Skrblí lékaři radami?

 Obézních na celém světě neustále přibývá. Obezita je přitom prokazatelně spojena s vyšší nemocností a úmrtností. S nemocemi chodíme k lékařům. Ti nám předepisují léky a radí, jak postupovat při léčbě konkrétních ochoření. Lékaři mají u občanů vysokou prestiž a lidé obecně přijímají jejich rady vážněji než rady od ostatních odborníků. Proto se v poslední době stále více hovoří o tom, že v prevenci vzniku obezity a na ni navazujících metabolických onemocnění mají hrát významnější roli právě lékaři.

Jeden z nejrozsáhlejších výzkumů poslední doby - „the California Health Interview Survey“ - zjistil, že rodinní resp. obvodní lékaři, tj. ti lékaři se kterými přichází běžný občan nejvíce do kontaktu, nepodávají pacientům dostatečné informace o tom, jak zabránit vzniku obezity a jak se obezity zbavit. Při tomto výzkumu bylo 46.000 obyvatel Kalifornie telefonicky dotazováno na otázky, související s jejich tělesnou hmotností a stavem zdraví. Pouhých 34% sledovaných připustilo, že s nimi jejich lékař hovořil o cvičení a 28% pak potvrdilo, že s nimi lékař diskutoval problematiku výživy. Vědci na základě těchto informací dospěli k závěru, že „nezájem lékařů představuje významný kousek skládanky příčin rychlého růstu výskytu obezity“. Zároveň přiznali, že toto zjištění je nepřekvapuje, že je již dlouho znám pasivní vztah lékařů k ovlivňování životního stylu pacientů.

Ve snaze snížit výskyt obezity se podle mého názoru vydali vědci, lékaři a hlavně vládní úředníci, zodpovědní za zdraví obyvatel, špatným směrem. Hledají příčiny nadměrného nakupení tuku v těle mimo toto konkrétní tělo. V poslední době jsem četl na Internetu články o tom, že za obezitu mohou patologické mikroorganismy resp. nedostatečné umývání rukou, nízká konzumace mléka, nedostatek spánku, genetika, hormony a kdo ví co ještě. Při této štvanici na viníka obezity se nějak zapomíná na životní styl. Na osobní zodpovědnost každého z nás za stav svého těla. Energie se může v těle hromadit jen v tom případě, když její přívod dlouhodobě převyšuje její výdej. Obě strany této rovnice můžeme aktivně ovlivňovat. Pozitivní energetická bilance je prokazatelně hlavní, ne-li jedinou, příčinou nadváhy a obezity. Hledat viníka někde jinde je sice lákavé, ale chybné a zavádějící. Každý si musí udělat pořádek v hlavě. Pak je to již snadné.

Nesouhlasím s nejnovější snahou přenést zodpovědnost za obezitu z pacienta na jeho lékaře. Tvrdit, že lékaři „skrblí“ radami obézním je vůči nim neslušné a nepravdivé. Lékař má, podle mne, v ordinaci daleko náročnější povinnosti než klábosit s obtloustlými a ochablými pacienty. Musí umět diagnostikovat závažné zdraví a život ohrožující stavy a doporučit vhodné zásahy aby nedošlo k vážnějšímu poškození organismu. V posledních desetiletích se prudce zvýšil počet diagnostických prostředků. Lékař již není závislý jen na stetoskopu a vlastním sluchu. Proto je také proces diagnostiky zdravotního stavu komplexnější a časově náročnější. Pokud chce mít lékař dost času na dokonalé posouzení příznaků nemocí, musí věnovat diagnostice více času a pozornosti. Ten čas mu pak nezbývá na předávání banálních informací.

Snad jen idiot v dnešní době neví, že je nutné se více pohybovat a omezovat příjem vysoce energetických potravin, jimiž je dnešní trh doslova zahlcen. Nechápu, proč má lékař ztrácet svůj drahocenný čas opakováním obecně známých a snadno dostupných informací o stravě a pohybu. Na pultech knihkupectví je nespočet kvalitních knih o vztahu mezi příjmem a výdejem energie. Chce to jen umět číst. A v dnešní době snad nikdo není negramotný. Lidé jsou ale líní a vychytralí. Nač dávat ze své kapsy peníze za nákup knihy, proč se mořit jejím čtením, nač se namáhat abychom pochopili její složitější úseky. Stačí zajít k lékaři a trvat na tom, aby nám vše pěkně zadarmo (nebo dne za pouhých 30,- Kč -, přitom průměrná kniha dnes vyjde zhruba na 300,- Kč) vysvětlil a odpověděl na naše zvědavé otázky.

Musíme vzít v potaz i skutečnost, že žijeme ve společnosti služeb. Zatímco ještě v minulém století se většina lidí živila prací v průmyslu a zemědělství, dnes se na trhu práce prudce zvýšil podíl služeb. Ještě v padesátých letech dvacátého století si většina automobilistů sama opravovala svoji „škodovku“, lidé sami sbírali byliny, hřiby, klepali koberce a malovali byt. Dnes si stále více lidí za služby platí. Věnují se naplno své profesi, vydělají tím více peněz, a za ty si zaplatí služby. Svůj volný čas plně využívají k zábavě a rekuperaci. Dnes každý středně inteligentní člověk musí vědět, že existují i služby v oblasti fitness a wellness (osobní trenéři, fitness konzultanti) a poradenství v oblasti výživy (výživový poradce). Odborníci v těchto oblastech jsou těmi, na které se máte obracet při snaze o získání ověřených informací v oblasti prevence obezity a na ni navazujících onemocnění.

Česká republika patří k státům s největším počtem obézních na světě. Podle spolehlivých zdrojů nás zjištěný počet tlouštíků řadí na neradostné 6 místo hned za Saudskou Arábii, USA, Velkou Británii, Austrálii a Nový Zéland. Proti obezitě bychom měli velmi intenzivně bojovat. Nedávno zveřejněné statistiky prokázaly, že u nás trpí metabolickým syndromem, předstupněm cukrovky a nemocí srdce, ohromující počet 3 milionů dospělých. Léčba těchto zdravotně ohrožených jedinců bude natolik finančně náročná, že může vést k selhání dosud funkčního systému zdravotního pojištění. Jak ale snížit počet obézních? Jak snížit počet osob s metabolickým syndromem?

Vědecká šetření v zahraničí prokázala, že v prevenci a léčbě těchto zdravotních rizik je změna životního stylu daleko výhodnější a prospěšnější než konzumace léků. Proto by se neměli obézní lidé obracet na lékaře. V této zemi se soustavně zvyšuje počet odborníků v oblasti cvičení - osobních trenérů, instruktorů fitcenter a fitness konzultantů (naše vzdělávací centrum patří k nejlepším v zemi v přípravě těchto odborníků - viz naši sekci „Vzdělávání“). Tito lidé získali na školení vědomosti a dovednosti, které jim umožňují pomoci obézním pomocí cvičení a změn stravy. Jsou dnes v tomto směru schopni dodat zájemcům o tuto službu lepší informace než lékaři. Mají na to navíc oproti lékařům i více času. Nedopouštějme se chyby, kterou dnes zaznamenávám na zahraničních webových stránkách. Nesnažme se získat informace o účinné kontrole hmotnosti od lékařů. Lékaři těmito radami neskrblí. Oni je většinou nemají. Musí svoji pozornost soustředit na mnohem důležitější a významnější otázky.

Kdysi lidé říkali: „ Snaž se, jak nejvíc můžeš, a Bůh Ti pomůže“. To není nějaká bigotní rada. Je to jasný příkaz k vlastní aktivitě a iniciativě. Nesmíme jen sedět na zadku a natahovat ruku - tu pro sociální podporu, tu pro bezplatnou radu odborníka, tu pro lepší post v zaměstnání. Prvním a zásadním krokem musí být vždy naše iniciativa. Jak jednou začneme, jsme na dobré cestě k úspěchu. Pokud sedíme na zadku a jen se dožadujeme svých práv, nikdy se nikam nedostaneme. Prvním a nejzákladnějším krokem na cestě k prevenci nebo léčbě obesity je kontaktovat kvalitního osobního trenéra nebo fitness konzultanta.

Fitnet, Brno, 9.září 2008

LITERATURA:

  1. ANDERSON, RE. (2003): Obesity. Etiology, Assessment, Treatment and Prevention. Champaign, Human Kinetics.

  2. GRIFFIN, JC. (1998): Client-Centered Exercise Prescription. Champaign, Human Kinetics.

  3. JACKSON, AW, MORROW, JR, HILL, DW, DISHMAN, RK. (1999): Physical Activity for Health and Fitness. An Individualized Lifetime Approach. Champaign, Human Kinetics.

  4. PAFFENBARGER, RS, OLSEN, E. (1996): LifeFit. An Effective Program for Optimal Health and a Langer Life. Champaign, Human kinetics.

  5. EVANS, M. (2008): Doctors Skimp on Diet, Exercise Advice. In: redorbit.com, Sunday, 7 September.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2008 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.