• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Nespoléhejte na léky!

Žijeme v době, která poprvé v historii lidstva umožňuje vědomě ovlivňovat vlastní úroveň zdatnosti a zdraví. Naši předci žili tak, jak jim to život umožnil. Neměli jinou volbu. Pokud se někdo narodil v rodině horníka, měl cestu životem v podstatě určenu. Stal se po tátovi havířem a kutal v hlubinách uhlí. Pokud nezemřel při důlním neštěstí, trpěl ve stáří nemocemi, souvisejícími s tímto povoláním, například silikosou. Kdo se narodil na vesnici, pracoval většinu života na poli. Každá práce sebou přinášela jistá rizika a na stáří byl každý předchozím životem nějak poznamenán. Přitom bylo téměř nemožné se patologicky působícím podnětům vyhnout. Jednak pro to nebyly podmínky, pracovalo se od rána do setmění, jednak lidé nevěděli, co pro zlepšení zdraví dělat. Problémy se zdatností zdraví lidé většinou neměli. Život byl natolik namáhavý, že si udržovali dostatek svalstva, kostní tkáně i vysokou výkonnost srdce.

Dnes máme téměř neomezenou možnost si povolání svobodně volit a během života je dokonce i několikrát změnit. Chce to jen odvahu a pracovitost. Ochotu přejít ze zběhané rutiny do činností, které jsou pro nás neznámé a zpočátku vyžadují učení a námahu. Navíc máme oproti předkům ohromné množství volného času. Ten můžeme promrhat zíráním na televizi nebo sledováním slaboduchých programů a mizerné hudby v rozhlase. Podle odhadů zničí každoročně běžný občan sledováním televize 150 osmihodinových bloků života, tj. celkem 1200 hodin trávíme ročně pasivně před obrazovkou. Většinou při tom navíc konzumujeme energii. Snižujeme tak nebezpečně svoji zdatnost a výkonnost a ohrožujeme své zdraví. Navíc za to ještě platíme!

Přitom jsou k dispozici přesvědčivé, vědeckými výzkumy ověřené informace, jak zabránit vzniku řady nemocí a jak pozitivně ovlivňovat své zdraví. Nikdy nikdo před námi neměl k dispozici tolik dat, umožňujících orientovat se v oblasti zdraví a zdatnosti. Situace se dá přirovnat ke značení silnic. Před dejme tomu pěti sty lety nebyly dálnice, asfaltové silnice, na každé křižovatce nebyly přesné dopravní značky, informující pocestného, kde že se nachází a kudy se má vydat k cíli své pouti. Najít si cestu z Brna například do Písku nebylo snadné. Vydat se na cestu bez ozbrojeného doprovodu bylo nerozumné. Nebylo snadné a bezpečné cestovat.

Dnes máme informace i podmínky. Jak k cestování, tak k péči o své zdraví. Této nesmírné výhody ale trestuhodně nevyužíváme. Spoléháme na lékaře. Jsme krizově orientovaní. Dokud jsme zdraví, žijeme „nonstop“. Dopřáváme si, lenošíme a nezodpovědně riskujeme. Jakmile onemocníme nebo se zraníme, odevzdáme se do rukou lékařů. Ti nemoc diagnostikují a předepíší lék. Na léky jsme si zvykli. Mnohokrát nám již zachránily život. Například antibiotika. Tak jaképak strachy. Mám cukrovku, vysoký tlak krve, nevhodné složení krevních lipidů? Proč si nedat po chuti pivečko, nedopřát si bůčku, nekoukat do půlnoci na televizi? Ráno dáme do dlaně prášky a nasypeme je do hlavy! Ono už se to tam nějak poskládá! Tak uvažuje stále více lidí.

Jenže lék je složitá chemická struktura. Má nejen prospěšný dopad na náš aktuální stav. Řada léků má natolik závažné vedlejší účinky, že se nesmí předepisovat těhotným ženám, dětem, lidem trpícím některou jinou nemocí. Mnohdy lékaři zvažují pro a proti, než konkrétní lék předepíší. Jsou léky, které mohou uzdravit, ale jejichž vedlejší účinky mohou vyvolat jiné, závažnější ochoření. Nebudou nás po něm například bolet klouby, ale je zde vysoké riziko, že poškodí srdce. Lékaři pak předepíší takový lék jen tehdy, pokud předpokládaný prospěch prokazatelně převyšuje možná rizika.

Léky vyrábí farmaceutické firmy. Ty chtějí vydělávat. Mít profit. Na trhu s léky je ohromující konkurence. Kdo uvede dříve lék na nějakou rozšířenou poruchu zdraví, vydělá miliardy dolarů. Kdo přijde s křížkem po funusu, prodělá. Výzkum léků není levný a tak se opozdilcům nevrátí jejich značné investice. Léky se tak dostávají v posledních letech na trh dříve než je plně ověřena jejich nezávadnost. Před mnoha lety vyvolala konzumace léku Thalidomidu těhotnými ženami v Německu vznik deformací u narozených dětí.

Dnes je situace v porovnání s minulostí spíše horší než lepší. Svědčí o tom nejnověji uvedení léku VIOXX na trh. Lék měl snižovat bolesti kloubů. K tomu ale ohrožoval srdce. Když začali lidé, konzumující tento lék umírat, rozhodla se firma MERCK stáhnout jej z oběhu. Za první rok přitom na novém léku vydělala několik miliard dolarů. Dnes je na ni podáno 16.000 soudních žalob. Probíhají soudní líčení, firma musí platit tučné sumy. Co ale znamenají peníze, když máte zničené zdraví nebo když vám vinou léku zemřel někdo blízký?

V těchto dnech vyšly dva články v prestižním časopise Journal of the American Medical Association. Jedná se o meta-analýzy, porovnávající výsledky většího počtu výzkumů, zaměřených na stejný zdravotní problém. Na základě hodnocení 114 klinických výzkumů, hodnotících vliv léku Vioxx na 116.000 pacientů, dospěli vědci z Harvardské University k závěru, že lék proti artritidě vyvolával dysfunkci ledvin, otoky končetin, hypertenzi a srdeční arytmie.

Druhý výzkum prokázal, že zdravotní poruchy po konzumaci Vioxxu nastávaly podstatně dříve, než připouští jeho výrobce. Firma Merck tvrdí, že negativní následky vyvolává až 18ti měsíční konzumace léků. Výzkum, publikovaný v JAMA ale jasně prokazuje, že první potíže vyvolávalo již měsíční doporučené dávkování. Firma Merck (jak jinak) odmítla výsledky obou studií jako nepravdivé. V poslední době se hovoří o další hrubé chybě této firmy, konkrétně o negativních důsledcích jejího léku Arcoxia. Ten má údajně také poškozovat srdce.

Co na to vše říci? Jsme spokojení, žijeme způsobem, který zodpovědní odborníci označují za nezdravý. Je příjemný a pohodlný. Ale vede k poklesu zdatnosti, ztrátám svalů a řídnutí kostí a k předčasnému nástupu závažných nemocí. Pokud již nemoc vznikne, nedá se obvykle plně vyléčit. Můžeme její průběh jen kontrolovat pomocí léků. Každý lék má negativní vedlejší účinky. Jsme ve slepé uličce. V pasti. Do které jsme se dostali sami, příliš často především svojí pohodlností a neomluvitelnou bezstarostností.

Nemuseli jsme se do pasti vůbec dostat. Chtělo to jen žít trochu jinak. Pravidelně cvičit. Rozumně se stravovat. Kontrolovat hmotnost. Jenže jsme to nedělali, a teď máme problém. Pokud jsme se již do pasti dostali, musíme brát léky. Ale množství léků většinou záleží na závažnosti stavu. Pokud po zjištění nemoci žijeme jako dříve, stav se rychle zhoršuje. Dávky léků se zvyšují a tím roste i riziko vedlejších účinků. Máme nějakou šanci se z tohoto zničujícího klubka vymotat?

Řada vědeckých výzkumů prokázala, že u většiny tzv. „chronických neinfekčních nemocí“ hraje změna způsobu života mnohdy podstatnější roli než předepsané léky. Pokud začneme cvičit, změníme jídelníček, nemusí nám mnohdy lékař vůbec léky předepsat. Pokud je předepíše, jejich dávkování je nižší a tedy je i nižší riziko nežádoucích vedlejších účinků.

Léky stojí dost peněz. A budou stát peněz více. Nemocných přibývá a zdravých ubývá. Je méně zdrojů, rostou náklady za léčbu. Není daleko doba, kdy za každý lék tvrdě zaplatíme. Kdo nebude léky potřebovat, dost ušetří. Kdo bude potřebovat léků málo, přijde o méně peněz. Více mu jich zbude na permanentku do fitcentra, na zaplacení cvičení s osobní trenérkou. Kdo dá peníze do cvičení, kdo si zaplatí dobrého odborníka, má naději, že se jeho zdraví stabilizuje. Nebude potřebovat léky, dokáže si vydělat peníze i ve vyšším věku. Bude zdravý, výkonný, zdatný, kvalita jeho života bude vysoká.

Spoléhat na léky a lékaře je v dnešní pohodlné době nesmírně nebezpečné. Představuje vjezd do slepé uličky. Na jejímž konci je nízká zdatnost, nemoci, snížená kvalita života a finanční krize. Bída, do které jsme se sami dostali svojí pohodlností a spoléháním na náhodu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LITERATURA:

1. HARRISON, T. (2006): New Research Casts Vioxx in Even Worse Light
2. Dr. Widukind Lenz: History of Contergan™ (Thalidomide)

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat