc prostor k rozvoji svalových nerovnováh a dalších forem funkčních poruch pohybového systému. Pohyb je při těchto poruchách obvykle vnímán nepříjemně, vyvolává bolest a zranění. Během omezení pohybu při léčbě vzniklého zranění dochází k dalšímu oslabování pohybového systému a tento bludný kruh končí totální pohybovou pasivitou se všemi jejími důsledky.

Jaké jsou to důsledky? Prudce narůstá obezita dětí. Zvyšuje se výskyt diabetu mellitus typu 2 - nemoci, která ještě v minulém století ohrožovala výhradně staré lidi a u mladých byla naprosto nepředstavitelná. Roste počet dětí s dyslipidémií, hypertenzí, hyperinsulinémií, metabolickým syndromem a dalšími závažnými stavy. Ty se nedají vyléčit čajem s medem, aspirinem nebo antibiotiky a několikadenním ležením v posteli. Takto postižené děti vypadají relativně zdravé, jsou "jen" mohutnější. Pokud ale nic neuděláme, budou mít po třicítce zdravotní potíže, se kterými se dříve potýkali lidé po sedmdesátce.

Situace ale není neřešitelná. Je nutné vrátit do života dětí vhodné množství pohybu. Začít se musí tím, že odstraníme funkční poruchy pohybového systému, zvýšíme citlivě množství svalové hmoty, odstraníme nadbytečné zásoby tuku. To je proces, který předpokládá zásah odborníka. Pokud se ale k takovému kroku neodhodláme, odsuzujeme svoje dítě s vysokou pravděpodobnosti  ke snížené kvalitě života, k.předčasnému vzniku chronických nemocí a k brzké smrti.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Literatura:

ACSM - American College of Sports Medicine - OPINION STATEMENT (1988): Physical Fitness in Children and Youth. In: MedSciSportsExerc, Vol 20, No 4,., pp. 422-423.
BLIMKIE, CJ. (1989): Effects of 10 weeks of resistance training on strength development in prepubertal boys. In.: Children and Exercise III. Human Kinetics Books.
CHAN, KM, MICHELI, LJ. (1998): Sports and Children. Champaign, Human Kinetics.
CLAIN, M.R., HERSHMAN, EB. (1989): Overuse injuries in children and adolescents. In.: Phys Sportsmed, , 17:9, Sept 89, str. 111 - 123.
DiFIORI, JP. (1999): Overuse Injuries in Children and Adolescents. In.: Physsportsmed, Vol.27 No 1.
FAIGENBAUM, AD. et al. (1996): The effects of strength training and detraining on children. In.: Journal of Strength and Conditioning Research, , 10(2), str. 109- 114.
GANLEY, T, SHERMAN, C. (2000): Exercise and Children's Health. A Little Counseling Can Pay Lasting Dividends, In.:  Physsportsmed. Vol 28 - No. 2 – Feb.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat