Škola hrou? Cvičení zábavou?

Po roce 1989 došlo v naší zemi k mnoha změnám. Některé byly prospěšné, jiné nás naopak zavádí do slepých uliček. V řadě oblastí, řízených do té doby odborníky, se prosadily amatérské názory, zastávané především tzv. “disidenty”. Tito někdejší oponenti komunismu se po roce 1989 pasovali do role “všeználků” a dodnes oni, nebo jimi dosazení lidé, negativně ovlivňují řadu oblastí našeho života. Viditelní jsou například v oblasti vzdělávání. Ihned po “zpackané revoluci” začali napadat práci učitelů a horlivě prosazovat extrémně pojatou koncepci “škola hrou”. Podle této teorie nemá učitel nasadit věku odpovídající laťku, kterou pak musí žáci v daném ročníku překonat, ale namísto toho se má před žáky pitvořit a dělat jim šaška. Pokud se tímto způsobem žáci nic nenaučí (a buďte si jisti, že se nenaučí), musí je škola stejně pustit do dalšího ročníku, protože propadnutí by mohlo “ohrozit jejich psychickou stabilitu”. A tak nám rostou generace, které nic neumí a navíc se ve škole nenaučily to nejdůležitější - samostatně se učit.

Žijeme přitom v éře “informační exploze”, v níž je podle názorů odborníků “poločas rozpadu v daném okamžiku získaných poznatků” zhruba pět let. Znamená to, že většina znalostí, které získáme studiem ve škole nebo samostudiem, je v průběhu následujících několika let překonána a nahrazena poznatky novými. Pokud si zastaralé informace neopravíme, tj. nezískáme nové, dopouštíme se v práci i životě mnoha chyb a omylů. V praxi z toho vyplývá, že se v dnešním světě především a napřed musíme umět učit. Musíme dokázat získávat a do stávající struktury znalostí zabudovávat nové informace. Současně musíme umět vymazat nebo přebudovat celé systémy znalostí, postavených na původní a časem překonané konkrétní vědomosti.

Pokud je někdo od dětství udržován v domnění, že učení musí být zábavné, že vždy přijde pan učitel a bude nám sdělovat nové poznatky formou nějaké hry, má v dospělosti vážný problém. V zaměstnání si s ním nikdo, nikdy a nikde hrát nebude. Buď zadané úkoly zvládá a je pro zaměstnavatele přínosný, nebo úkoly nezvládá a působí zaměstnavateli finanční ztráty. V prvním případě si udrží svoje postavení případně rychle postupuje po kariérním žebříčku. V případě druhém dostane dříve nebo později “padáka”.

V oblasti fitness, které se léta věnuji, se setkávám se stejně nesmyslnou a scestnou koncepcí. Podle ní má být cvičení zábavné a radostné. “Fitness is fun” - čtu dnes a denně na desítkách internetových stránek, a to i na těch, z nichž obvykle získávám velmi kvalitní, inovované informace. Tato koncepce se snaží zařadit cvičení na stejnou úroveň, jako sledování televize, vysedávání v kinech, divadlech a koncertních sálech, sledování sportovních utkání nebo hraní počítačových her. Domnívám se, že v této konkurenci má cvičení, tedy skutečně funkční cvičení (taková fyzická zátěž, která v těle navodí potřebné fysiologické procesy), naprosto nulovou šanci.

Děti mají být rodiči a školou vedeni k zodpovědnosti za vlastní život. Za svoji profesionální výkonnost i za svoji tělesnou výkonnost, zdatnost a zdraví. Děti nesmí být jednostranně utvrzovány v představě, že mají jen práva. Že se jim vše musí dávat zadarmo a na zlaté lžičce. Musí si být vědomy i svých povinností. A musí vědět, že dosažení cíle vyžaduje úsilí, že je spojeno s námahou, tvrdou prací, překonáváním pohodlnosti, odkládáním potěšení.

Je jedno, zda jde o cíl v oblasti vzdělávání nebo cvičení. Kdo tuto zásadu nepochopí, naráží v životě neustále na překážky. Kdo například nepochopí, že stravou dodaná energie musí být převažujícím pohybovým režimem využita, nestačí se časem divit, proč má kolem pasu “pneumatiky” tuku. Kdo si nedal práci se studiem cizích jazyků nebo složitějších počítačových programů, se později v reálném světě neustále diví, proč měl zase smůlu a nebyl přijat na lákavé pracovní místo.

Tyto myšlenky mne napadají vždy, když ráno vidím houfy“natloustlých” dětí shlukujících se před blízkou školou, když vidím tytéž děti obíhat v rámci hodiny tělocviku nemotorně a pracně školní hřiště. Když vidím těžké “zadečky” a vrstvy tuku na těle mladých dívek. Stále nebereme vážně nesmírně závažný problém prudce narůstajícího počtu obézních a tělesně nedostatečně zdatných dětí. Na Internetu čtu stále častěji o děsivém trendu vzestupu onemocnění diabetem typu 2 u dětí. Uvažuji o tom, zda si rodiče uvědomují, že jejich děti budou trpět již ve středním věku nevyhnutelnými důsledky obezity a diabetu typu 2. Nejde o zbytečné strašení. Informací o negativním dopadu nadměrných zásob tuků na organismus dětí i dospělých neustále přibývá.

Na vzniku obezity se v dnešní době nejvíce podílí nedostatečný výdej energie. Náš život je nadměrně naplněn zábavou. Pasivními činnostmi, při nichž obvykle sedíme nebo ležíme. A konzumujeme. Nejen onu zábavu, ale obvykle i pochutiny sladké nebo slané. Vždy však energetický bohaté. Výdej energie je při většině forem zábavy nedaleko hodnoty “nula”. Nikdy v historii lidstva netrávili zdraví lidé tolik času bez pohybu. Dopady pohybové pasivity na zdraví populace začínají v posledních letech nebezpečně gradovat.

Vědci z San Diega nedávno publikovali výsledky svého výzkumu, který prokázal, že vysedávání před obrazovkou televizního přijímače, resp. monitorem počítače, nejen zvyšuje riziko obezity, ale u dětí a adolescentů již obézních vede k podstatnému zvyšování tlaku krve. “American Academy of Pediatrics’”, organizace věnující se otázkám zdraví dětí a mládeže v USA, vydala doporučení, podle nějž nemají mladí lidé strávit sledováním televizních pořadů více jak 2 hodiny denně. Každá další hodina před obrazovkou televizoru nebo monitorem počítače vedla ke zvýšení hodnoty tlaku krve o 26% (P>0.001). Pokud obézní děti překročí doporučený časový limit sledování televizních pořadů. pravděpodobnost vzniku hypertenze je pro ně 2,5 až 3,3 krát vyšší ve srovnání s těmi dětmi, které sledují televizi méně často. Dr. Jeffrey B. Schwimmer, z University of California v San Diegu doporučuje lékařům, aby se dotazovali rodičů obézních dětí na čas, který jejich potomci tráví u televize a počítače a upozorňovali je na rizika, spojená s pohybovou pasivitou dětí.

Vědci vycházeli ze studia 546 pacientů ve věku od 4 do 17 let, sledovaných v letech 2003 až 2005 na klinikách kontroly hmotnosti v Kalifornii a Ohiu. Hodnota BMI se u nich pohybovala nad 95 percentilem pro daný věk a pohlaví, což odpovídalo BMI 35,6 kg/m2. Pacienti nebo jejich rodiče vyplnili rozsáhlý dotazník, v němž byly i otázky, týkající se trávení jejich volného času, mimo jiné i jak dlouho denně sledují televizi. Při vyhodnocování výzkumu bylo jasně prokázáno přímé spojení mezi dobou, strávenou u televize a hodnotou BMI. Stejně tak nejhorlivější televizní diváci vykázali nejvyšší hodnoty hladiny krevního tlaku. Výskyt hypertenze se přitom ukázal být nezávislý na stupni obezity, to znamená že pacienti s nižší hodnotou BMI, kteří sledovali často televizi, měli vyšší výskyt hypertenze v porovnání s pacienty obéznějšími, kteří ale méně často sledovali televizi.

Tento fakt považuji osobně za velmi závažný. Obezita v dětství je jedním z nejsilnějších predikátorů obezity v dospělosti. Stejně tak je obezita v dospělosti daleko pravděpodobnější u dětí, jejichž jeden nebo oba rodiče jsou obézní. Lékaři také prokázali, že “hypertenze v dětství je jedním z nejsilnějších predikátorů hypertenze v dospělosti”. Hypertenze v dětství je nesmírně závažný rizikový faktor vzniku nemocí srdce v dospělosti. Na to by si měli rodiče vzpomenout, až zase uvidí svoje dítě “hnipat” u televize. Opakovaně je nutné zdůraznit zodpovědnost rodičů nejen za péči o ekonomické prostředí rodiny, ale i za podmínky pro zdravý vývoj jejich dětí. A zde v posledních letech mnoho rodin totálně selhává.

Koncepce “škola hrou” měla své opodstatnění v dobách, kdy se děti musely učit nazpaměť latinským textům, jejichž smysl nechápaly, nebo “biflovat” rozličné náboženské koncepce, které neměly žádný význam pro jejich další život. Dnes se zastánci tohoto přístupu k učení snaží svést všechnu vinu za neúspěch studenta na jeho učitele. Stejně tak měla zábava významnou roli v životě člověka v dobách, kdy většinu dne trávil fyzicky z dnešního pohledu nesmírně náročnou fyzickou prací.

Učení i cvičení je v dnešní době naprosto nezbytné. Umožňuje nám zvládat požadavky doby, zůstat produktivní, přinášet svojí prací sobě i společnosti prospěch. Umožňuje nebýt pijavicí, která žije jen ze sociálních podpor a příspěvků. Pokud se v mládí nenaučíme tvrdě pracovat, přimět se i k činnostem, které nám „nevoní“, zaplatíme za to v dospělosti nesmírně vysokou cenu. A ta cena se bude v následujících letech neustále zvyšovat.

LITERATURA:

  1. BIDDLE, SJH. (2007): Sedentary Behavior. In.: Am J Prev Med, 2007.

  2. PARDEE, PE, et al. (2007): Television Viewing and Hypertension in Obese Children. In.: Am J Prev Med 2007;

  3. PHEND, C. (2007): TV Watching Linked to Childhood Hypertension. In.: MedPage Today, November 01, 2007.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.