• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Zdraví >

Pepík a Honzík. Pepa a Honza

Už jsem si asi tisíckrát řekl, že nebudu číst noviny. Ale nakonec neodolám a když už jsem z práce u počítače umořený, kouknu na nějaký internetový deník. Chvíli koukám, sem tam něco přečtu. Po chvilce se ale začnu rozčilovat a tak raději noviny shodím a vrátím se ke smysluplné práci na rozšiřujícím kurzu nebo na inovaci poslední verze učebních textů pro náš rekvalifikační kurz “Instruktor fitness”. Jsem velmi nespokojený se současnou úrovní nejen našich politiků, ale i našich novinářů. Jejich články jsou zavádějící a silně čpí tím, že jsou psány “na zakázku”. Mají nás zmanipulovat. Nepřináší solidní informace. Jejich cílem je  přesvědčit nás k utahování opasků, aby “kmotři” a politici ODS, TOP09 a ČSSD mohli dále devastovat tuto zemi.

Někdy odolám a na politické články se nepodívám. Čtu články, zabývající se cvičením, stravou, kontrolou hmotnosti a regulací stressu. Ale ani zde nejsem spokojený. Většina takových článků je dost lajdácky opsána ze zahraničních stránek, které pravidelně sleduji. A nejednou autor (nebo spíše autorka, ženy píší více takových článků a také je daleko nekvalitněji zpracují) použije jen část informací z daného zahraničního zdroje a nakonec paradoxně presentuje naprosto odlišné závěry v porovnání se zdrojem. A nejčastěji se v takových článcích objevuje základní nevzdělanost autorů a autorek v oblasti fitness. Případně jejich totální negramotnost v oblastech anatomie, fysiologie, biochemie a psychologie. Podobný pocit ve mně vyvolal v minulých dnech i článek v elektronickém vydání Lidovek, snažící se pojímat stravu jako předmět závislosti.

V článku mne hned na začátku zarazil zásadní omyl pisatelky. Definuje totiž obezitu jako “poruchu příjmu potravy”. Doslova píše: “Jídelní zlozvyky, nedostatek pohybu, ale také stres a psychické problémy. To vše vede k poruše příjmu potravy, zvané obezita”. To je totální, do nebe volající nesmysl. Nadváha a obezita jsou s příjmem potravy propojeny jen zprostředkovaně. Příjem potravy tvoří jen polovinu houpačky zvané “energetická rovnováha”.

Představme si dvě děti u houpačky. Každé se posadí na jeden konec a chtějí se houpat. Ale nehoupou se. Jedno dítě (Pepík) má 30 kg a druhé (Honzík) má 15 kg. Jak budeme tuto situaci komentovat? Řekneme: “Houpat se děti nemohou, protože Pepík je moc tlustý”? Kdyby ale Honzík vážil také 30 kg, děti by se mohly houpat třeba celý den! Řekneme tedy, že Honzík je moc hubený? Ani to není pravda. Pokud by Pepík vážil také 15 kg, houpali by se kluci radostně třeba celý den.

Pokud je někdo tlustý, je v jeho těle uloženo nadměrné množství tukové tkáně. Tuková tkáň se v těle ukládá v situaci dlouhodobější pozitivní energetické bilance. Ta může být navozena buď: 1.) nadměrným příjmem energie (konzumací potravy) nebo 2.) nedostatečným výdejem energie (pohybovou pasivitou). Případně kombinací obou těchto faktorů. Označit obezitu za “poruchu příjmu potravy” je zavádějící a naprosto nesprávné. Odpovídá to ale plně současnému patologickému pohledu na nadváhu a obezitu. Většina lidí podvědomě považuje nadměrné nakupení tuku v těle za důsledek konzumace stravy a logicky také jako první prostředek nápravy uvádí “omezení příjmu potravy”. Nic nemůže být nesprávnějšího než tento koncept. Přesto přežívá.

Vezměme si opět příklad. Tentokrát dospělé muže. Pepu a Honzu. Oba jsou přibližně stejně vysocí, dejme tomu 182 centimetrů, jsou zhruba stejně staří, oba váží zhruba 90 kg. Pepa chodí do fitcentra. Posiluje. Má hodně svalů, vynikající kompozici těla - jen 10 kg tuku a 80 kg aktivní tělesné hmoty. Má fyzicky náročné povolání, většinu dne je v pohybu. Sedí jen nějaké dvě až čtyři hodiny ze dne. Za den vydá zhruba 3.500 kilokalorií. Víkendy tráví na kolečkových bruslích, na kole, teď v zimě na běžkách. Zdravě se stravuje, konzumuje minimum alkoholu, nepije slazené nápoje, nechodí do hospod a nepije tedy ani příliš energeticky hutného piva. Když, tak jednou za čas po jídle.

Honza je programátor. Jeho koníčkem je hrát počítačové hry. Fitcentra obchází velkým obloukem. Denně sedí deset až čtrnáct hodin. Jeho oblíbeným nápojem je Cola a když mu brnknou kamarádi, vypne počítač a jde si za nimi sednout do hospůdky. Moc nepije, tak nejvýše čtyři až pět piv. Dvakrát až třikrát za týden. Honza rád jezdí v autě, pokud nemusí, zbytečný krok neudělá. Soboty a neděle prosedí u počítače nebo u televize. Je to na něm také vidět. Trpí mírnou nadváhou. Ale hlavně má velmi špatnou kompozici těla. Dá se u něj mluvit o sarcopenické obezitě. Má 35 kg tuku a 55 kg aktivní tělesné hmoty. Za den vydá odhadem 2.200 kilokalorií.

Pepa se sice o stravu zajímá, ale spíše o její kvalitu než kvantitu. Protože se hodně pohybuje, množství přijaté energie automaticky reguluje “autopilot”, tedy autonomní nervový systém. Pepa se řídí chutí k jídlu. Jí, když má hlad nebo chuť k jídlu. Protože ale nemá moc chuť na sladké a tučné, konzumuje hodně ovoce a zeleniny, má často co dělat, aby za den do těla dostal oněch potřebných zhruba 3.500 kilokalorií. Aby nehubl. Stravu si raději připravuje sám než by si kupoval připravovaná jídla, konzervy nebo chodil jíst do restaurací.

Honza je typický konzument “fast food”. Když jde po náměstí, neodolá a koupí si hot-dog nebo zaskočí k McDonalldovi. U televize a počítače konzumuje slané brambůrky, slané tyčinky, popíjí Colu nebo pivečko. Protože se pohybuje zřídka, jeho tělo ztratilo vládu nad chutí k jídlu. Výdej energie se dostal pod fysiologický práh chuťové kontroly. Honza má chuť k jídlu, i když má nadbytek energie a jeho tělo ji musí ukládat ve formě tuku do podkožních a viscerálních zásob. Vzhledem k nízké hodnotě denního výdeje energie - 2.200 kcal je pro něj nesnadné udržet energetickou rovnováhu. I když se snaží stravu omezovat, tloustne.

Pepa za den v průměru přijímá 3.500 kcal a je štíhlý a vitální. Snadno udržuje energetickou rovnováhu. Spíše se někdy dostane do negativní energetické bilance, protože se nestačí dostatečně najíst. Honza za den přijímá v průměru 2.500 kcal a přitom trvale tloustne, protože tento energetický příjem navozuje pozitivní energetickou bilanci a tím nutí tělo k ukládání tuku.

A teď se mne snaží autorka článku v Lidovkách přesvědčit o tom, že nadváha a obezita jsou důsledkem “poruchy příjmu potravy”. Jeden muž denně konzumuje 3.500 kcal, přitom bez jakýchkoli potíží udržuje svoji hmotnost. Druhý muž denně konzumuje v průměru 2.500 kcal, tedy o 1.000 kcal méně, a přesto tloustne. Protože má “poruchu příjmu potravy”? Pro Pána, jak může někdo takovou kravinu napsat? A jak je možné, že takové idiotské tvrzení může beztrestně vydat celostátní elektronické medium?

Tradičně autoři nekvalitních článků někam do textu vřadí nenápadnou formulaci o tom, "že se na vzniku nadváhy a obezity může podílet i nedostatek pohybu”. Ale pak se již mluví jen o jídle. O dietách. A píše se o psychologických aspektech přejídání. Vyjadřují se “experti na výživu”, kteří tlačí lidi k tomu, aby si od nich nechali napsat jídelníčky. Psychology v poslední době zrovna moc nemusím. V jedné knize se vyjádřili, že “někteří lidé chybně tvrdí, že obezita poškozuje zdraví”. To je samozřejmě do nebe volající krávovina!

Již několikrát jsem napsal, že obezita je zlatý důl pro lékaře. A tento zlatý důl si tato profese hlídá a zajišťuje. Komentovaný článek doprovází fotografie, u níž je text: “Vhodnou dietu by měl vždy „naordinovat“ lékař, jinak hrozí i zhoršení problémů”. To je další drzý nesmysl! A snad největší. Znalosti většiny  lékařů o navození energetické rovnováhy jsou mizivé. Lékaři se ostatně mají zajímat o tu část zdravotních problémů, která je mimo možnosti a schopnosti konkrétního jedince. V poslední době nabývám intenzivní dojem, že jedinou snahou lékařů je navodit stav, kdy je co nejvíce lidí nemocných a závislých na jejich medikamentózní léčbě. A čím déle trvá stav pacienta “mezi psem a vlkem”, čím déle je člověk “ani zdravý ani na umřítí”, tím více peněz si páni doktoři na léčbě nahrabou. Lékaři podle mne nemají sebemenší zájem na prevenci vzniku nemocí.

Nakonec přidám další krávovinu z daného článku. “Nešťastní obézní lidé proto potřebují nejen individuálně vytvořený jídelníček, ale zároveň také pomoc psychologa”. Zodpovědně označuji tuto větu za naprostou blbost. Zase se někdo snaží vydělat na lidech, kteří jsou zblblí z podobných idiotských článků. Z článků, jejichž cílem není předat lidem, kteří trpí nadváhou nebo obezitou, kvalitní informace a pomoci jim. Cílem je nahnat určité skupině podnikavců naivní a zmatenou klientelu. Lidi, kteří se v problematice kontroly hmotnosti nevyznají a jsou ochotni zaplatit šarlatánům za "rádoby-léčbu".

Nadváha a obezita nejsou ve skutečnosti žádným neřešitelným problémem. Problémem, který musí řešit lékaři nebo psychologové. Jak si udržet štíhlou postavu a optimální podíl tukových zásob na celkové hmotnosti? Je nutné zajistit si dlouhodobě vysokou hodnotu na straně výdeje energie. Pokud za den vydáváme v průměru 3.000-4.000 kcal, můžeme jíst do sytosti. Protože pocit sytosti začne zodpovědně řídít autonomní nerovový systém (autopilot). A ten je chytřejší a přesnější, než všichni doktoři, psychologové, výživoví poradci a pisálci světa.

Jak si zajistit stabilně vysoký výdej energie? Musíme se dlouhodobě starat o stav svého svalstva. Pokud máme hodně svalů, máme zajištěnu vysokou hodnotu bazálního výdeje energie. K tomu pak stačí nebýt líný, neválet se u televize a počítače, pravidelně cvičit resp. aktivně se pohybovat. Až tak jednoduché to je!

Jen pro upřesnění. Neznám odbornost autorky toho článku. Podle obsahu odhaduji, že odešla ze školy asi v sedmé obecné. Nevím, co ví o nadváze a obezitě. Já během posledního roku přečetl tisíce stran ze stovek nejnovějších a nejkvalitnějších knih, zabývajících se touto problematikou. V listopadu 2011 vyšel tiskem učební text “Kontrola hmotnosti”, jehož jsem spoluautorem. Má 361 stran formátu A4 (font Georgie 11). Takže já mám o problému kontroly hmotnosti skutečně hluboké znalosti. Proto mne štve, když někdo lidem tluče klíny do hlavy!

---

LITERATURA:

1. BLAKE, JS. (2012): Nutrition and You. Second Edition. London, Benjamin Cummings.
2. HOCKENBURY, DH, HOCKENBURY, SE. (2011): Discovering Psychology. London, Worth Publishers.
3. HOEGER, WK, HOEGER, SA. (2011): Fitness and Wellness. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
4. HOEGER, WK, HOEGER, SA. (2011): Lifetime Physical Fitness and Wellness. A Personalized Program. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
5. JAMES, LC, LINTON, JC. (2009): Handbook of Obesity Intervention for the Lifespan. New York, Springer.
6. KATCH, VL, McARDLE, WD, KATCH, FI. (2011): Essentials of Exercise Physiology. London, Lippincott Williams & Wilkins, a Volters Kluwer business.
7. KOK, F, BOUWMAN, L, DESIERE, F. (2008): Personalized Nutrition. Principles and Applications. London, CRC Press, Taylor & Francis Group.
8. HAMPLOVÁ, L. (2012): Jídlo jako závislost, krůček k obezitě. Co s tím? In.: Lidovky, 5. ledna.

---

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---